Již od 1999

Důvěryhodné novinky a recenze

26

let

to nejlepší z britského divadla

Oficiální vstupenky

Vyberte si svá místa

Již od 1999

Důvěryhodné novinky a recenze

26

let

to nejlepší z britského divadla

Oficiální vstupenky

Vyberte si svá místa

  • Již od 1999

    Důvěryhodné zprávy a recenze

  • 26

    let

    to nejlepší z britského divadla

  • Oficiální vstupenky

  • Vyberte si svá místa

NOVINKY

RECENZE: Alone In Berlin (Sami v Berlíně), Royal and Derngate Northampton ✭✭✭

Publikováno

Od

markludmon

Share

Mark Ludmon recenzuje novou adaptaci románu Hanse Fallady I ve smrti sami v Northamptonu (divadlo Royal and Derngate) a následně v York Theatre Royal a Oxford Playhouse během března

I ve smrti sami

Royal & Derngate, Northampton, poté York Theatre Royal a Oxford Playhouse

Tři hvězdičky

Román Hanse Fallady Jeder Stirbt für Sich Allein (I ve smrti sami), původně napsaný krátce po druhé světové válce, se stal světovým bestsellerem po svém anglickém vydání v roce 2009. Po filmové verzi s Emmou Thompson a Brendanem Gleesonem se nyní dílo dočkalo divadelního zpracování v solidní adaptaci dramatika a překladatele Alistaira Beatona. Ten příběh ořezal na jeho lidské jádro a zkoumá sílu odporu v tváři útlaku. Děj, založený na skutečných událostech, sleduje Ottu a Annu Quangelovy – manželský pár, který se rozhodne začít odboj proti Hitlerovu režimu poté, co jejich syn padne ve válce. Jejich tichou hrdinskou taktikou je rozmísťování ručně psaných pohlednic s protinacistickými vzkazy po celém Berlíně, což vyvolá chaotickou hru na kočku a myš s úřady v čele s policejním inspektorem Escherichem. Široký záběr knihy s mnoha postavami a lokacemi je sice zúžen na osud Quangelových, stále však nahlížíme na perzekuci Židů skrze osud jejich sousedky, paní Rosenthalové. Scénografie Jonathana Fensoma, podpořená světelným designem Charlese Balfoura a videoprojekcemi Niny Dunn, nápaditě rozšiřuje jeviště a vytváří noční můru, v níž tma nabízí jen minimum paprsků světla.

Kromě toho, že inscenace upíná pozornost na život běžných Němců pod nacistickým terorem, nutí nás tato adaptace přemýšlet o tom, jak bychom se v životě zachovali my tváří v tvář populistické totalitní vládě nebo jakékoli formě sociální nespravedlnosti. Přestože vychází z německého románu z roku 1947, nelze se ubránit paralelám s dnešní dobou, kdy lidé čelící chudobě a hladu zůstávají lhostejní k lžím politiků, jejichž „sliby se málokdy plní“.

Beaton má za sebou překlady Bertolta Brechta (včetně Neodvratného vzestupu Artura Uie v britských divadlech Chichester Festival Theatre a Duchess Theatre v Londýně) a vliv tohoto německého dramatika je zde patrný. Příběh se odehrává na počátku 40. let, kdy byl Brecht v exilu, a je rámován postavou zpívající vypravěčky – oživlou zlatou sochou Goldelse z berlínského Vítězného sloupu. V působivém podání Jessicy Walker komentuje a objasňuje děj v duchu brechtovské dramaturgie, zatímco Beatonovy písně s hudbou Orlanda Gougha připomínají styl Brechtova spolupracovníka Kurta Weilla. Zatímco však Brecht tvrdil, že sociální bezpráví je „odvratné“, I ve smrti sami ukazuje složitou výzvu pro jedince snažící se vzdorovat represivnímu režimu, který má svá chapadla v každé části společnosti.

Denis Conway a Charlotte Emmerson jsou v rolích nenápadných hrdinů Otty a Anny patřičně zdrženliví a sympatičtí, zatímco Abiola Ogunbiyi skvěle vystihuje nevinný idealismus Trudi, snoubenky jejich syna. Julius D’Silva a Clive Mendus vdechli život násilnickým konfidentům Borkhausenovi a Klugeovi, ale naprostá hrůza nacismu se nejvíce koncentruje v postavě sadistického důstojníka SS Pralla v podání Jaye Taylora. Vrcholem je jemně odstíněný výkon Josepha Marcella jako inspektora Eschericha, který začíná zpochybňovat svou pasivní loajalitu tváří v tvář činům manželů Quangelových. Právě on přináší jedny z mála jisker, které zapalují tento ponurý příběh, jenž má podobně jako scéna jen málo momentů lehkosti či humoru. Brecht byl známý tím, že chtěl diváky vytrhnout z přílišného citového prožitku, aby si zachovali odstup. Toho se v této vážné inscenaci v režii Jamese Dacrea rozhodně daří dosáhnout. Ačkoli Quangelovým jde o život, inscenaci místy chybí napětí a spád, které byste od příběhu o hrdinství a odboji očekávali. Nicméně díky kreativnímu zpracování a silným hereckým výkonům jde o působivou adaptaci, která má co nabídnout.

FOTO: Manuel Harlan

V provozu v Royal and Derngate v Northamptonu do 29. února 2020, poté v York Theatre Royal od 3. do 21. března a v Oxford Playhouse od 24. do 28. března.

Navštivte naši stránku o zájezdech PŘIHLAŠTE SE K ODBĚRU NOVINEK

Sdílejte tento článek:

Sdílejte tento článek:

Dostávejte to nejlepší z britského divadla přímo do vaší schránky

Získejte jako první přístup k nejlepším vstupenkám, exkluzivním nabídkám a nejčerstvějším novinkám z West Endu.

Z odběru se můžete kdykoli odhlásit. Zásady ochrany osobních údajů

SLEDUJTE NÁS