RECENZE: Dívka ve vlaku, West Yorkshire Playhouse ✭✭✭

Zápisník Jonathana Halla: Recenze inscenace Dívka ve vlaku ve West Yorkshire Playhouse.

Adam Best a Jill Halfpenny v inscenaci Dívka ve vlaku. Foto: Richard Davenport Dívka ve vlaku

West Yorkshire Playhouse

3 hvězdičky

Rezervujte vstupenky

Adaptovat populární román pro divadelní prkna je oříšek i v těch nejlepších časech. Převést dílo, které teprve nedávno zmizelo z pultů bestsellerů a dočkalo se úspěšného filmového zpracování (čímž se nesmazatelně zapsalo do veřejného povědomí), je úkol dvojnásob, ba trojnásob riskantní. Podle řady negativních recenzí v tomto úkolu divadlo West Yorkshire Playhouse zcela propadlo. Proto mě docela překvapilo, když jsem po představení (které sklidilo bouřlivé ovace publika) odcházel s pocitem, že mě to, co jsem právě viděl, pohltilo i pobavilo.

Jonas Khan a Florence Hall v inscenaci Dívka ve vlaku. Foto: Richard Davenport

Negativa tu však přesto jsou…

Složitým srdcem poutavého románu Pauly Hawkins je Rachel, titulní dívka ve vlaku, postava s temným tajemstvím. Historií alkoholičky, která si své problémy odmítá přiznat a zdánlivě pronásleduje svého bývalého manžela a jeho novou partnerku, nutí čtenáře neustále pochybovat o její důvěryhodnosti jako vypravěčky i jako lidské bytosti. Navíc ji její sebestředné chování k okolí činí osobou, kterou je vlastně docela těžké mít rád. Pro příběh je klíčové, že poté, co zmizí žena – žena, kterou Rachel shodou okolností denně pozoruje z okna vlaku – má Rachel v paměti děsivé „okno“ doprovázené několika znepokojivými šrámy a modřinami. Je Rachel nešťastnou obětí událostí, nebo je v jejím jednání něco mnohem temnějšího?

Jill Halfpenny v inscenaci Dívka ve vlaku. Foto: Richard Davenport

Bohužel tato klíčová hádanka v některých prvcích inscenace příliš nefunguje. Rachel hraje Jill Halfpenny s přesvědčivou a přímou integritou – a v tom byl pro mě právě ten problém. Postava působila příliš silně, příliš spolehlivě a k tomu ještě velmi sympaticky. Ani na vteřinu jsem nepochyboval o její verzi událostí ani jsem v ní neviděl nic jiného než oběť a hrdinku.

Sarah Ovens v inscenaci Dívka ve vlaku. Foto: Richard Davenport

Problém byl dále umocněn scénářem Rachel Wagstaffové a Duncana Abela, který více popisoval, než ukazoval. Například Rachelin alkoholismus, který byl v románu tak nepříjemně znepokojivou dynamikou, zde byl spíše jen zmiňován – nikdy jsme se skutečně nedočkali oněch trapných momentů a selhání, která pití přináší. Celý sled temných a znepokojivých událostí nám byl převážně reprodukován v rozhovorech postav – často jsme se o dění dozvídali z druhé či třetí ruky, což mělo na spád děje tlumící účinek. Tam, kde se však postavy setkaly a kde k událostem na jevišti došlo, show ožila v temně humorném světle – například scéna v sousedově domě, která připomínala večírek z pekla.

Silná scénografie Lily Arnold šla také trochu proti proměnlivému jádru příběhu. Na jedné straně vytvořily projekce rozmazané městské krajiny viděné z vlaku silné úvodní obrazy a výrazné neonově bílé rámování scény vyvolávalo dojem života zahlédnutého oknem vagonu. To, co jsme však viděli za obrysem onoho okna, pro mě celý efekt oslabovalo: strohý šedý byt, ostře a nekompromisně vymezený bílou barvou. Obraz byl příliš statický, takže ať už se odehrávala jakákoli scéna – a plynulost času i místa s retrospektivami a skoky v lokacích byla jinak příjemná – vše se odehrávalo na pozadí stejného, silně definovaného interiéru bytu.

Otázkou zůstává – vykolejily tyto problémy celý večer? Za mě říkám ne.

Theo Ogundipe v inscenaci Dívka ve vlaku. Foto: Richard Davenport

Samotný příběh je silné a mistrně propracované vyprávění o zradě a nátlakovém ovládání s fascinující záhadou v jádru, která zůstává nevyřešena až do samého konce. Režie Joea Murphyho a silné nasazení herců dodaly příběhu tempo a energii; obzvláště zapamatovatelný byl Adam Best jako Rachelin ex-partner, balancující mezi vyčerpanou starostí a něčím mnohem temnějším, a Florence Hall jako žena k smrti pronásledovaná bývalou manželkou svého muže.

Colin Tierney a Jill Halfpenny v inscenaci Dívka ve vlaku. Foto: Richard Davenport

A ve svém zážitku jsem nebyl sám – jak už bylo zmíněno, v závěru sklidilo představení potlesk zaplněného hlediště. Z přeslechnutých rozhovorů jsem vyrozuměl, že mnozí z nich nejsou stálými divadelními návštěvníky, ale do Playhouse přišli díky zálibě v knižní předloze. To musí být přece jen pozitivum, a adaptace populárních románů jsou tedy pro divadlo smysluplnou cestou i do budoucna.

Hraje se do 9. června 2018

REZERVUJTE VSTUPENKY NA DÍVKU VE VLAKU