RECENZE: The Lehman Trilogy, National Theatre ✭✭✭

Paul T Davies hodnotí adaptaci hry Stefana Massiniho pod názvem Lehman Trilogy v režii Bena Powera, kterou právě uvádí National Theatre.

Simon Russell Beale, Ben Miles a Adam Godley v inscenaci Lehman Trilogy. Foto: Mark Douet Lehman Trilogy.

The National Theatre (Národní divadlo v Londýně).

12. července 2018

3 hvězdičky

Rezervujte zde

Vzestup bratří Lehmanů k celosvětové moci a jejich následný bankrot a kolaps představují epický příběh. V adaptaci Bena Powera podle hry Stefana Massiniho hrají tři herci bratry, jejich syny i vnuky a všechny ostatní postavy. To, co by v jiném podání mohlo být komorním kus pro malé studio, získává na velkoleposti díky scénografii Es Devlinové. Ta zaplnila jeviště Lyttleton panoramatickými projekcemi, které nás přenesou ze skromných začátků v Alabamě až na newyorskou burzu. Přesto se s přibývajícími minutami tříapůlhodinového představení ona otáčivá scéna stává poněkud únavnou. Divák má opakovaně pocit, že se vrací do stejného bodu, a celý večer tak začíná působit poněkud rozvlekle.

Simon Russell Beale, Adam Godley a Ben Miles v inscenaci Lehman Trilogy. Foto: Mark Douet

Podle mého soudu Simon Russell Beale není schopen podat špatný výkon a i zde je jako Henry Lehman naprosto vynikající, stejně jako v roli ambiciózního syna Phillipa. Pozadu nezůstávají ani Ben Miles a Adam Godley; celá trojice spolu ladí skvěle. Zejména Godley oslní v roli umělecky založeného Bobbieho Lehmana, posledního z rodinné dynastie. Když tito bardi ztvárňují děti a ženy, je to pro diváky v National Theatre sázka na jistotu, která vždy sklidí salvy smíchu, a i plynutí času je v inscenaci zpracováno bravurně. Kromě hereckých výkonů je však inscenace Sama Mendese sice vypilovaná a technicky dokonalá, ale citově prázdná. Vše se dozvídáme skrze popisný děj – víme přesně, kdy si postava jde nalít vodu, protože sledujeme herce, jak vstává k džbánu, zatímco jiný herec nám hlásí, že postava právě vstává, aby si nalila sklenici vody. Každá generace má svou noční můru o hroutících se věžích, a u třetího snu (každý v jednom dějství) už by divák mohl text odříkávat s nimi. První dějství nasadí laťku, která se v průběhu dalších dvou částí nijak nemění ani nevyvíjí.

Simon Russell Beale, Adam Godley a Ben Miles v inscenaci Lehman Trilogy. Foto: Mark Douet

Hra se po celou dobu staví k bratrům Lehmanovým sympatizujícím způsobem, přičemž Bobbie byl posledním členem rodiny v čele firmy, když v roce 1969 zemřel. Následný pád společnosti je pak připisován těm, kdo ji dovedli k hypoteční krizi a následnému finančnímu kolapsu v roce 2008. Možná je to pravda, ale bratři investovali mimo jiné i do jaderného zbrojení a my zde nevidíme žádné dopady rozhodnutí firmy na obyčejné lidi, kteří přišli o všechno. Člověk má pocit, že scénář mohl jít více na dřeň, což se však nestalo. Scénování je místy excelentní, ale na rozdíl od oněch vracejících se nočních můr se dramatické napětí nedostane dostatečně vysoko na to, aby diváka skutečně strhlo nebo vyvolalo pocit risku – a to i přes nesporně obdivuhodné a poutavé herecké výkony.

RESERVUJTE SI VSTUPENKY NA LEHMAN TRILOGY