RECENZE: Fanny a Alexander, Old Vic Theatre ✭✭✭✭

Obsazení inscenace Fanny a Alexandr v divadle Old Vic. Foto: Manual Harlan Fanny a Alexandr

Old Vic Theatre

5. března 2018

Čtyři hvězdičky

Rezervovat vstupenky

Snímek Fanny a Alexandr režiséra Ingmara Bergmana, oceněný Oscarem, se odehrává v divadelním prostředí, a tak je pro jevištní adaptaci jako stvořený. Bergman se nechal inspirovat vlastním dětstvím a vypráví příběh barvité a okouzlující rodiny Ekdahlových. V jejím čele stojí divadelní granddáma Helena Ekdahlová, její charismatický syn Oscar, který působí jako herec a ředitel společnosti, jeho manželka, herečka Emilie, a celá řada svérázných příbuzných. Příběh, nahlížený především očima Oscarova a Emiliina syna Alexandra, oslavuje liberální a láskyplné prostředí, v němž on i jeho mladší sestra Fanny vyrůstají – dokud nejsou vrženi do chladného a moralistického domova luteránského biskupa Edvarda Vergeruse, který se stane druhým manželem jejich matky.

Obsazení inscenace Fanny a Alexandr. Foto: Manual Harlan

Nová, zdařilá adaptace Stephena Beresforda těží z teatrálnosti původního příběhu a začíná Alexandrovým prologem před oponou. Text je protkán odkazy na Shakespeara, zejména na Hamleta, a ozvuky Ibsenovy hry Divoká kachna o rodině Ekdalových, která uniká realitě do světa sebeklamu. Svět Ekdahlových je plný fantazie, příběhů, kouzel a loutek, zatímco biskupova rodina je strohá a bezbarvá. Tento kontrast se krásně odráží v kulisách Toma Pye – od sytě rudých barev divadelního světa až po holou, nevýraznou „krabici“ biskupova sídla. Vše podtrhuje Bergmanova záliba v jídle: vidíme menu významných oslav, od přepychové vánoční večeře u Ekdahlových až po skromné jídlo bez chuti, které podává biskupova rodina na svatbě s Emilií.

Karina Fernandez a Thomas Arnold v inscenaci Fanny a Alexandr. Foto: Manual Harlan

Podobně jako byl Bergmanův otec ve skutečnosti přísným luteránským pastorem, má dětství obou sourozenců v sobě cosi idealizovaného a pohádkového. Alexandrův hněv na Boha a strach ze smrti jsou zhmotněny typicky bergmanovským zjevením samotné Smrti přímo na jevišti. Hra však není jen černobílým mravoučným příběhem. Ekdahlovi jsou sice vřelí a štědří, ale zároveň bez výčitek hazardují s životy a city druhých lidí, což vrhá biskupův důraz na disciplínu a skromnost do o něco příznivějšího světla.

Kevin Doyle a Catherine Walker v inscenaci Fanny a Alexandr. Foto: Manual Harlan

Edvard, který to v jádru myslí dobře, ale chová se jako tyran a manipulátor, se díky přesvědčivému výkonu Kevina Doylea nestává plochým monstrem. Doyle dodává postavě, která by jinak mohla být jen černobílým padouchem, lidský rozměr. Catherine Walker mistrně ztvárnila proměnu Emilie z nespoutané herečky v rodině bohémů v manželku zbožného křesťana a ukazuje ženu rozpolcenou mezi dvěma světy. Penelope Wilton v roli Heleny, matriarchy rodu Ekdahlových, vyzařuje vřelost a humor, čímž ztělesňuje půvab světa, který nám Bergman představil již ve svém filmu Úsměvy letní noci z roku 1955. Skvěle jí sekunduje Michael Pennington, který vnáší jiskřivý šarm do postavy rodinného přítele a kouzelníka Izáka. Patří k mnoha vynikajícím interpretům v početném obsazení, od Jonathana Slingera a Thomase Arnolda v rolích Heleniných synů Gustava Adolfa a Carla až po Mishu Handleyho, který v roli Alexandra působivě debutuje.

Michael Pennington v inscenaci Fanny a Alexandr. Foto: Manual Harlan

Inscenace trvá tři a půl hodiny včetně dvou přestávek. Beresford se pokusil zachytit co nejvíce z atmosféry a detailů Bergmanovy pětihodinové minisérie i filmové verze z roku 1982, která přesáhla tři hodiny. Ačkoliv je vizuální působivost originálu na jevišti těžko napodobitelná, inscenace má díky Pyeově scénografii a osvětlení Marka Hendersona svůj vlastní markantní styl. Navzdory délce hra pod vedením režiséra Maxe Webstera nikdy neztrácí tempo a unáší diváka podmanivou kombinací dramatu, komedie a špetky magie.

Uvádíme do 14. dubna 2018

REZERVUJTE SI VSTUPENKY NA FANNY A ALEXANDR