RECENZE: The Crumple Zone, Clapham Omnibus ✭✭✭✭

The Crumple Zone

Omnibus, Clapham Common

Úterý 19. prosince

4 hvězdičky

V Pleasance Theatre od 27. do 29. prosince

Tak tohle je něco nového: šestnáct let poté, co se stala hitem na Off-Broadwayi, dorazila tato temperamentní gay komedie mravů do Londýna. A slaví triumf, i když její britskou premiéru neohlašovaly téměř žádné fanfáry. Hra Buddyho Thomase pro pět herců, odehrávající se v obývacím pokoji sdíleného bytu na Staten Islandu, přichází právě včas. Děj je zasazen do vánočního období a nechybí v něm opravdový představitel Santa Clause, rozsvícený stromeček, hromady girland, vánoční přání ani zabalené dárky. Nabízí také víc než dostatek příšerných povahových střetů a hádek, opileckých extempore, nevhodných milostných pletek, trestuhodně neohrabaných odhalení, rvaček, výčitek, slz a pocitů viny, které by zaplnily i tu nejobjemnější vánoční punčochu. Navíc je vědecky podloženo, že smát se vánočním nezdarům druhých je mnohem lepší než v tichosti trpět těmi vlastními, takže hra může právem aspirovat na jakousi formu užitečné „skupinové terapie“, což se k sezóně nuceného veselí a povinné radosti náramně hodí.

Richard Lambert, muž tisíce světelných plánů, je oním impresáriem, kterému vděčíme za to, že vypátral pana Thomase, přetáhl jeho dílo přes Atlantik a představil ho našemu domácímu divadelnímu publiku. Thomas je ve Státech známým autorem a jeho hry se hrají po celém světě (dokonce i v tom místě, o kterém se dnes mluví už jen šeptem... v Evropě). Proč tedy v programech britských divadel tak nepochopitelně chybí? Člověk se může jen dohadovat. Naštěstí pro něj ho pan Lambert objevil a připravil zdařilou produkci této chytré zábavy.

Ocitáme se v pronajatém bytě Bucka (podmanivě pohledný Jack Armstrong – a je to jeho skutečné jméno, nikoli pseudonym z divadelního programu) a Terryho (chytrá, uštěpačná „queen“ a mistr zdrcujících point, Samuel Tucker). Scéna nám představuje zajímavé rozestavení: Buckův milovaný Alex (vysoký a štíhlý Kit Lloyd, připomínající mladého Jimmyho Stewarta) se k nim nastěhoval, zatímco jeho dosavadní spřízněná duše Matt (nádherný a přesto velmi intenzivní Tim Jennings) odjel na roční turné s muzikálovou adaptací Prokletí Salemu (která, pokud víme, je stále na cestách). Do tohoto koktejlu vpadne Roger (naprosto „hetero“ Myles Rogerson... vážně se tak jmenuje), kterého Terry sbalil na trajektu na Staten Island. Mezi všemi už tak panuje dostatečné napětí, dokud – jaké to překvapení! – Matt nevyužije vánoční přestávky v Idahu a nepřispěchá zpět k řece Hudson s úmyslem napravit vztahy s Alexem. Výsledkem je ovšem totální kolaps celé této chatrné domácnosti.

Na tomto zdánlivě laciném základu je vystavěna sofistikovaná tříaktová komedie (každý akt elegantně rozdělen do tří obrazů), která maximálně využívá všech svých prvků (včetně scény s neméně než čtyřmi vchody a východy – pěti, počítáme-li i okno, které se také dočká svého využití). Postavám z masa a kostí vkládá do úst slova s kouzelným šarmem. Replika stíhá repliku, vyprávění vás přímo zhypnotizuje. A přesto onen břitký dialog nikdy nepůsobí nepatřičně; věříme postavám, že takto mluví neustále. To, že mladé obsazení dává plně vyniknout vtipu i lidskosti celého příběhu, je triumfem režiséra Roberta McWhira. Své mladé svěřence vede k brilantní vysoké komedii – a i když ji nehrají desítky let, předvádějí ji s mnohem větší jistotou a elánem, než bývá u začátečníků v oboru zvykem (herecké školy, prosím, věnujte pozornost). Co se týče obsahu: dočkáme se jen krátkého záblesku nahoty, trochy sprostých slov, pár polibků a dvou vkusných fotografií Bruce Webera. Vše ostatní tkví v kadenci konverzace, která si suverénně vykračuje kupředu. Upřímně, ani ta nejprudernější divadelní kritika by zde nenašla nic, co by neobstálo i na prknech tradičního Theatre Royal Windsor.

Ano, rozpočet je skromnější a zkušební období bylo omezeno na pouhý týden, takže produkce působí trochu živelným, „repertory“ dojmem. Lambert přesto využívá každou penci a jako „technický designér“ odvádí u scény a osvětlení velmi dobrou práci. Po dvou zhlédnutích, nejprve v úterý a poté o dva dny později, se můj příznivý názor na hru jen potvrdil a vřele vám doporučuji nenechat si ji ujít. Jděte se podívat a vezměte s sebou přátele – budou vás za to mít ještě raději. Ti šťastnější z nás už tuhle skvělou podívanou v Claphamu viděli; příští týden bude bavit davy v The Pleasance v Islingtonu. Určitě se na to podívejte! Vaše endorfiny vám budou vděčné. A co se týče Buddyho Thomase, tuším, že u nás v Británii o něm ještě hodně uslyšíme.

REZERVUJTE SI VSTUPENKY NA THE CRUMPLE ZONE V PLEASANCE THEATRE OD 27. DO 29. PROSINCE 2016