RECENZE: Birds Of Paradise, Drayton Arms Theatre ✭✭✭

Birds Of Paradise

Drayton Arms Theatre

Pátek 5. května 2017

3 hvězdičky

Rezervujte zde

Iniciativní společnost MKEC Productions nám přiváží další málo známý kousek ve svižné a efektivní produkci. Hostuje v onom praktickém sále nad hospodou v South Kensingtonu, kde jsem je už viděl odvádět dobrou práci s titulem „The Baker’s Wife“ a poté, zcela fantasticky, se „Stiffem“. Nyní se dočkáváme britské premiéry vtipného příběhu, který sice před třiceti lety na Off-Broadwayi prošel téměř bez povšimnutí, ale dnes působí pro současný vkus čím dál aktuálněji. Marc Kelly a Elizabeth Chadwick si tedy zaslouží plný počet bodů za to, že jej vyhrabali z archivu „propadáků“ a znovu mu dopřáli trochu slávy.

Ocitáme se ve světě „obyčejných lidí“, neokázalých, průměrných a často přehlížených: klidně by to mohli být dnešní „zapomenutí voliči“, kteří hromadně volili Trumpa. Rozhodně se velmi podobají lidem, kteří se dnes procházejí – a zpívají a tančí – po broadwayských jevištích v dílech jako „Fun Home“, „Waitress“ nebo „Come From Away“. Sledujeme skupinu maloměstských ochotníků z Harbour Island, kteří se pouštějí do radikální inovace: muzikálové adaptace oné půvabné ruské komedie „Racek“. Pokud vám přišlo „zajímavé“, jak se Schönberg a Boublil-Natel vypořádali s Victorem Hugem, počkejte, až uvidíte, co tahle parta provede s Antonem Čechovem.

Veškerý děj se odehrává v přestavěné kapli, která slouží jako komunitní kulturní středisko, a osobní strasti a soukromé zájmy herců jsou zde mnohem důležitější než oddanost samotnému představení. Tedy až do chvíle, než dorazí nejslavnější rodák města, ze kterého se stal úspěšný divadelní herec, aby „shlédl“ zkoušku – Lawrence Woods (v dalším laskavém podání Ashleyho Knighta). Ten má stále trochu nevyřízené účty s Marjorie (Victoria Waddington), která sice připomíná Irinu, ale najde si čas, aby se po vzoru Trigorina zapletla s Julií (Lottie Johnson), jejíž podoba s Ninou je víc než zřejmá. Stejně jako u Čechova, i zde hru ve hře píše syn Marjorie/Iriny, Homer/Konstantin (James Kenneth Haughan), a je srovnatelně strašná – ovšem dosti úžasným způsobem. Úvodní číslo druhého dějství z Homerova opusu „Penguins Must Sing“ je naprosto rozkošné. Totéž platí pro lahodně bohaté sborové aranžmá ve finále prvního dějství „Imagining You“, které vám v hlavě zůstane ještě dlouho po odchodu z divadla. Hudební režisér Oli Rew odvedl s partiturou skvělou práci a od svých kláves přímo na scéně drží soubor perfektně pohromadě.

Celá inscenace je pojata v náznaku, téměř improvizačním stylem, což soustředí pozornost přímo na postavy, které vtipně a dojemně zrcadlí figury a události Čechovova dramatu. Stuart Scott je zábavný jako Dave, Elizabeth Chadwick se ujala role Hope, Stephanie Lyse hraje Stellu a Ryan Taylor Andyho. V malém prostoru, který má osmičlenné obsazení k dispozici, je sice i trochu pohybu, ale v jádru jde o hru s písněmi. Čísla jsou kvalitně napsaná, melodická, dobře charakterizují postavy a mají úderné texty. Autoři tohoto díla (David Evans – libreto a hudba a Winnie Holzman – libreto a texty) později napsali mnoho dalších věcí, ale byla to právě Holzman, která dosáhla nesmrtelnosti spoluprací se Stephenem Schwartzem na muzikálu „Wicked“. Tady je cítit, že si teprve zkoušejí geniální nápad a jsou už krůček od cíle.

Problémem Čechovových dramat bývá, že se v nich nic moc neděje. A ačkoliv je Woods vtahován hlouběji do bahna titulu „Racek: Muzikál“ a přemluven, aby zůstal a ujal se režie, a ačkoliv Knight vkládá do své postavy mnoho energie – čímž nám připomíná režiséra Kirka Douglase ve filmu „Město iluzí“ – z této situace lze vytěžit jen určité maximum. Ani první režisér tohoto díla, nikdo menší než Arthur Laurents, z něj nedokázal udělat hit. Evans a Holzman jsou mentálně Moscow Art Theatre tak vzdálení, že prostě nevědí, jak vdechnout látce život, a zdá se, že k ní ani nemají co „říct“. Nebo pokud měli, pak se – což je klasická chyba – rozhodli to neříkat a raději se pokusili vměstnat Čechovovu originalitu a upřímnost do klišé a formulek broadwayských muzikálových konvencí v naději, že je to zachrání. Zachránit se jim to nepodařilo.

Ale nevadí. Alespoň uslyšíme všechny vtipy a písně (které jsou mnohdy okouzlující). Návštěva tohoto představení stojí za to.

VSTUPENKY NA BIRDS OF PARADISE V DRAYTON ARMS THEATRE