RECENZE: Versailles, Donmar Warehouse ✭✭✭✭

Versailles

Donmar Warehouse

6. března 2013

4 hvězdičky

Kdyby se George Bernard Shaw rozhodl napsat hru o machinacích kolem podpisu Versailleské smlouvy a zdrcujícím dopadu první světové války na Anglii, možná by – nebýt jediné věci – vypadala a zněla přesně jako tato fascinující a pohlcující hra Petera Gilla. Versailles, které se momentálně hrají v divadle Donmar, uvádí režisér Gill v nádherně zpracované produkci.

Gillova hra je poutavá a hloubavá; je to jakási vzpomínková sága, ale také milostný příběh a drama o třídním boji. V některých pasážích je dosti didaktická a občas působí možná až příliš „vševědoucně“ tím, jak postavy z roku 1919 předvídají nebo hodnotí události uplynulého století.

Ale právě v tom tkví její smysl. Gill se nedívá jen na historický okamžik, nývost využívá divadelní formu k prozkoumání pojmů jako přijetí, tolerance, odmítnutí a prozíravost. Minulost, přítomnost a budoucnost jsou v tomto mistrovském díle propleteny a jedna osvětluje aspekty druhé. Historie se možná opakuje, ale totéž platí i o budoucnosti.

Historikové vám potvrdí, že John Maynard Keynes rezignoval kvůli rozhodnutím učiněným v Paříži v roce 1919, která měla potrestat Německo a udržet ho v rozvratu, aby nemohlo působit potíže. Keynes se domníval, že trest je příliš krutý a že hospodářské zdecimování Německa ve jménu míru povede k dalšímu konfliktu.

O tom, že k dalšímu konfliktu došlo, víme. Zda k tomu přispěla právě Versailleská smlouva a její podmínky, zůstává tématem, o němž se dodnes vedou bouřlivé debaty.

Gillova hra má tři dějství. První se odehrává v Kentu, v domově rodiny Rawlinsonových. Nejstarší syn Leonard se chystá do Paříže jako státní úředník, který má na starosti otázku německých uhelných zásob. O ruku jeho sestry požádá mladý muž Hugh, který se vrátil z války a čeká na propuštění ze služby. Jejich přátelé Chaterovi truchlí nad ztrátou syna Geralda, vojáka padlého na frontě.

Druhé dějství přenáší děj do Paříže, kde se Leonard snaží přesvědčit nadřízené, že sankce proti Německu jsou příliš tvrdé. Neuspěje.

Ve třetím dějství se Leonard vrací do Kentu poté, co rezignoval na svou funkci. Je rozhněvaný, frustrovaný a ostře napadá svou konzervativní toryovskou rodinu a přátele. Jeho sestra odmítá Hughovu žádost o ruku. Po pár skleničkách se celá rodina hádá o to, co je v životě důležité a za jaké hodnoty stojí za to bojovat. Geraldův otec ztrácí sebekontrolu a hroutí se žalem nad ztrátou syna. Přijímá fakt, že jeho syn je navždy pryč – a toto smíření má důsledky pro všechny ostatní.

První dějství je tedy o naději a budoucnosti; druhé o praktičnosti a přítomnosti; třetí o následcích, minulosti a budoucnosti. Závěrečná scéna hry ukazuje epizodu předcházející prvnímu dějství: okamžik, kdy Gerald odcházel do války.

Gerald a Leonard byli totiž tajnými milenci. Leonard se s ním však rozešel před Geraldovým odjezdem na frontu, což mohl být i důvod, proč Gerald do války šel. Aby utekl. Aby zemřel. Leonarda pronásleduje rozhodnutí, že se s Geraldem onoho dne nerozloučil polibkem; napříč všemi třemi dějstvími se objevují scény, kdy Geraldův duch Leonarda navštěvuje, aby ho zkoušel, diskutoval s ním a sdílel jeho život.

Leonard ho totiž nedokáže nechat odejít a lituje rozhodnutí, že se nepokusil jejich vztah udržet navzdory potížím (Gerald byl promiskuitní) – úplně stejně, jako se Leonard odmítá vzdát přesvědčení, že uhelné sankce proti Německu byly utlačovatelské a smlouva mohla být lepší, spravedlivější a méně rozmarná. Stejně jako se Leonard nedíval dopředu a nezvažoval život s Geraldem i s jeho chybami, ani Spojenci nedomysleli, jak se Německo s trestem vyrovná a jak na něj zareaguje.

Hugh je tak trochu nevýrazná postava, šťastný prosťáček, který se chce jen oženit s Mabel a vesele odešel do války plnit svou povinnost – a možná ji i přesvědčit, že je její ruky hoden. Ona však bohužel nemá zájem. Mlčení ji nutí držet jen nátlak matky a pocit, že by bylo nespravedlivé odmítnout nabídku během války a těsně po ní. Hugh je pochopitelně zdrcen – po prožití hrůzného konfliktu přišel vyjednat svazek a po měsících čekání je zničen, jeho vyhlídky jsou nenávratně pryč. Hledá útočiště u starého spolužáka, který se pomalu zotavuje z válečného traumatu.

Hugh tak v mnoha ohledech reprezentuje Německo při vyjednávání a Rawlinsonovi s Chaterovými představují Spojence – všichni jsou si jisti svými postoji, ale nedbají na jejich důsledky.

Gillovi se daří tohle všechno ukočírovat, a přitom ve vás vyvolat pocit, že sledujete jen jemné, lehce komediální rodinné drama. Je to obratné, vynalézavé a naprosto brilantní.

Stejně jako obsazení.

Josh O'Connor je v roli Hugha vynikající a z minima vytěžil plnokrevnou a naprosto podmanivou postavu. Dokonale, bez hysterie a přehnaného úsilí, přenáší pocit totálního zdrcení z Mabelina odmítnutí. Je to hvězdný výkon.

Gwilym Lee dává Leonardovi inteligenci, šarm a nakonec i vztek. Je po všech stránkách skvělý, ale jeho scény s Geraldem (duchem v podání Toma Hughese) jsou až božské, plné nuancí, smutku a lásky. Jejich závěrečná scéna, trapné loučení před Geraldovým odjezdem do války, je neuvěřitelně realistická a dojemná. Hughes je perfektní: vitální, energický a jako mrtvý působí živěji než některé jiné postavy zaživa.

Francesca Annis a Barbara Flynn jsou jako matky úžasné. Flynnové upjatá, pronásledovaná matka, která truchlí, ale nedává to najevo, je obzvlášť skvělá; její neskrývané opovržení vůči Leonardovi, když oznámí rezignaci, je zahráno s velkou jemností. Edith v podání Francescy Annis zase zoufale lpí na minulosti, na místě, kterému věří, že rozumí.