RECENZE: The Pajama Game, Shaftesbury Theatre ✭✭✭✭

The Pajama Game

Shaftesbury Theatre

19. června 2014

4 hvězdičky

Nepostradatelnou, ale často nedoceněnou součástí každého dobrého profesionálního divadelního souboru je záskok (Understudy/Cover) nebo alternace. Bez nich se představení zkrátka neodehrají, což v poslední době potvrdila i scény jako Donmar, Bush nebo Hampstead. Oznámení o náhradním interpretovi se však často setkává se vzdycháním nebo bučením; diváci jsou zkrátka otrávení, protože mají pocit, že neuvidí „to nejlepší“. Není pochyb o tom, že právě proto je současným trendem náhrady neohlašovat, ale pouze vkládat lístky s informací do programů.

Je škoda, že se o záskocích mluví tak málo. Pro umělce nemůže být nic víc frustrujícího, než když je jeho výkon připisován někomu jinému, nebo když je cizí práce považována za jeho vlastní. Navíc, pokud ne všichni v hledišti vědí, že nastoupil náhradník, diváci nemohou plně ocenit to, co právě sledují.

Mnohé hvězdné kariéry odstartovaly právě tím, že umělec zaskočil za někoho jiného. To, že jste byli obsazeni do původní sestavy, nutně neznamená, že neexistuje nikdo jiný, kdo by roli zvládl stejně dobře, nebo že jste jediným člověkem, který stojí za vidění: slavná Elaine Page nebyla původní volbou pro Grizabellu v premiéře Cats; Catherine Zeta-Jones a Bette Midler také začínaly v ansámblu a vypracovaly se nahoru.

Muzikál The Pajama Game v produkci Chichester Festivalu a v režii Sira Richarda Eyra, který se nyní hraje v Shaftesbury Theatre, má svou vlastní historii hvězdných záskoků. Shirley MacLaine, která původně kryla Carol Haney v roli Gladys, se proslavila tím, že do role naskočila bez jediné zkoušky. Při ohlášení ji publikum vybůčelo, ale za svůj výkon sklidila ovace ve stoje – a od té doby z ní byla hvězda.

Ačkoli v jiné roli, hlavní ženská představitelka včerejšího večera Lauren Varnham (jako Babe) by mohla následovat podobnou cestu jako MacLaine. Pro tuto roli byla ve všech ohledech dokonalá a předvedla téměř bezchybný výkon plný energie a elánu. Poté, co jsme ji viděli v akci s fešným, mírně nesnesitelným (postava, nikoliv herec), ale přesto šviháckým Sidem v podání Michaela Xaviera, je těžké si představit, že by se někdo do této role hodil lépe. Ale je to tak – Varnham je understudy. A vskutku vynikající.

The Pajama Game autorů George Abbotta a Richarda Bissella s hudbou a texty Richarda Adlera a Jerryho Rosse (a nepodepsaného Franka Loessera) je muzikál, který přežívá díky kvalitě partitury, nikoli pro originalitu či genialitu scénáře. Je to dostatečně solidní příběh, ale je silně zakořeněný v padesátých letech a přetrvává jen jako zajímavý dobový kousek. Rozhodnutí režiséra Eyra ponechat jej pevně v té době, ale zdůraznit lidskost a skryté sexuální napětí na pracovišti, bylo moudré.

Výsledkem je rozkošná podívaná poháněná bouřlivou romancí mezi Babe a Sidem. Xavier se v roli maskulinního, sebevědomého kariéristy Sida cítí jako ryba ve vodě; jeho výkon je vtipný i upřímný, furiantský i elegantní. Způsob, jakým se dívá na Babe na pikniku, neochvějně a plný touhy, prozrazuje Sidovy romantické sklony. Je to chytrý, naprosto poutavý výkon a jeho zpěvní hlas se vznáší, když s lehkostí a krásou předvádí hudební čísla. „Hey There“ je mimořádným triumfem. Xavier nezaostává ani v tanci, což ukazuje v ukázkovém duetu „There Once Was A Man“, který je tak drzý a stylově zábavný, jak jen to jde.

Babe v podání Lauren Varnham sekunduje Xavierovi v každém ohledu. Nádherná, sexy, drzá, živá, milá a milující – tato Babe je prostě kus! Varnham si dobře poradí s poněkud těžkopádnými dialogy, do všeho vkládá srdce a smysl, zpívá velkolepě a s lahodným tónem, skvěle zvládá komedii a je úžasná tanečnice. Její podání „I'm Not At All In Love“ bylo senzační. Obzvláště dojemné jsou scény s jejím otcem, které přitom často bývají nudnější než sledování schnoucí barvy. Její timing, cit pro prostor a přesný odhad tempa a pauz – v každém ohledu předvedla triumfální výkon. A navíc jí to v tom sexy pyžamu seklo. Rozhodně talent, který se vyplatí v budoucnu sledovat.

Claire Machin je ve výborné formě jako Sidova sekretářka Mabel a její lahodná souhra s Garym Wilmotem v roli nešťastného, zběsile žárlivého Hinesyho je obzvláště zábavná – skutečný vrchol obou dějství. Jejich duet v prvním jednání „I'll Never Be Jealous Again“ sklízí bouřlivý potlesk a skeč s Hinesyho kalhotami ve druhém dějství je komickým vrcholem večera. Komediální talent Claire Machin je bezkonkurenční a z každé Mabeliny příležitosti vytěží maximum.

Wilmot je jako Hinesy ve skvělé formě, uvolněný a potrhlý. Jeho přirozená lehkost obrušuje hrany znepokojivějších aspektů postavy (házení nožů po lidech, o kterých si myslí, že mu za zády svádějí Gladys) a lehčí tón, který do role vnáší, je nesmírně ku prospěchu věci.

Helen Ternent, další záskok, byla vynikající jako Gladys – ztělesněná naivní, důvěřivá krása s chutí na povyražení, což skvěle fungovalo v číslech „Steam Heat“ i „Hernando's Hideaway“. Tančila s obrovským umem, fantastickou energií a zpívala s opravdovým výrazem.

Ansámbl, sice malý, ale skvělý, zvládá řadu menších rolí i hromadná čísla s naprostou obratností. V úvodním čísle „Hurry Up“ byla překvapivě horší artikulace, ale jinak, a zvláště v „Once A Year Day“ a „7 and a 1/2 Cents“, excelovali ve všech ohledech.

Gareth Valentine vedl nadaný orchestr svým obvyklým mistrovským stylem a v orchestřišti se ozývala skvělá hra (a v jednu chvíli i mistrovské sólo přímo na scéně). Kvalita hudebního nastudování byla v každém ohledu taková, jakou od West Endu očekáváte.

The Pajama Game asi nikdy nezpůsobí převrat v dějinách divadla, ale Eyrova produkce je solidní a radostně plná citu. Je to skvělý večer, ryzí zábava. A s tímto obsazením funguje mnohem lépe než tatáž produkce v Chichesteru v minulé sezóně.

Při odchodu z divadla i o přestávce bylo však těžké skrýt pobavení nad diváky, kteří vynášeli do nebes výkony Joanny Riding v roli Babe a divili se, proč „nemá tu blond paruku jako na fotkách“. A také lítost nad oběma dámami, Varnham i Riding. Uznání by mělo patřit tomu, kdo si ho skutečně zaslouží.

Rezervujte si vstupenky na The Pajama Game