RECENZE: Top Hat, Upstairs at the Gatehouse ✭✭✭✭✭

Jerry s tanečníky z Top Hat v divadle Upstairs at the Gatehouse. Foto: Darren Bell Top Hat The Musical Upstairs At The Gatehouse,

15. prosince 2017

5 hvězdiček

Rezervujte nyní

Nebe! To je prostě nebe!

Režisérský a produkční tým John a Katie Plewsovi oslavují 20 let od zahájení uvádění těch nejlepších frendžových představení ve městě úžasným oživením pravděpodobně nejlepší jevištní adaptace filmového muzikálu s množstvím hudby navíc od nesmrtelného Irvinga Berlina. Dokonalý překlad filmu studia RKO z roku 1935 od Matthewa Whitea a Howarda Jacquese (s vtipným a elegantním scénářem Dwighta Taylora, Allana Scotta a dalších) okouzlil diváky ve West Endu před několika lety ve Whiteově vlastní produkci. Matthew White byl osobně přítomen v hledišti během novinářské premiéry, aby viděl, jak toto dílo znovu ožilo v plné kráse. Vypadal naprosto nadšeně z toho, co John a jeho tým (asistentka režie Chloe Christian) dokázali v prostoru pro zhruba 160 diváků s obsazením pouhých 12 herců a šestičlennou kapelou. Scéna s uspořádáním typu „traverse“ v temném, ale velmi elegantním art deco designu Emily Bestow, dokonale nasvícená dalším stálým spolupracovníkem Samem Waddingtonem, doplněná chytře vyváženým zvukem Nica Menghiniho, dodává představení bezchybné tempo a aranžmá.

Joanne Clifton a Joshua Lay v muzikálu Top Hat v divadle Upstairs at the Gatehouse. Foto: Darren Bell

Sublimní choreografie Chrise Whittakera (za asistence Susannah Owen) nebyla podle mých zkušeností nikdy lepší. Inspirována původní prací Freda Astaira ve spolupráci s Hermesem Panem pro slavná taneční čísla původního filmu, přináší zázračnou evokaci dobové atmosféry a vyvolává pocit velkoleposti a filmové podívané i na poměrně malé ploše. Vrcholem je naprosto ohromující číslo „Cheek to Cheek“ s rozkošnými tanečními momenty, které prokládají děj každých pár minut. Je to koneckonců taneční show a toto je dílo nejvyšších kvalit, které se hravě vyrovná čemukoliv jinému v hlavním městě, a to za zlomek ceny. Ne nadarmo bylo celé uvádění prakticky vyprodáno ještě před premiérou. Než si toto přečtete, dost možná už žádné lístky nebudou, ale říkám si, zda by Katie nemohla někam vtěsnat jedno nebo dvě odpolední představení navíc. (I když pochybuji, že by i takto výjimečný soubor zvládl tak náročný program!)

Úspěch provedení však stojí a padá s obsazením, které nemohlo být lepší. Joshua Lay je v roli Jerryho Traverse (původně Fred Astaire) skutečnou hvězdou formátu West Endu. S grácií ovládá pohyby na pomezí baletu a vaudevillu a suchý humor „à la dry martini“ podává stejně skvěle jako cokoliv, co jsme před pěti lety viděli v divadle Aldwych. Co je zde však patrné mnohem více než v původní produkci, je opravdová chemie mezi hlavními hrdiny. Layovi skvěle sekunduje Joanne Clifton v roli Dale Tremont (původně Ginger Rogers), kterou ztvárňuje s drzostí a ostrostí jehly. Známá díky vítězství v soutěži „Strictly“ a přicházející přímo z dlouhého turné muzikálu „Flashdance“ (který je stylově na hony vzdálený její současné roli), dokonale pochopila správný tón i přístup k této inteligentní komedii s hudbou a tancem. Romantické jiskření mezi oběma hvězdami funguje od prvního okamžiku a skvěle graduje přes všechna jejich šarmantní dobrodružství a nedorozumění až k závěrečnému blaženému souznění.

Joanne Clifton a Joshua Lay v muzikálu Top Hat. Foto: Darren Bell

Kolem nich krouží souhvězdí dalších postav, které tuto šťastnou atmosféru doplňují. Darren Benedict v roli Horace Hardwicka je čiperný i neurotický s radostně trefným načasováním. Jeho nesčetné nevědomé průpovídky dopadají přesně tam, kde vyvolají největší veselí. Ellen Verenieks se zdá být pro roli Madge Hardwick zrozená. Matthew James Willis hraje vtipně nabubřelého Beddiniho a Samuel Haughton je poutavě odlišný Bates, přičemž ve 2. dějství naplno využívá své četné převleky a zcela vymazává vzpomínky na původní filmové ztvárnění Ericka Blora. Další role hraje temperamentní ansámbl ve složení Leanne Groutage, Olivia Sinclair, Grace Usher, Rhys Ashcroft, Marcus J. Foreman a Grant Jackson. Všichni vypadají naprosto úchvatně v dechberoucích kostýmech od Emily Bestow, které jsou s průběhem show čím dál krásnější (pod dohledem Josepha Hodgese), doplněné skvělými parukami a líčením od Jessicy Plews.

Hudbu obstarává špičková kapela Charlieho Inglese, umístěná v patře na hudební galerii. Sestava zahrnuje Jonathana Leeho na klávesy, Dana Taylora s jasným zvukem trubky a křídlovky, Matta Smithe s hřejivým tónem pozounu, Matthewa Hinchcliffa na různé dřevěné dechové nástroje a Jakea Perretta na bicí (který udržuje rytmus přesně a nikdy nepřehlušuje celkovou texturu). Danu Gloverovi patří velký dík za skvělou adaptaci orchestrací Chrise Walkera z West Endu – i takto známé melodie zní opět jako nové. Sám Ingles si právě vzal dovolenou z turné „Flashdance“ a díky svému preciznímu a naprosto stylovému hudebnímu vedení dokázal něco, co hraničí s magií, a to vše ve velmi krátkém čase.

Když se totiž zamyslíte, celá produkce vznikla v rekordním čase. Zejména představitelé hlavních rolí měli na sjednocení celého díla před premiérou pro veřejnost jen několik dní. Je to důkazem obrovské profesionality, která je značkou tohoto divadla. Jednou se o úspěších této výjimečné divadelní rodiny napíše kniha – jejich „děti“ patří k nejslavnějším jménům britského divadla, jejich tváře zdobí stěny baru a plakáty z minulých sezon hustě pokrývají zdi podél schodiště. Na novinářské premiéře byla v publiku také režisérka a choreografka Racky Plews, další absolventka tohoto pozoruhodného prostoru. A co se týče hlediště samotného, byla radost trávit čas ve společnosti takových hvězd jako Judith Chalmers, Lesley Garrett či dokonce vnučky samotného Berlina. V takové situaci se nedá dělat nic jiného, než se nechat unášet hudbou a radostí z tance!

Hraje se do 28. ledna 2018

REZERVOVAT VSTUPENKY NA TOP HAT