RETRO ČTVRTEK: Alastair Natkiel

Tento týden jsme v rámci našeho Throwback Thursday vyzpovídali herce Alastaira Natkiela o jeho kariéře a novém projektu The Actors Coach.

Alastair Natkiel 1) Jaká byla tvoje úplně první role, když jsi byl dítě, a co tě vlastně přivedlo k divadlu?

Myslím, že to byla lokální „Gang Show“, které jsem se účastnil jako člen vlčat. Hrál jsem prodavače ryb a zpíval takovou tu klasiku – The Whelk Song. Moje máma má dodnes doma na zdi fotku, jak jsem v tom kostýmu.

Hrál jsem v řadě podobných místních představení i ve školních produkcích. Rodiče se v branži pohybovali (táta byl režisér a máma vystudovaná herečka), takže divadlo a televize pro nás byly naprosto přirozené prostředí. Už jako malí jsme se zajeli podívat do Londýna na Bídníky a já si prostě řekl: „Tohle chci dělat.“ Bohužel se mi tenhle muzikál zatím vyhýbá. Čas ještě je, ale obávám se, že na Enjolrase už jsem asi lehce za zenitem... 2) Pro všechny v branži se toho teď hodně změnilo. Jak se ti daří s tím bojovat a přizpůsobit se, co se týče konkurzů a zkoušek na nové projekty?

Stručně řečeno – Zoom. Během prvního lockdownu jsem v rámci Coronavirus Theatre Clubu dělal monolog, který běžel živě na Twitteru. Byl to děsivý zážitek! Ale celé jsme to nazkoušeli přes Zoom (já a režisér Joshua Goodman) a teď máme další Zoom schůzky se scénáristkou E. L. Norry – chceme to rozpracovat do hry pro jednoho herce, kterou snad budeme moct pořádně uvést, až to půjde.

3) Pracuješ v divadle i v televizi, včetně role Lee Bankse v tom úžasném dramatu BBC „Line of Duty“. V čem se práce před kamerou liší od té divadelní a máš nějakou preferenci?

Těžko říct, jestli něčemu dávám přednost. Na obojím miluju něco jiného a u obojího si člověk musí zvyknout na jiný druh tlaku.

Je skvělé být součástí takového hitu jako „Line of Duty“, zvlášť když má člověk pocit, že o tom při vysílání mluví celá země.

4) Jak si během pandemie udržuješ kreativitu a soustředění?

Kromě toho monologu, co jsem zmínil, dál chodím na týdenní kurzy filmového herectví (které vede Mixing Networks přes Zoom) a začal jsem psát film. Chtěl jsem psát už věčnost a konečně jsem přišel s nápadem, o kterém si myslím, že by mohl být fajn.

5) Také máš vlastní společnost The Actors Coach. Řekni nám, jak to celé začalo a co přesně s herci děláš. Učím už roky – měl jsem vlastní školu Make Believe Rotherhithe a působil i jinde. Takže zkušeností mám dost, a když přišel lockdown, chtěl jsem hercům nabídnout službu, díky které by mohli dál pracovat na svých dovednostech a zůstat ve formě i bez skupinových lekcí. Tak vznikl projekt The Actor’s Coach.

Pracuji formou individuálních konzultací přes Zoom – probíráme televizní scénáře, přípravu na self-tape, monology, přípravu na herecké školy, interpretaci písní a podobně. Prostě cokoli, na co se dotyčný potřebuje zaměřit.

6) Podělíš se s námi o jednu ze svých nejlepších nebo nejvtipnějších vzpomínek z jeviště?

Těch vtipných historek je spousta, ale u některých by mi hrozil průšvih, kdybych je prozradil. Ale nikdy nezapomenu, jak mě odbourali přímo na scéně hned během mého prvního výstupu při mé úplně první noci ve West Endu. Viníka jmenovat nebudu, ale byl to muzikál „Shrek“ a ten dotyčný byl hodně zelený. To si klidně domyslete sami.

Nicméně ten večer mi přinesl asi i tu nejkrásnější vzpomínku. Když jsem se při děkovačce po písni „Freak Flag“ podíval do hlediště, viděl jsem svou rodinu a přátele, jak vyskočili ze sedadel a šíleně tleskali. Trvalo mi sedm let chození po konkurzech, než jsem se na jeviště ve West Endu dostal, a v tu chvíli jsem měl pocit, že se všechna ta dřina a zklamání vyplatily. I teď mě to dojímá, když na to vzpomenu.

7) Jaké tři věci u tebe v šatně vždycky najdeme? Třeba talismany pro štěstí, věci, co ti pomáhají na scéně, nebo třeba modré lentilky?

No... nejsem úplně pověrčivý, takže nemám nic, co bych s sebou tahal pořád. Ale miluju přáníčka k premiéře, takže každé, co dostanu, si někam připíchnu. A papuče. Vždycky musím mít papuče.

8) Jaká je tvoje oblíbená divadelní hra, kterou jsi v poslední době četl?

Hra s názvem „Straight White Men“, na kterou jsem dělal konkurz začátkem roku. Roli jsem sice nedostal, ale je to fascinující kousek.

9) Kdyby byl tvůj život divadelní hrou, jak by se jmenovala a proč?

„Všechno na poslední chvíli“. To myslím nepotřebuje delší vysvětlování!

10) Co bys poradil čerstvým absolventům – jak ročníku 2020, tak těm budoucím z roku 2021?

Každý herec musí být odolný, ale současní absolventi možná musí být odolnější než kterákoliv generace před nimi. Pevně věřím, že se náš obor vrátí v plné síle, takže se nenechte odradit aktuálním nedostatkem příležitostí. Místo toho se snažte vytvářet své vlastní projekty. Zůstaňte pozitivní, vytrvalí a hlavně trpěliví. Herecká kariéra je zvláštní cesta plná pádů a vzestupů – pokud to opravdu chcete, vytrvejte, makejte na sobě a vaše chvíle přijde.