RECENZE: Tim Gilvin and Friends, Crazy Coqs ✭✭✭

Tim Gilvin Tim Gilvin a přátelé

Crazy Coqs

19. července 2017

3 hvězdičky

Tento večer byl vítanou příležitostí k bližšímu seznámení s repertoárem jednoho z nejzajímavějších a nejtalentovanějších nových skladatelů v naší zemi. Tim na sebe nedávno upozornil ziskem ceny S&S Award za nový muzikál „Stay Awake Jake“ – monodrama, které bodovalo díky výkonu Normana Bowmana. Po workshopu v Leicester Curve se loni dočkalo uvedení na festivalu The Vaults s Jamiem Muscatem v hlavní roli. Jde o technicky brilantně zpracovaný krátký příběh muže za volantem, který během noční jízdy uvažuje o svém komplikovaném vztahu. Ačkoliv se zdá, že preciznost zpracování možná až příliš převyšuje prostotu samotných postav a jejich všední situaci, profesionální zručnost autora je obdivuhodná. Dnešní večer nám ukázal, že toho má v rukávu mnohem víc.

V rámci programu jsme si poslechli tucet písní v podání Jonathana Andrewa Humea, Kate Marlais, Laury Jane Matthewson a Caluma Melvilla. Šlo o pestrý výběr z několika rozpracovaných projektů, na kterých Tim momentálně pracuje. Celý večer v komorním prostředí zručně zrežírovala Natalia Scorer pod hlavičkou Rachel Kraftman Productions. Na pódiu se objevil také Jonny Wright, který s Gilvinem spolupracuje na novém muzikálu o Jindřichu VIII., a Alex Young, jež představila píseň z kusu, který pro změnu píše s Kate Marlais. Vzhledem k tomu, že Gilvin sám seděl u piana jako hudební nastudování, panovala v sále velmi úzká, podporující a přátelská atmosféra.

Nálada večera silně připomínala atmosféru v podnicích, které ve Státech propagují novou muzikálovou tvorbu, jako je například 54 Below. I přístup k hudebnímu vyjádření je zde podobný – dominují jemnější, křehké a reflexivní skladby, které fungují jako balzám na duši proti hřmotným rockovým partiturám velkých scén. A je zřejmé, že tento žánr má své publikum: sál byl zcela zaplněn a diváci byli nadšení.

Gilvin zůstává mistrem nálad; jedna píseň za druhou vytvářela nádhernou atmosféru, byla precizně srozumitelná, elegantně frázovaná a obohacená o chytlavé melodie s často překvapivými harmonickými obraty. Jak už to u podobných akcí bývá, některé písně měly tendenci znít poněkud podobně – ať už rozsahem, strukturou, nebo poněkud obecnějším přístupem k textům. „Jake“ funguje tak dobře právě díky své konkrétnosti, kterou bychom rádi slyšeli i v autorově další tvorbě. I občasná svižnější čísla, jako například burcující „Song of Hope“, sice působila upřímně, ale postrádala ty specifické důvody, které by diváka skutečně nakazily optimismem.

Nicméně, Gilvin píše pro hlasy velmi vkusně a ze svých zpěváků vytěžil maximum. Je obzvlášť sympatické vidět etablovanou hvězdu West Endu, jako je Alex Young, jak svou účastí podporuje začínajícího autora – a co víc, ukazuje při tom, že i ona sama se na tomto poli stále učí a snaží se vytvořit pro diváky něco nového a zajímavého.

Kate Marlais byla ve skvělé formě a její vystupování na pódiu má přesně tu noblesu a uvěřitelnost, která zanechá hluboký dojem. Pěvecký lesk a hloubka Laury Jane Matthewson neustále zrají a sílí; bylo radost ji znovu slyšet. Calum Melville pro mě byl novým, ale velmi vítaným objevem, zatímco Hume vnesl do role Jakea zemitou robustnost, díky níž si postavu zcela podmanil. Jonny Wright pak svým rapem dodal celému 75minutovému vystoupení neotřelý šmrnc.

Je povzbuzující sledovat, jak Gilvin rozšiřuje svůj talent do širšího spektra zvuků. I když je stejně přesvědčivý s kytarou na barové stoličce, kdy si dokáže publikum během vteřiny získat svým milým a vtipným projevem, je jasné, že směřuje k trvalejším uměleckým cílům. Tento večer byl k nim dalším úspěšným krokem.

WEBOVÉ STRÁNKY TIMA GILVINA