RECENZE: Two Into One, Menier Chocolate Factory ✭✭✭✭

Dva do jedné (Two Into One)

Menier Chocolate Factory

26. března 2014

4 hvězdičky

V programu ke své hře Dva do jedné, která se právě uvádí v Menier Chocolate Factory, Ray Cooney hovoří o obsazování frašek a říká: „Hledáte dobrého herce – možná někoho s mírnou výstředností, ale úžasně pravdivého... někoho, kdo dokáže situaci podat upřímně.“

A má naprostou pravdu.

Tajemstvím frašky je neodolatelně komplikovaná zápletka, která dává smysl (alespoň svým způsobem), neodmyslitelně směšné postavy a herci, jaké popisuje Cooney. Děj musí vycházet z jednoduché situace a vrstvit na sebe jednu komplikaci a intriku za druhou, až vybuchne nespoutaným humorem. Není to místo pro solitéry nebo ty, kteří se nechtějí dělit o pozornost. Není to pro přehrávající herce – vyžaduje to nesmírnou disciplínu, vytříbenou techniku a hluboké porozumění pro styl a eleganci.

Uhrát frašku je mnohem těžší než tragédii. To je fakt. Je až příliš snadné ji přehrát a nahradit onu pravdivost, o které mluví Cooney, křečovitou snahou o smích.

Dva do jedné je mistrovsky vystavěná fraška, která se točí kolem oné snadno opovrhované skupiny – konzervativních politiků s jejich neutuchající touhou po mimomanželských aférkách. Cooneyho text téměř bez námahy představí a bleskově definuje klíčové hráče a pak je roztočí ve víru neuvěřitelně komických situací.

Michael Praed jako náměstek ministra vnitra ve vládě Margaret Thatcherové, Richard Willey, je ztělesněním politika z Etonu, který se narodil k vládnutí. Je vysoký, pohledný, kultivovaný a šarmantní, ale s jiskrou v oku, protože zrovna plánuje zálet s mladou sekretářkou z premiérova úřadu. Praed je pro tuto roli po všech stránkách dokonale vybraný. Jeho aura klidu je vystavena zkouškám, jeho senná rýma propuká v nejmíň vhodnou chvíli, jeho nepochopení tajného homosexuálního života jeho tajemníka je naprosté, a přitom všem z něj neustále vyvěrá šarm jako z vulkánu. Je to precizní, vybroušený a naprosto přesný výkon. Směšné k popukání.

Josefina Gabriela v roli paní Willeyové je neméně dokonalá. Není mnoho hereček, které dokážou rozesmát celé hlediště jen tím, že (přičemž je vidět jen předloktí a ruka) rázně zavřou dveře. Ale jako všechno v jejím výkonu, i tento moment je přesně odměřen pro maximální komický účinek. Je okouzlující v každém ohledu, ať už se nechá unést nečekanou příležitostí k nevěře, nebo když v posteli čelí vlastnímu manželovi, zatímco doufala v někoho jiného. Její projev má v sobě úžasnou nadsázku a jas. Brilantní.

V nejtěžší roli nešťastného a věčně sekýrovaného osobního tajemníka George Pigdena (Willeyho pravé ruky) se představuje Nick Wilton. Je to zoufalý, zmatený a popletený dobrák, který se snaží zachránit situaci kupením výmyslů. Předvádí spoustu chytré fyzické komiky, která nikdy není přehnaná, a ačkoli je zjevně nazkoušená s vojenskou přesností, pokaždé působí svěže, jako by vznikla náhodou v daný moment. Stává se ztělesněním naprostého úžasu a trpícího zmatku. Fantastické.

Zbytek obsazení je stejně skvostný. Tom Golding je mimořádně zábavný jako rádoby herec, který se při každé příležitosti svléká v domnění, že jde o konkurz, aby byl následně plynule vtažen do falešné homosexuální podzápletky, což přináší další salvy smíchu. Kelly Adams je rozkošná jako jeho nevěrná manželka s parukou a křiklavými brýlemi, která má zálibu v uvíznutí pod vozíky pokojové služby. Jeffrey Holland jako hotelový manažer, se stříbrnou vidličkou pevně zaraženou v pozadí, je úžasnou směsicí povýšené samolibosti a spravedlivého rozhořčení. Geniální.

Kathryn Rooney v roli opoziční labouristické poslankyně se po jevišti pohybuje jako přísná mravokárkyně, srší hněvem a na každém kroku hrozí skandálem. Jako mistryně vražedných pohledů a povytaženého obočí by dokázala zastrašit i kámen. Je však herlecky dostatečně lehká, aby nenarušila divadelní harmonii celku. Skvělé.

Sám Ray Cooney se objevuje v roli vetchého číšníka, který se snaží vyznat v machinacích kolem Willeyových a jejich doprovodu. Ve svých 82 letech je stejně přesný, jasný a přítomný jako jeho mladší kolegové a upřímně vtipný. Jeho aura komického génia ho doprovází na každém kroku. Úžasné.

Celé představení je pozoruhodnou symfonií precizního otevírání a bouchání dveří; soubor musel strávit hodiny pilováním načasování. Tato práce se bohatě vyplácí, protože i přes choreografickou přesnost zůstává situace naprosto svěží. Vše působí spontánně, i když je za tím vidět obrovský kus dřiny. Bravo celému obsazení i režisérovi. Už jen to „dveřní umění“ stojí za cenu vstupenky.

Scéna Julie Godfreyové je trochu stísněná, ale v daném prostoru funguje dobře. Dobová atmosféra je zachycena jasně a čistě a starosvětský styl hotelu pomáhá tomu, aby jemná povaha této komedie vynikla ještě lépe.

Cooneyho režie je svižná a srozumitelná. Na jeho práci zde nelze než obdivovat vše.

Tohle je vtipnější než cokoli, co se ve West Endu hrálo od dob prvního uvedení hitu Sluha dvou pánů (One Man, Two Guvnors).

Stará dobrá anglická fraška dělaná se stylem, šarmem a velkým umem, plná smíchu a nečekaných radostí.