Ceny Evening Standard: Naše postřehy k nominacím

Nominace: Gillian Anderson (Tramvaj do stanice Touha), Tom Hiddleston (Coriolanus), Billie Piper (Velká Británie), Kristin Scott Thomas (Elektra). Fotografie: Johan Persson, Alastair Muir, Tristram Kenton. Náš hlavní recenzent Stephen Collins se dělí o své postřehy k nominacím na ceny Evening Standard Awards.

Byl oznámen seznam nominací pro rok 2014 na ceny deníku Evening Standard:

Nejlepší herec (Best Actor) Tom Hiddleston za Coriolanus (Donmar Warehouse); Ben Miles za Wolf Hall & Bring Up the Bodies (RSC Swan & Aldwych); Mark Strong za A View from the Bridge (Young Vic). Cena Natashy Richardson pro nejlepší herečku (Best Actress) Gillian Anderson za A Streetcar Named Desire (Young Vic); Helen McCrory za Medea (National Theatre, Olivier); Tanya Moodie za Intimate Apparel (Ustinov Bath & Park Theatre); Billie Piper za Great Britain (National Theatre, Lyttelton); Kristin Scott Thomas za Electra (Old Vic). Cena Nook za nejlepší hru (Best Play) Intimate Apparel – autorka Lynn Nottage (Ustinov Bath & Park Theatre); The James Plays – autorka Rona Munro (Edinburgh Festival Theatre & National Theatre, Olivier); King Charles III – autor Mike Bartlett (Almeida & Wyndham's); The Nether – autorka Jennifer Haley (Royal Court). Cena Neda Sherrina za nejlepší muzikál (Best Musical) Dogfight (Southwark Playhouse); Here Lies Love (National Theatre, Dorfman); The Scottsboro Boys (Young Vic & Garrick); Sunny Afternoon (Hampstead & Harold Pinter Theatre). Cena Miltona Shulmana pro nejlepšího režiséra (Best Director) Stephen Daldry za Skylight (Wyndham's); Yaël Farber za The Crucible (Old Vic); Jeremy Herrin za Wolf Hall & Bring Up the Bodies (RSC Swan & Aldwych); Ivo van Hove za A View from the Bridge (Young Vic). Cena pro začínající talenty ve spolupráci s Burberry (Emerging Talent Award) Matthew Beard za výkon ve hře Skylight (Wyndham's); John Dagleish za výkon v muzikálu Sunny Afternoon (Hampstead & Harold Pinter Theatre); Robert Hastie za režii hry My Night With Reg (Donmar Warehouse); Laura Jane Matthewson za výkon v muzikálu Dogfight (Southwark Playhouse). Nejlepší scénografie a design ve spolupráci s Heal's (Best Design) Bunny Christie za Emil and the Detectives (National Theatre, Olivier); Es Devlin za American Psycho (Almeida); Mark Henderson za světelný design koncertu Kate Bush Before the Dawn (Eventim Apollo); Ashley Martin-Davis za Wonderland (Hampstead). Cena Charlese Wintoura pro nejslibnějšího dramatika (Most Promising Playwright) Barney Norris za hru Visitors (Arcola); Dan O’Brien za The Body of an American (Northampton Royal & Derngate & Gate Notting Hill); Beth Steel za Wonderland (Hampstead). Jako vždy u těchto cen je seznam překvapivý i zvláštní zároveň. Chybí v něm nečekaná jména: dechberoucí nastudování Carousel v Arcole; skvostná scéna Boba Crowleyho pro Skylight; naprosto přesný Tim Pigott-Smith v titulní roli Charlese III.; úžasně jemný a intenzivní výkon Imeldy Staunton v Good People; vynikající John Proctor v podání Richarda Armitage a ohromující výprava Scoutry Gilmour pro The Crucible v Old Vic; uhrančivá Linda Bassett jako stárnoucí matka propadající demenci ve hře Visitors; provokativní novinka Roryho Mullarkeye The Wolf From The Door a zářivý výkon Anny Chancellor; nový muzikál The Return Of The Soldier z Jermyn Street; Dessa Rose uváděná v Trafalgar Studios s famózní Cynthií Erivo; napínavá a podmanivá produkce Pacific Overtures v Union Theatre; evokativní a fascinující nový muzikál Thérese Raquin ve Finborough a později v Park Theatre; či skvělý Urinetown. Seznam opomenutých by mohl pokračovat dál.

Přesto se ve finálním výběru objevuje mnoho zasloužených nominací. Za sebe bych vítězství přál těmto kandidátům:

Nejlepší herec Mark Strong za A View from the Bridge (Young Vic). Cena Natashy Richardson pro nejlepší herečku Gillian Anderson za A Streetcar Named Desire (Young Vic). Cena Nook za nejlepší hru King Charles III – Mike Bartlett (Almeida & Wyndham's). Cena Neda Sherrina za nejlepší muzikál Here Lies Love (National Theatre, Dorfman). Cena Miltona Shulmana pro nejlepšího režiséra Ivo van Hove za A View from the Bridge (Young Vic). Cena pro začínající talenty Robert Hastie za režii My Night With Reg (Donmar Warehouse). Nejlepší design Es Devlin za American Psycho (Almeida). Cena Charlese Wintoura pro nejslibnějšího dramatika Barney Norris za Visitors (Arcola). Působí to až absurdně, když si člověk musí vybrat mezi neuvěřitelně čistou režií Roberta Hastieho v obnovené premiéře My Night With Reg a suverénním, mistrovským výkonem Matthewa Bearda ve Skylight. Ale taková už je povaha této kategorie. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby si cenu za režii odnesla Yaël Farber, protože její vedení The Crucible bylo objevné a mimořádné. Jak Farber, tak van Hove přinesli vynikající nové pohledy na známé texty a oba našli svěží, syrové způsoby, jak nechat sílu těchto děl rezonovat. Upřímně, nejraději bych tu cenu udělil oběma.

Vlastně si nejsem jistý, zda mají ceny Evening Standard po loňském rozruchu ještě nějakou váhu. Veřejně se probíral hněv a rezignace těch, kteří údajně pro vítěze hlasovali, což na celou věc nevrhlo dobré světlo.

To, co West End potřebuje ze všeho nejvíc, je skutečně nezávislé ocenění založené na názorech kolegů z oboru, kritiků a diváků. Skutečnost, že je něco nebo někdo populární nebo fotogenický, automaticky neznamená, že je to umělecky kvalitní.

Ceny by se měly udělovat za výjimečnost, nikoliv za dopad na životnost produkce nebo z důvodů spojených s reklamou, sponzoringem či popularitou. Právě umělecká excelence je klíčem k budoucnosti West Endu i divadelního řemesla jako takového. O tu by měli všichni usilovat, nikoliv o masovou oblíbenost.

Je pravdou, že vynikající věci se mohou stát populárními a populární věci mohou být vynikající. Úkolem cen by mělo být pomoci vynikajícím dílům zazářit v záři reflektorů, i když zrovna netrhají rekordy v návštěvnosti. Protože nejsnadnější cestou k popularitě je právě uznání umělecké výjimečnosti.