RECENZE: Angela’s Ashes (Angelin popel), Fairfield Halls Croydon ✭✭✭✭✭

Paul T Davies hodnotí Angela's Ashes (Angelin popel), nový muzikál Adama Howellse podle memoárů Franka McCourta, který se právě hraje ve Fairfield Halls v Croydonu.

Jacinta Whyte a Eoin Cannon v muzikálu Angela's Ashes. Foto: Pat Redmond Angela’s Ashes The Musical.

Croydon Fairfield Halls.

26. září 2019

5 hvězdiček

Rezervovat vstupenky

Muzikálové verzi založené na memoárech Franka McCourta z roku 1996 o jeho dětství prožitém v chudobě v Irsku 30. let trvalo nějakou dobu, než se dočkala své profesionální britské premiéry. Představení, nepřekvapivě, vzalo Irsko útokem a je snadné pochopit proč. McCourt byl úžasným vypravěčem svého dětství a kniha patřila k prvním v novém žánru, který dostal nálepku „memoáry o bídě“. Je pravda, že sledovat, jak rodina přežívala v takové chudobě, opuštěná otcem alkoholikem, je občas těžké, ale dílo je zároveň oslavou přežití a pozoruhodné houževnatosti jeho matky Angely. Jedná se o krásnou, dojemnou a silnou inscenaci, kde hudba a texty Adama Howellse objímají diváky melodií a láskou. Přestože bylo jeho dětství drsné, McCourt ho dokázal odlehčit uličnickým humorem. Krása libreta Paula Hurta spočívá v tom, že s námi nesdílí jen slzy ve Frankových očích, ale ponechává v nich i onu pověstnou jiskru.

Jacinta Whyte. Foto: Pat Redmond

Patří uznání Howellovi a Hurtovi, že materiál se neuchyluje ke stereotypnímu „irskosti“ – nekoná se žádný opilecký tanec v hospodě a duch Riverdance je držen pevně v šachu. Soubor je vynikající; je to nádherně zazpívané představení, hrané od srdce a vyzařující lásku. Jako Angela je Jacinta Whyte uhrančivá, emoce drží přesně na uzdě, aby se vyhnula melodramatu, a je zdrcující v tichu i v písni. Balada River Shannon, kterou zpívá, když Angela ztratí dítě kvůli nemoci, trhá srdce, stejně jako její loučení se synem – bolestné, a přesto plné naděje. Jako Frank je Eoin Cannon srdečným vypravěčem, který s lehkostí vklouzává do Frankových dětských podob; jeho herecký a pěvecký výkon patří k tomu nejlepšímu, co jsem letos viděl. Conor Gormally je brilantní jako Malachy Jnr. a přesvědčivě vykresluje jeho vývoj z dítěte v mladého muže. Marty Maguire podává v roli otce alkoholika Malachyho vynikající výkon, jeho pojetí je natolik plastické, že dokonce vzbuzuje jisté sympatie k tomu starému parchantovi. Muzikál se hemží skvělými postavami, mezi nimiž vyniká tvrdá babička v podání Amandy Minihan, bezcitná výběrčí nájemného paní Finucane (Norma Sheahan) a éterická, leč k záhubě odsouzená Theresa Carmody (Brigid Shine).

Eoin Cannon. Foto: Pat Redmond

Režie Thoma Sutherlanda a vynikající scéna a kostýmy Francise O’Connora sází na jednoduchost, která je však vysoce efektivní; show ubíhá svižným tempem. Místy by možná jedna vtipná historka nebo číslo navíc v první polovině trochu lépe vyvážily tu tragédii, ale toto představení je mnohem méně skličující než Bídníci! V momentě, kdy Frank šetří peníze, aby mohl opustit Irsko a začít nový život v Americe, dosahuje příběh vyvrcholení, které nabízí naději a oslavuje rodinnou lásku a přežití. Producenti z West Endu by měli zbystřit – tato show potřebuje okamžitý transfer. Je mnohem lepší než mnoho průměrných kousků, které se aktuálně na londýnských jevištích hrají. Ještě ráno po představení si v hlavě pobrukuji ústřední melodii, což se jiným velkým westendským show nepodařilo. A Amerika, zejména města s početnou irsko-americkou komunitou, bude tuhle show milovat! Zaslouží si tu největší platformu a nejširší publikum, ale prozatím vás naléhavě prosím: zajeďte si do Croydonu. Nebudete litovat, že jste viděli představení, které s hrdostí a písní nosí své srdce na dlani. Letos jsem viděl jen dva muzikály, u kterých diváci vyskočili na nohy během sekund po posledním akordu. Jeden byl Come From Away, druhý je Angela’s Ashes. Nenechte si ho ujít.

Hraje se do 5. října 2019

REZERVOVAT VSTUPENKY NA ANGELA'S ASHES