RECENZE: Turn Of The Screw, Mercury Theatre Colchester ✭✭✭

Obsazení inscenace Utažení šroubu (The Turn Of The Screw). Foto: Robert Workman Utažení šroubu

Mercury Theatre, Colchester (turné po Velké Británii)

2. března 2018

3 hvězdičky

Harmonogram britského turné

Z mrazivého kvílení větru mi běhá mráz po zádech. Kolem hlavy jako by mi vířily hlasy a neznámé zvuky, atmosféra věští blížící se chaos. Temné postavy se koutkem oka zjevují a zase mizí bez varování. Ale dost už o mé cestě do Mercury Theatre skrze bouři Emma, kam jsem se vypravil na Utažení šroubu.

Michael Hanratty a Annabel Smith v inscenaci Utažení šroubu. Foto: Robert Workman

Bezejmenná guvernantka vypráví příběh o svém působení v odlehlém sídle v Essexu, kde měla jako mladá žena na starosti Milese a Floru. Miles byl vyloučen ze školy z důvodů, které nebyly nikdy vysvětleny, a guvernantka se postupem času začíná setkávat se dvěma cizinci potulujícími se po panství. Dozvídá se o své předchůdkyni, slečně Jesselové, a jejím poměru s bývalým komorníkem Peterem Quintem. Přízraky se zjevují podle své vůle, a jelikož je slečna Jesselová po smrti, představují tito duchové pro děti jasnou hrozbu. Vše končí tragickou smrtí Milese – zkrátka dokonalý duchařský příběh pro zimní večer.

Michael Hanratty v inscenaci Utažení šroubu. Foto: Robert Workman

Zajímavé je, že toto bylo mé první setkání s klasickým příběhem Henryho Jamese a velkým odhalením pro mě bylo, jak silně zjevně ovlivnil Ženu v černém. Úsporná režie Daniela Buckroyda jako by si z divadelní adaptace Ženy v černém také leccos vypůjčila – ať už jde o houpací koně a křesla, nebo o herce ztvárňující více rolí. Úsporné adaptaci Tima Luscomba se však nedaří vyhnout pasti v podobě zdlouhavých monologů s vysvětlivkami, zejména v první polovině, a vyvrcholení ve druhém dějství je poněkud zklamáním. Autor také zúžil obsazení na pouhé čtyři herce, což bohužel oslabuje přítomnost Quinta a Jesselové.

Inscenace má však i mnoho světlých stránek, především vynikající výkon Carli Norris v roli guvernantky. Ta obratně přechází mezi přítomností a událostmi z minulosti, naplno prožívá každý okamžik a svůj příběh podává s naprostým přesvědčením – ona je tím hlavním důvodem, proč představení vidět. Annabel Smith a Michael Hanratty stojí před nelehkým úkolem ztvárnit jak malé děti, tak dospělou Floru a další mužské postavy. Nedaří se jim však úplně zbavit dětské rozmazlenosti; samotná Flora je nesmírně nesympatická postava, ke které si divák jen těžko hledá cestu. Maggie McCarthy v roli hospodyně, paní Groseové, potěší, i když jde o velmi stereotypní a ploše napsanou roli.

Carli Norris a Maggie McCarthy v inscenaci Utažení šroubu. Foto: Robert Workman

V dnešní době je trendem podbarvovat hry hudbou nebo zvukovými efekty, aby diváci věděli, že se stane něco významného, a já s tímto přístupem úplně nesouzním. Publikum je zpravidla dostatečně inteligentní na to, aby pochopilo podtext. Přestože je kompozice Johna Chamberse působivá, každý „šok“ je tak dopředu avizován, že se leknete jen málokdy. Vše se odehrává na skvělé scéně Sary Parks, ale osvětlení občas nepomáhá v orientaci. Například, že se děj odehrává u jezera, jsem věděl jen proto, že to postavy řekly; chyběly jakékoli odlesky vln či reflexe světla, které by iluzi podpořily. Hra navíc končí spíše povzdechem než výkřikem. Celkově jde o solidní produkci, která doručí přesně to, co čekáte, ale s minimem překvapení.

Inscenace Utažení šroubu, která vznikla v koprodukci s Dermot McLaughlin Productions a Wolverhampton Grand Theatre, bude v roce 2018 k vidění na turné po celé Velké Británii.

REZERVUJTE SI VSTUPENKY NA TURNE UTAŽENÍ ŠROUBU

Přihlaste se k odběru novinek pro informace o dalších skvělých hostujících produkcích