RECENZE: Travesties, Apollo Theatre ✭✭✭✭

Tom Hollander jako Henry Carr v inscenaci Travestie. Foto: Johan Persson. Travestie (Travesties)

Apollo Theatre

16. února 2017

4 hvězdičky

Rezervovat vstupenky

V jednu chvíli v této chytré a přemýšlivé inscenaci avantgardní básník Tristan Tzara odmítavě poznamená: „Možná je to nesmysl, ale aspoň to není chytrý nesmysl.“

Hra Travestie obsahuje slušnou dávku nesmyslů, ale co je důležitější, je také pozoruhodně inteligentní; až budete odcházet z divadla, budete mít pocit, že váš mozek právě vyřešil tisícovku sudoku.

Děj se odehrává v Curychu roku 1917, kde se díky jedné z oněch pozoruhodných hříček historie sešli v jednom městě James Joyce, učenec a odpůrce umění Tristan Tzara a tehdy ještě neznámý Vladimir Lenin.

Je nepravděpodobné, že by si tito tři spolu kdy dali byť jen kousek Gruyèru, ale díky Stoppardovu starému a nespolehlivému vypravěči Henrymu Carrovi má autor volnou ruku k sestavení komplexní a hluboké hry, která proplétá politická a umělecká témata.

<11">Skrze setkání tří takto odlišných postav vede Stoppard debatu o smyslu umění – konkrétně o tom, co to vlastně je a zda je k něčemu dobré.

Tradicionalista Carr se proto divoce pře s rebelem Tzarou i třídně uvědomělým Leninem. Je jasné, komu Stoppard v tomto souboji fandí. Carrova energická obhajoba moci a významu umělecké geniality by klidně mohla vyjít přímo ze Stoppardových úst, přesto však dává spravedlivý prostor všem stranám, což z představení činí vzrušující a podnětnou podívanou.

Tom Hollander jako Henry Carr v inscenaci Travestie. Foto: Johan Persson

Carr se také pře s Joycem o několik nezaplacených dluhů a zároveň se snaží získat srdce radikální a dobrosrdečné knihovnice Cicely. Hra si hojně vypůjčuje z Wildovy komedie Jak je důležité míti Filipa a zároveň si pohrává se slovními hříčkami, limericky, občasnou ruštinou i písněmi.

I když na mě surrealismus občas působil až příliš překombinovaně, je zřejmé, že Stoppard je skutečným mistrem slova. I když vám řada narážek a vtipů asi unikne (jako se to nepochybně stalo i mně!), mnohem více jich padne na úrodnou půdu.

Herecký soubor se s tímto složitým dialogem vypořádal bravurně. Tom Hollander je ve svých polohách mladšího i staršího Henryho Carra vtipný i dojemný zároveň. Do postavy rozpustilého narcisty a fantasty vkládá skutečnou zranitelnost, podpořenou naprosto přesným komediálním načasováním.

Vynikající oporu má v Timu Wallersovi jako Carrově revolučním komorníkovi i v komické dvojici Clare Fosterové (Cecily) a Amy Morganové (Gwendolen), které si užívají báječný duet. Na druhou stranu jsem měl drobné výhrady k Leninovu podání Forbese Massona; chvílemi zněl spíše jako z Motherwellu než z Moskvy.

Režisér Patrick Marber, který podle poznámek v programu tuto hru upřímně miluje, ji vede s velkým švihem, zatímco jednoduchá scéna nabízí spoustu zákoutí, kde se postavy mohou schovávat a nečekaně se objevovat.

V době, kdy se o roli umění diskutuje vášnivěji než kdy jindy, nemohla být Stoppardova hra aktuálnější. Travestie vás zmatou i zaujmou; je to mistrovské dílo, o kterém budete přemýšlet celou cestu domů.

REZERVOVAT VSTUPENKY NA TRAVESTIE V APOLLO THEATRE