RETRO ČTVRTEK: Stuart Vincent

V tomto díle naší pravidelné rubriky Throwback Thursday jsme si popovídali se Stuartem Vincentem o jeho kariéře a o tom, jaké to je účinkovat v divadelní adaptaci slavného románu Lovec draků.

1) Jaké bylo vaše úplně první představení v dětství a co vás vlastně přivedlo k divadlu?

Mým prvním představením byla vánoční pantomima s názvem „Dr. Jekyll a pan Hyde: Dejte mi dvojitý“ se souborem Woodhouse Players. Hrál jsem postavu Jacka, takového toho divokého kluka, který nakonec všechny zachrání! K divadlu mě pak definitivně přivedla první hodina dramatu na střední škole. Hráli jsme hry, zkoušeli pohyb a improvizaci, a když hodina skončila, nemohl jsem se dočkat té další!

2) Jak probíhá váš rituál, když se každý večer převtělujete do své role?

Moje hlavní role v Lovci draků je Zaman. Obvykle se převléknu do kostýmu a najdu si klidné místo v zákulisí. Jeho scéna je velmi vypjatá a emotivní, takže ten čas využívám k tomu, abych zavřel oči a zhluboka dýchal. Těsně před nástupem na scénu si nasadím poslední část kostýmu – brýle. V tu chvíli cítím, že jsem připraven.

3) Jak probíhalo zkoušení Lovce draků, když uvážíte, o jak populární knihu jde? Liší se hra hodně od předlohy a cítili jste tlak, aby výsledek odpovídal očekávání fanoušků?

Zkoušení byla skvělá zábava! Prvních pár dní jsme experimentovali s různými nástroji, které v představení používáme. Například se „Schwirrbogenem“, což je nástroj na imitaci větru, nebo se zpívajícími mísami pro podkreslení napínavých momentů. Také jsme si hráli s draky a učili se, jak je nechat létat, což bylo úžasné! Do hloubky jsme studovali i historii Afghánistánu a to, jak tam vypadal život v raných 70. letech před invazí. Hra se od knihy příliš neliší, protože dramatik Matthew Spangler ji chtěl přenést na jeviště doslovně – Amir příběh vypravuje a zároveň do něj vstupuje.

4) Podělíte se s námi o nějaký nejlepší nebo nejvtipnější zážitek z turné?

Jedním z mých nejsilnějších zážitků bylo určitě hostování v Dubaji v tamní opeře. Byla to neuvěřitelná zkušenost a publikum nás přijalo fantasticky s ovacemi ve stoje. Dubaj je prostě úžasná země!

5) Jak se udržujete kreativní během lockdownu?

Snažím se, co to jde (i když mi hrozně chybí posilovna!). Vrátil jsem se k tanci. Většina mé poslední práce byla čistě herecká, takže jsem využil tento čas k tomu, abych se znovu rozhýbal. Hodně mých přátel pořádá online lekce, což je skvělé, i když nebudu lhát – ze začátku to byl záhul! Také jsem měl možnost se znovu věnovat choreografii. Kamarád Kayi Ushi mě požádal, abych vytvořil choreografii k jeho verzi písně „Stand By Me“ v rámci hnutí Black Lives Matter, což pro mě byla obrovská čest.

6) Které tři věci u vás v šatně vždycky najdeme? Tedy něco jako talismany, věci, co vám pomáhají na scéně... Modré lentilky? Kávu, ovoce a hudbu. Mám na YouTube uložené video s kompilací motivačních projevů, které si pouštím před každým konkurzem nebo nástupem na scénu. 7) Jakou nejlepší hru jste v poslední době četl? Poslední dny Jidáše Iškariotského, to je brilantní kousek!!! 8) Kdyby byl váš život divadelní hrou, jak by se jmenovala a proč?

Asi by se to jmenovalo „Prostě do toho jdi!!!“ (smích). Jsem velmi netrpělivý člověk, nerad o věcech dlouze mluvím, chci je rovnou dělat. Taky mě dokáže rozhodit, když věci nejdou podle mých představ (třeba když nedostanu roli, o kterou jsem stál). To je moje slabina, protože v tomhle odvětví prostě nejde všechno podle plánu, a často to není vaše chyba. Člověk se musí naučit nadechnout, nechat to být a jít dál!

9) Jaké jsou pro vás hlavní rozdíly mezi prací u filmu a v divadle? Máte nějakou preferenci?

V divadle hrajete pro lidi, takže pohyby musí být výraznější, aby vás viděli i v poslední řadě. U filmu je vaším jediným divákem kamera. V jistém smyslu je to detailnější a specifičtější, protože kamera zachytí ÚPLNĚ VŠECHNO!!! Jeden z mých učitelů říkal: „Všechno je v očích.“ Před kamerou se dá očima vyjádřit hrozně moc a já tomu naprosto věřím. Přesto o kousek víc miluju divadlo. Ten pocit, kdy jste v daný moment naživo pod světly před publikem, je pro mě nenahraditelný. Divadlo je moje srdcovka.

10) Kdybyste mohl dát jednu radu svému mladšímu já, když v oboru začínalo, co by to bylo?

Nenech se zlomit, tvrdě pracuj, buď trpělivý a nesrovnávej svou cestu s cestami ostatních!