RECENZE: Home, I'm Darling, National Theatre ✭✭✭✭

Paul T Davies hodnotí hru Laury Wade Home, I'm Darling, která se právě uvádí v National Theatre.

Katherine Parkinson (Judy) a Richard Harrington (Johnny) v inscenaci Home, I'm Darling. Foto: Manuel Harlan Home, I’m Darling.

The Dorfman Theatre, National Theatre.

31. července 2018

4 hvězdičky

Rezervujte zde

Vítejte v padesátých letech, ve zlatém věku, kdy věci byly prostě lepší a lidé k sobě byli laskavější. Judy je naprosto šťastná, hrdá na svůj nablýskaný domov, peče a vaří výhradně z čerstvých surovin a svůj den organizuje tak, aby se její manžel Johnny po návratu z práce mohl posadit k pořádnému jídlu. Johnny je až neslušně spokojený. Odchází do práce a pak nám prosté, ale geniální odhalení ukáže, že dům byl sestaven z e-Baye a vybavení pochází z vintage obchodů – celý tento svět stvořila Judy. Využila k tomu odstupné a dědictví, aby se co nejvíce izolovala od vnější reality. Moderní doba však tuhle idylu neustále ohrožuje: nezaplacené splátky hypotéky, dotírající technologie a tlak na udržení křehké fantazie začínají neúprosně narůstat.

Kathryn Drysdale (Fran) a Barnaby Kay (Marcus) v Home, I'm Darling. Foto: Manuel Harlan

Hra Laury Wade je jako dokonale upečený dort – s jejím průběhem se odkrývá jedna vrstva za druhou a skrze bublinu 50. let vypovídá mnohé o současnosti. Vše se odehrává v nádherné scénografii připomínající domeček pro panenky od výtvarnice Anny Fleischle. Tato koprodukce National Theatre a Theatr Clwyd v režii Tamary Harvey skvěle graduje, aniž by sklouzávala k melodramatu. Katherine Parkinson je v roli Judy dokonalá – od začátku je cítit její křehkost, maska popírání reality jí poodhaluje tvář a napětí z udržování obrazu „dokonalosti“ graduje. Se skvělým komediálním timfingem Judyin svět efektně Nabourává. Je to naprosto strhující výkon. Sekunduje jí Richard Harrington jako Johnny, muž, který se sice snaží v padesátých letech držet krok, ale zjišťuje, že v té lži už nedokáže dál žít. Jsou nesmírně sympatický pár, což hru posiluje – Johnny chce svou „starou“ nezávislou manželku zpět a vy jim v tom prostě musíte fandit.

Sian Thomas jako Sylvia v Home, I'm Darling. Foto: Manuel Harlan

Hra nám neustále připomíná, že padesátá léta nebyla tak zlatým obdobím, jak se nám Judy snaží namluvit. Její matka Sylvia (vynikající Sian Thomas), feministka, která Judy vychovala v komuně, rozmetá idylickou představu v brilantním monologu o tom, jak byla tehdejší společnost zaujatá proti komukoliv, kdo nebyl bílý muž ze střední třídy. Společně s kamarádkou Fran, jejíž vlastní hroutící se svět skvěle ztvárnila Kathryn Drysdale, je tato brexitovská vize zlaté minulosti zničena a odhalena jako stejně falešná fasáda, jakou je Judyin dům. Když je manžel Fran Marcus obviněn ze sexuálního obtěžování na pracovišti, stává se zručné ztvárnění Barnabyho Kaye slizkým a hrozivým, zatímco Judy je nejvíce zranitelná. Sara Gregory pak skvěle reprezentuje moderní kariéristku, typ ženy, kterou Judy kdysi bývala.

Vynikající soundtrack a pohybová složka zajišťují, že přechody mezi scénami jsou plynulé a zábavné, a postřehy Wadeové o naší moderní době jsou naprosto trefné. Pokud je hra místy trochu rozvláčná, je to proto, že argumenty jsou někdy až příliš protikladné a zjednodušující, a jelikož pár nakonec najde způsob, jak jít dál, dramatický náboj možná není dostatečně vyhrocený. Nicméně je to vtipná, moudrá a poutavá hra, která je pastvou pro oči i pro mysl.

REZERVUJTE SI VSTUPENKY NA HOME, I'M DARLING V NATIONAL THEATRE