RECENZE: The Phantom Raspberry Blower, St James Theatre ✭✭✭

The Phantom Raspberry Blower

Divadlo St James’

30. října

3 hvězdičky

Ke konci hry The Phantom Raspberry Blower zazní jedna velmi předvídavá věta. Vypravěč James Petherick uštěpačně poznamená, že jeden z policistů „pátrá po zápletce, i když je dost možné, že ji hledá už od osmi večer“. Bylo to vtipné (jako spousta jiných vtipů toho večera), ale jak už to u komedií bývá, nejsměšnější to bylo proto, že to byla pravda.

Představení má řadu silných stránek, ale vyrovnanost humoru a ucelenost děje mezi ně bohužel nepatří. Původní koncept Spikea Milligana a Ronnieho Barkera zmodernizoval Lee Moone a výsledné vtipy oscilují mezi naprosto geniálními, absurdními až po ty vyloženě slabé.

Zápletka je prostá (a absurdní) – ve viktoriánském Londýně řádí šílenec ve stylu Jacka Rozparovače, který své oběti likviduje smrtícím zadouváním (tzv. „malinou“). Jednoho po druhém odpravuje představitele smetánky, zatímco mu v patách je dvojice nešikovných policistů. Celé je to pojato jako rozhlasová hra ze staré školy, a to včetně zvukových efektů vytvářených přímo na jevišti a hlasatele BBC ve smokingu.

Navzdory tenoučkému ději a repetitivnímu humoru má show ono nakažlivé britské bláznovství, plné dvojsmyslů, bleskových slovních hříček a expresivních postav. Je však znát, že látka byla původně určena pro pásmo skečů; zběsilá energie inscenace se dá udržet jen po určitou dobu, než začne tempo citelně upadat.

Herecký soubor však tyto trhliny statečně maskuje skvělými výkony. Zářil zejména Steve Elias jako seržant Bowles; překvapilo mě, že podle životopisu nemá komediální průpravu – jeho načasování bylo perfektní a v podávání vtipů neměl konkurenci. Jeho parťák David Boyle byl v roli Cornera z Yardu také patřičně upjatý a pompézní, přičemž sypal z rukávu trefné hlášky i vtipné improvizace.

Jodie Jacobs, jediná žena v obsazení, zvládla celou řadu postav a ve většině z nich dostala prostor předvést svůj fantastický hlas. Dočkali jsme se i speciálního hostování Jona Culshawa v roli „Fantoma“; šlo o milé překvapení, které v publiku vyvolalo upřímný úžas (než mě někdo obviní ze spoilerů – každý večer se v této roli objeví jiná celebrita!).

Svébytná režie a scéna jako by vypadly z oka samotnému Milliganovi; diváci byli pravidelně zapojováni do vytváření zvukových efektů nebo dokonce zváni na pódium, aby si zahráli malou roli.

Hvězdou večera se však bezpochyby stala Jessica Bowles u pultu s ruchařskými efekty. Přesně jako v rádiu byly všechny zvuky vytvářeny živě pomocí bizarních domácích potřeb. Bylo fascinující to sledovat a spolu s animacemi Benjamina Waldena v duchu Monty Pythonů to jen umocňovalo chaotickou atmosféru večera.

The Phantom Raspberry Blower vás donutí se smát i lapat po dechu zároveň. Ačkoliv námět objektivně není dost silný na to, aby utáhl dvouhodinové představení, díky nesmírnému nadšení herců jde o příjemný, byť poněkud lehkovážný divadelní zážitek.