RECENZE: Everyman, National Theatre ✭✭

Everyman

Divadlo Olivier

29. dubna 2015

2 hvězdičky

Uklízečka, znavená prací, se podívá přímo do publika a ptá se, jaký jsme měli všichni den. Vychutnáváme si své Prosecco? (Vzhledem k tomu, že je premiérový večer, ozve se vědoucné uchechtnutí). Varuje, že než noc skončí, bude uklízet kondomy, ale slibuje, že to nebude to nejhorší, co ji dnes čeká.

Muž v elegantním modrém obleku, ale bez bot, padá z nebe a mizí v půlkruhové černé díře. Přichází hlučný dav a ve stylizovaném reji napodobuje zábavu, přátelství a šílenství. Muž, který spadl, se objevuje znovu a je oslavován. Je mu 40 let. „Happy Fucking Birthday“ se brzy stává ochraptělým refrénem. Objevují se sáčky s kokainem, roztrhnou se a bílý prášek se rozpráší po stolech. Všichni si dopřávají, znovu a znovu, a po šňupání přichází vlna za vlnou veselí, siláctví, libida a násilí.

Uklízečka se vrací. Pařmeni odcházejí a nechávají muže v modrém, toho, co spadl, připoutaného k lavičce a obmotaného policejní páskou. Probouzí se a zvrací do jejího strategicky umístěného kbelíku. Ukáže se, že uklízečka je Bůh a není zrovna nadšená. Přivolá Smrt. Z té se vyklube lakonický irský realista.

To je Everyman, první inscenace Rufuse Norrise v roli uměleckého šéfa Národního divadla. Tuto verzi středověké morality napsala Carol Ann Duffy a program ji uvádí jako hru „pro věk antropocénu“.

Akademička Kristen Shepherd-Bush z anglistické fakulty Oxfordské univerzity k tomu podotýká:

„Její moderní převyprávění staví původní témata nedostatku víry a dobrých skutků do ostrého moderního světla. Nutí nás zamyslet se nad stavem lidstva v této extrémně konzumní a sekulární době a nad tím, jak najít smysl v bezbožném světě. Tváří v tvář zániku planety se Everymanův konec zdá být vskutku malicherný. Ale stejně jako postavy Peer Gynta, Willyho Lomana a Emily, on je to jediné, co máme. Budoucnost planety závisí, velmi křehce, na lidstvu a jeho bilanci slabostí a silných stránek, krátkozrakosti a vynalézavosti, sobectví a spolupráce. Dokud se s touto výzvou nevypořádáme, bude Everyman stejně aktuální jako pro středověké publikum.“

S tím lze jen těžko polemizovat. Adaptace Duffyové je lyrická i současná. Je také vtipná, stejně jako život – občas nečekaně.

Ne, problém zde nespočívá v textu. Problémem je inscenace.

Norris do představení hází úplně všechno: velký soubor, akrobacii na laně, zpěv muzikálových hitů, kaskády třpytek, větrný stroj, který vhání do hlediště falešné bankovky a vzduch, užívání kokainu, déšť, chůzi po střepinách, multimediální projekce, vulgarismy nejtěžšího kalibru, orgie (svého druhu) zahrnující nejrůznější sexuální kombinace, spoustu obřích zlatých soch, neonové kostýmy a záplavu bublin. Skoro to vypadá, jako by nevěřil, že materiál dokáže zapůsobit sám o sobě.

Výsledek je křiklavý, pubertální a nesnesitelně nudný. Příliš mnoho show a příliš málo stylu a obsahu. Jistě, je to odvážný, jasný kus o stavu světa, ale inscenace je bytostně nezúčastněná, neúprosně pasivní a nenapravitelně kýčovitá.

Jako Everyman se Chiwetel Ejiofor mužně snaží protrhnout nudná pouta Norrisovy psychedelické vize. Občas se mu to podaří a o jeho přesvědčivosti a vášni nelze pochybovat. Chvílemi jeho velkolepý hlas dodává textu Duffyové pulzující život.

V rámci mantinelů, které jim Norris vymezil, jsou Dermot Crowley (Smrt) i Kate Duchêne (Bůh) tak dobří, jak jen lze očekávat, a zaujaly i výkony Sharon D Clarke a mladíka v roli Everyboye.

Javier De Frutos vdechuje dění na jevišti živou choreografii a Paul Anderson se postaral o výjimečné osvětlení.

Ale... na debut, který měl být jasným vytyčením směru a předzvěstí věcí příštích, tento Everyman pro Národní divadlo neštíští nic dobrého. Zvláště po zklamání z další Norrisovy programové volby – hry Light Shining in Buckinghamshire.

Máme tu dvě chyby. Pozornost se nyní upírá k blížící se inscenaci The Beaux' Stratagem. Dočká se Rufus Norris nepopulárního hattricku zklamání?

Everyman se hraje v divadle Olivier v Národním divadle až do 30. srpna 2015