RECENZE: The Girl Who Fell, Trafalgar Studios ✭✭✭

Sophie Adnitt v recenzi hodnotí inscenaci The Girl Who Fell autorky Sarah Rutherfordové, kterou uvádí scéna Trafalgar Studios 2.

Claire Goose (Thea), Will Fletcher (Lenny), Rosie Day (Billie), Navin Chowdhry (Gil) v inscenaci The Girl Who Fell. Foto: Helen Maybanks The Girl Who Fell

Trafalgar Studios 2

3 hvězdy

Rezervovat vstupenky Poté, co se na internetu stane virálním její ponižující video, si patnáctiletá Sam vezme život skokem z mostu. Hlavní děj hry The Girl Who Fell se pak zaměřuje na to, co se děje mezi těmi, kteří tu zůstali – matkou Sam, jejím přítelem a nejlepší kamarádkou.

Je to zvláštní kus, který se nikdy plně nestane ničím z toho, o co se pokouší – průzkumem žalu, kritickým pohledem na generaci posedlou chytrými telefony ani úvahou o poutech a tajemstvích. Scénář Sarah Rutherfordové se vydává všemi těmito cestami, ale všechna témata působí poněkud nedokončeně. Najde se tu i trocha humoru, i když mně, jako někomu, kdo vyrostl v době, kdy internet a mobily ovládly svět, připadaly ty vtípky a glosy spíše tragické. Některé myšlenky jsou až příliš přímočaré a dialogy občas sklouzávají k lacinému sentimentu. Rozhodně se však nejedná o špatnou hru a v žádném případě není nudná.

Rosie Day (Billie) a Will Fletcher (Lenny). Foto: Helen Maybanks Maličký prostor scény Trafalgar Studio 2 vtahuje diváky nepříjemně blízko k dění, zejména během scény s braním drog, která se zdá být mnohem delší, než by bylo nutné. Kromě této části má však děj dobrý, svižný spád a krátké scény udržují věci v pohybu. Je to však nepříjemná podívaná, možná podobně jako diskuse o smrti, která je sama o sobě nepříjemným procesem.

Žádná z postav nepůsobí vyloženě sympaticky, jak se postupně odhalují motivy sebevraždy Sam. Matka Sam, Thea (Claire Goose v náročné roli), která za vznikem onoho zesměšňujícího videa stojí, je obzvlášť nesympatická se svým komplexem oběti, kvůli němuž je velmi těžké s ní soucítit.

Navin Chowdhry (Gil) a Claire Goose (Thea). Foto: Helen Maybanks

Rosie Day v roli kamarádky Billie je skvěle trefená – dokonale vystihla manýry a dikci vzpurné teenagerky a po jevišti poletuje na jedné kolečkové botě Heely tím neklidným, bezcílným způsobem, jakým se dospívající obvykle potulují ze strachu, že když se zastaví, stanou se terčem kritiky. Billie je poněkud afektovaná dívka a je trochu těžké uvěřit, že by teenagerka sypala z rukávu dlouhé a hlubokomyslné citáty zpaměti, ale to není chyba herečky – její výkon je velmi pohlcující. Sourozenecký vztah mezi ní a Willem Fletcherem v roli jejího dvojčete, poněkud prostoduchého, ale dobrosrdečného Lennyho, je vykreslen výborně a patří k těm uvěřitelnějším sourozeneckým dvojicím na divadelních prknech.

Čtveřici herců uzavírá Navin Chowdhry jako cizinec v této skupině, který se obdivuhodně vypořádal s některými až melodramatickými obraty, které mu scénář předepisuje.

Will Fletcher (Lenny) a Rosie Day (Billie). Foto: Helen Maybanks

Jednoduchá scéna Georgie De Greyové navozuje pocit pomalu se rozpadajícího života, i když postupné rozebírání zadní stěny nedává velký smysl, zato zvuk v chytrém designu Adrienne Quartlyové je využit jemně a efektivně.

Vrcholem The Girl Who Fell je závěrečná scéna, která působí jako uklidňující oddech po všem tom bouřlivém dění, které jí předcházelo. Působí opravdověji, méně nuceně a dává o něco více vyniknout chemii mezi herci. I když jde o čerstvý a nepochybně působivý pohled na ohrané tvrzení, že chytré telefony ničí společnost (já bych namítla, že lidé k sobě byli hnusní vždycky a nepotřebovali k tomu mít v ruce internet), je The Girl Who Fell solidní inscenací mrazivě moderního příběhu.

Hraje se do 9. listopadu 2019.