RECENZE: Cyrano z Bergeracu, Playhouse Theatre Londýn ✭✭✭✭

Paul T Davies hodnotí hru Cyrano z Bergeracu od Edmonda Rostanda, kterou v londýnském Playhouse Theatre uvádí soubor Jamie Lloyd Company.

James McAvoy jako Cyrano z Bergeracu. Foto: Marc Brenner Cyrano z Bergeracu

Playhouse Theatre, Londýn.

6. prosince 2019

4 hvězdičky

Rezervovat vstupenky Jamie Lloyd Company zahajuje svou roční rezidenci v Playhouse Theatre strhujícím novým pojetím klasiky Edmonda Rostanda, Cyrano z Bergeracu. Tento příběh se dočkal mnoha zpracování, včetně slavného filmu Roxana se Stevem Martinem. Zápletka se točí kolem neopětované lásky Cyrana k Roxaně, kterou komplikuje jeho velký nos, kvůli němuž se cítí „ošklivý“. Situace se ještě zhorší, když se Roxana zamiluje do Christiana. Protože si však cení slov víc než vzhledu, začne Cyrano – básník a voják v jedné osobě – vkládat Christianovi do úst i dopisů romantická vyznání. V přestrojení za Christiana je píše i během války. Od Jamieho Lloyda, po jeho vynikající sezóně Pinter at the Pinter a letošní Evitě v Open Air Theatre v Regent's Parku, jsme radikální přepracování textu očekávali. Co jsem však nečekal, byla „beatboxová“ verze. Inscenace je minimalistická a do popředí staví vynikající Crimpův text. Je to radikální, překvapivé a brilantní.

Anita-Joy Uwajeh jako Roxana. Foto: Marc Brenner

Minimalistický přístup se vztahuje i na scénu a kostýmy – tento Cyrano nemá žádný umělý nos. U Jamese McAvoye mi to zpočátku přišlo trochu nezvyklé, protože ho známe z pláten jako pohledného muže. Jak se ale hra vyvíjí a styl se upevňuje, McAvoy dokonale vystihuje složitost postavy – její aroganci, vychloubačnost, která postupně ustupuje něze a romantice. Doslova jiskří energií. Anita-Joy Uwajeh je skvělá Roxana, průbojná a silná žena, která se bouří proti svému postavení ve společnosti. (Ačkoliv se děj stále odehrává v roce 1640, moderní úhel pohledu umožňuje Crimpovi i souboru zpochybnit mužský pohled na ženu – „male gaze“. Ve skutečnosti zde pozorujeme spíše odhalené mužské tělo.) Eben Figueiredo dodává Christianovi sebevědomou frajerskou pózu, která kontrastuje s jeho zranitelností v lásce. Michelle Austin je vynikající jako „královna veršů“ a majitelka kavárny Leila, která celou hru skvěle glosuje. Jako překážka pravé lásky exceluje Tom Edden v roli De Guicheho, který se snaží vmanipulovat Roxanu do manželství – a je nesmírně vtipný, když se sám pokusí o rap!

Anita-Joy Uwajeh (Roxana), Eben Figueiredo (Christian) a James McAvoy (Cyrano). Foto: Marc Brenner

Každá minuta této inscenace kypí nápaditostí a každá scéna je jiná než ta předchozí. Scéna svádění skrze dopisy, odehraná na pouhých čtyřech oranžových plastových židlích, je k popukání, zatímco druhá polovina je hluboce dojemná. První část je možná trochu rozvleklá; metatextové momenty, kdy herci vybízejí soubor, aby se už konečně pustil do hry, zrcadlily mou mírnou frustraci z pomalejšího rozjezdu. Stopáž by snesla určité krácení. Puristé možná budou nad touto adaptací ohrnovat nos, ale u hry, která klade důraz na poezii a lásku, je správné, že skutečnou hvězdou jsou Crimpova slova, která rezonují celým sálem a v pravých chvílích nás nutí zatajit dech. Moderní „spoken word“ udržuje veršovanou hru naživu a toto je rozhodně inscenace, kterou stojí za to vidět a vychutnat si!

Vstupenky na Cyrana z Bergeracu můžete zakoupit zde