RECENZE: Jerry's Girls, St James Studio ✭✭✭

Jerry's Girls ve St James Studio. Foto: Darren Bell Jerry's Girls

St James Studio

5. března 2015

3 hvězdy

Jerry Herman byl bezesporu jedním z velikánů broadwayské hudby 20. století a jeho dílo si svou kvalitu uchovává dodnes. Některé z jeho muzikálů se staly obrovskými hity (Mame, Hello Dolly, Klec bláznů), jiné si i přes status kultovních děl mezi nadšenci cestu k masovému úspěchu hledaly těžko (Mack a Mabel, Mléko a med, Milý svět) a některé byly vyloženými propadáky (Madame Aphrodite, The Grand Tour), možná i proto, že prostě předběhly svou dobu. Všechny je však spojují Hermanovy bohaté, melodické partitury a jeho chytré, vtipné texty. A ještě něco dalšího.

Srdce.

Hermanova hudba je tímto klíčovým faktorem doslova protkána. Je to jeho magická ingredience.

V St James Studio se právě uvádí nová inscenace revue Jerry's Girls v režii Kate Golledge. Tuto show vytvořili v roce 1981 samotný Herman a Larry Alford, a když se v roce 1985 konečně dočkala premiéry na Broadwayi, New York Times ji přijaly poněkud chladně. Program naznačuje, že se na vzniku – možná právě této verze – podílel Wayne Cilento, ovšem konkrétní podoba jeho přínosu zůstává nejasná.

Golledge v programu uvádí: „Chtěli jsme se vrátit ke kabaretním kořenům tohoto kusu, dát každé písni prostor vyniknout v kontextu jejího muzikálu i mimo něj a propojit talent našeho úžasného obsazení. Naším cílem bylo vytvořit večer, který velmi osobním způsobem vzdává hold jednomu z nejvirtuóznějších skladatelů a textařů v historii Broadwaye.“

A má naprostou pravdu.

Intimní a útulné prostředí St James Studia je pro kabaretní zážitky jako stvořené. Sál sám o sobě nepůsobí hřejivě, což dává umělcům prostor, aby toto teplo vytvořili sami. Akustika je výborná a divák se může nechat pohltit hudbou a výkony způsobem, který je až opojný – a který nabízí právě jen kabaret nebo revue (což není totéž).

Ačkoli program i původní nahrávka označují Jerry's Girls za revue, pojetí režisérky Golledge se blíží spíše kabaretu. Částečně je to dáno tím, že obsazení tvoří pouze tři zpěvačky a dva hudebníci (kteří se občas zapojují i jako performeři). Na tomto přístupu není nic špatného; naopak, umožňuje to skutečné soustředění na hudbu a slova.

Golledge využívá prostor velmi vynalézavě – písně začínají mimo dohled diváků, zpěvačky vcházejí sálem a procházejí mezi stoly, jiné songy začínají na jevišti nebo s aktérkami rozmístěnými po prostoru. Inscenace je plynulá a účelná, dává vyniknout rozmanitosti materiálu a nabízí jak momenty komediální intenzity, tak velkých emocí.

Bez vynikajícího hudebního doprovodu by to nefungovalo a tato produkce má v tomto ohledu štěstí na talenty. Edward Court zajišťuje s mladistvým zápalem jisté hudební nastudování a doprovod na klavír; hraje citlivě a stylově, přičemž jeho hra krásně ladí s vokály. Trochu si i zazpívá a dojde i na krátké stepařské číslo. Jeho přínos má v sobě nakažlivou dychtivost a zároveň slouží jako živá připomínka toho, jaké kouzlo Hermanovy „dívky“ (ty, které stvořil nebo pro ně psal) nad muži mají.

Excelentní Sophie Byrne doprovází Hermanovy harmonie a melodie na saxofon, klarinet a flétnu. Tato kombinace nástrojů s klavírem se může zdát zvláštní, ale funguje skvěle a podtrhuje dojem, že hudba dostává novou, neotřelou tvář.

Představení je výběrem těch nejlepších Hermanových skladeb, proloženým střípky informací z jeho života a kariéry. Poměr mezi těmito informacemi a hudebním blokem se však v této verzi nezdá úplně ideální – faktů není dost na to, aby skutečně nasytily zvědavost nebo nabídly ucelený životní příběh. Což je trochu škoda.

Přesto jsou pasáže s informacemi zpracovány dobře, zejména ta o Hermanově setkání s Frankem Loesserem. Za pozornost stojí i dva další momenty: nahrávky Carol Channing přednášející monolog z Hello Dolly! a Angely Lansbury, která o Hermanovi vřele hovoří. Oba tyto momenty vyčnívají právě díky oné klíčové ingredienci – srdci. Channing i Lansbury ho mají na rozdávání a jejich podání Hermanových melodií je jím přímo nabité.

Ria Jones, jedna ze tří hvězd této inscenace, má onoho pověstného srdce také na rozdávání. Využívá ho s naprostou lehkostí k vytvoření podmanivých, občas rozmarných a jindy strhujících interpretací Hermanových klasik. Postarala se o tři nejsilnější sólové momenty večera – sardonický humor v rámci Take It All Off, mrazení v zádech v Before The Parade Passes By a křišťálově čisté sebeujistění ve strhující I Am What I Am.

Jones je interpretem par excellence, velkorysou umělkyní se skutečnou zkušeností a inteligencí. Má obdivuhodnou schopnost vykouzlit náladu a atmosféru pouhým otočením hlavy nebo hořkosladkým úsměvem. V nejvyšších polohách její hlas jiskří silou a energií. Když nasadí ten správný tón, vlna nadšení v publiku je okamžitá a trvalá.

Její kolegyně, Sarah-Louise Young a Anna-Jane Casey, na Jones úplně nestačí. Young je sympatická herečka a představitelka, které jdou zejména ztřeštěné nebo bizarní komediální momenty, ale její vokální projev není pro Hermanovu hudbu dostatečně jistý. Casey má hlas zvonivě přesný, ale příliš často působí chladně. Vnitřní vřelost Hermanova díla se v jejím podání s fixním úsměvem u niternějších či emotivnějších čísel bohužel vytrácí.

Společně nebo ve dvojicích však dámy fungují velmi dobře. Mají mezi sebou přirozenou chemii a radostně se doplňují, což vytváří příjemnou atmosféru – zejména při interakci s nic netušícími diváky (podobně jako si kočky hrají s myší: hravě, ale s naprostou kontrolou) nebo s hudebníky. Zvládají také skvělé imitace slavných žen spjatých s Hermanovou hudbou a odvádějí skvělou práci v živé „broadwayské“ choreografii Matthewa Colea. Casey je v tanci jako doma a v pohybu je rozhodně nejpřesvědčivější.

Kostýmy Rebeccy Gunstone působí poněkud zvláštně a nezdálo se, že by trojici zpěvaček zrovna lichotily. Je s podivem, proč se nevsadilo na jednoduchost a eleganci s případnými drobnými doplňky pro speciální efekty.

Nakonec je však největší hvězdou večera sám Jerry Herman, jeho hudba a texty. Je velkým potěšením slyšet (převážně) ženské obsazení vdechovat život Hermanovu pokladu plnému melodií. Pokud se chcete pobavit, užít si skvělé hudební výkony a připomenout si dobu, kdy se broadwayské šlágry stávaly běžnou součástí života, nenechte si tuto příležitost ujít.

Jerry's Girls se hraje do 15. března v St James Theatre Studio