RECENZE: Jess a Joe navždy (Jess And Joe Forever), Lakeside Theatre ✭✭✭✭

Jess a Joe navždy.

Lakeside Theatre, University of Essex

20/10/16

4 hvězdy

Po vyprodané sezóně v divadle Orange Tree vyráží tato nádherná, okouzlující hra Zoe Cooperové na turné – a já vám vřele doporučuji si ji nenechat ujít! Joe se narodil v Norfolku, nosí holínky a pracuje na poli. Jess sem jezdí každé léto s chůvou na prázdniny (ještě než vyrazí s rodinou na tu „pořádnou“ dovolenou) a je trochu moc při těle na své letní šaty. Pocházejí z odlišných světů, ale tohle je hra o dospívání, přátelství a o tom, jaké to je být outsiderem. Obsahuje neobyčejný, překrásný zvrat, který nebudu prozrazovat, ale je zpracován tak citlivě, že publikum dojetím a sympatiemi ani nedýchá.

Jess a Joe nám vyprávějí svůj příběh, jako by šlo o školní besídku. Používají mikrofony k namlouvání dalších postav, opravují si navzájem své verze událostí a k navození atmosféry venkova jim stačí trocha bláta. Nicola Coughlan je v roli Jess úžasná – neohrabaná, nevinná vegetariánka, která pomáhá telit krávy a dává jim jména, zatímco se cpe vaječnými řízky a sleduje rozpad manželství svých rodičů. Je zranitelná i milování hodná. Rhys Isaac-Jones je v roli Joea naprosto výjimečný; jeho výkon i scénář jemně naznačují temné tajemství, které se plně odhalí, až když vypráví o svém narození. Cooperová dokonale vystihla způsob, jakým mluví malé děti i jak komunikují teenageři, když Jess a Joe společně vyrůstají. Joeova prezentace o Egypťanech před speciální pedagogickou jednotkou je pak stejně humorná jako hluboce dojímavá.

Na povrchu je to prosté. Jednoduchý příběh, jednoduše podaný. Jenže scénář skrývá netušené hloubky významů a emocí o tom, jaké to je vybočovat a jak se nakonec tito lidé najdou – přesně jak zpívala Kate Bush: „Každá lichá ponožka si najde svou botu.“ Objevilo se pár problémů s artikulací, zejména při mluvení na mikrofon, a při sledování s rodákem z Norfolku mi bylo připomenuto, že tamní akcent nebyl úplně dokonalý – mně se ovšem zdál v pořádku! Ale to jsou jen drobné výtky vůči této citlivé hře a inscenaci. Bravo, Zoe Cooperová, napsala jste nezapomenutelný kus, jeden z nejlepších v tomto roce, který si zaslouží co nejširší publikum!