RECENZE: Carmen, festival Grimeborn v Arcola Theatre ✭✭✭✭

Tim Hochstrasser hodnotí operu Carmen uváděnou v rámci festivalu Grimeborn v Arcola Theatre.

Felicity Buckland jako Carmen

Festival Grimeborn

Arcola Theatre

9. srpna 2022

4 hvězdičky

Jedním z nejosvěžujících aspektů přístupu festivalu Grimeborn je ochota dopřát i těm nejznámějším operám zcela nový kabát. Tato mistrovská díla jsou dostatečně odolná, aby to ustála, a výsledná podoba umožňuje operním matadorům nahlédnout na materiál v novém světle. Co je však ještě důležitější, nabízí zcela přístupnou cestu budoucím divákům.

Tentokrát přišla řada na Carmen, kde jsme vyměnili parné ulice Sevilly za obyčejný supermarket. Carmen je tu znuděná pokladní, José sekuriťák a Escamillo načančaný influencer z TikToku. I Micaëla je v duchu éry sociálních sítí transformována v jednu z jeho věrných fanynek. Děj i partitura jsou zkráceny na hodinu a hudební doprovod tvoří akordeon, fagot a housle – kombinace, která na papíře vypadá nepostačující, ale ve skutečnosti orchestrální těleso zastoupila velmi zdatně. Libreto je přepsáno do vtipné současné angličtiny, i když titulky by na některých místech přesto pomohly. Skromné rekvizity pak jen naznačují jednotlivé scény.

Nick Morris a Claire Wild

Důležité zde je, že emocionální póly děje byly z originálu do této aktualizované verze přeneseny věrně. Režisérka Joanna Turner plně prozkoumává feminismus, toxickou maskulinitu a všeobecnou psychologickou manipulaci na všech stranách, což je v Bizetově originálu velmi silně přítomno. Jonathan Cooke barvitě vykresluje Josého nejistotu a žárlivost. Felicity Buckland obdivuhodně ztělesňuje Carmeninu nezávislost a smysl pro příležitost. Nicholas Morris miluje svůj telefon víc než kohokoli nebo cokoli jiného – což je ovšem v naprostém souladu s narcismem původního toreadora. Claire Wild je mnohem bojovnější Micaëlou, než bývá zvykem, a dalším plusem inscenace je, že byla odstraněna ona viktoriánská falešná skromnost originálu. To umožňuje vyváženější interakci v rámci ústředního kvarteta postav. Mou jedinou výhradou, která se možná s přibývajícími reprízami vyřeší, je to, že zpěv byl v relativně stísněném prostoru Studia 1 v Arcole místy až příliš hlasitý. Méně je v tomto případě často více.

Claire Wild a Jonathan Cooke Všechny známé melodie zazní, a to i v efektivnějších úpravách pro sbor nebo komorní uskupení. Neměl jsem pocit, že by mi chyběla nějaká konkrétní čísla, snad kromě společenského mumraje v krčmě u Lillase Pastii. Text je upovídaný, ale napasování slov na noty víceméně funguje obratně, aniž by zpěvákům působilo větší potíže. Původní orchestrální mezihry jsou chytře upraveny pro překrytí přestaveb scén, i když mám pocit, že se pro postavy mohlo najít trochu víc akce než jen přecházení sem a tam. Celkově je největší devízou inscenace suverénní souhra všech účinkujících. Leo Geyer na fagot občas dával nástupy, ale jinak nebylo třeba dirigenta. Soubor Baseless Fabric Theatre je skutečně pevně provázaný! WEBOVÉ STRÁNKY FESTIVALU GRIMEBORN

Přečtěte si také recenzi na Black El Payoso The Clown v Arcola Theatre