RECENZE: Muzikál Loserville v Union Theatre ✭✭✭

Loserville

Union Theatre

5. prosince

3 hvězdy

Union Theatre je v Londýně etablované jako jedna z nejzajímavějších scén divadelního Fringe. Vždy slibuje poutavý večer, naposledy díky řadě svěžích nových produkcí i přepracování kusů, které při své premiéře tak úplně netrefily do černého.

Loserville do této druhé kategorie rozhodně spadá. Společný projekt Eliota Davise a Jamese Bournea sklidil vlažné recenze, když se z West Yorkshire Playhouse přesunul na West End. Bourne byl zakládajícím členem boybandu Busted, což je fakt, který v jeho profilu v programu kupodivu chybí.

Příběh se odehrává v poklidném americkém městečku, kde se středoškoláci snaží utéct před nedostatkem vyhlídek a nevyhnutelnou pubertální úzkostí. Jak už to v dramatech z amerických středních škol bývá, mezi šprty a partou populárních dětí stojí neprostupná zeď. Michael Dork a jeho sociálně neobratní přátelé se snaží najít způsob, jak přimět počítače, aby spolu komunikovaly (inscenace v podstatě tvrdí, že vynalezli e-mail – doporučuji Timu Berners-Leeovi, aby se raději nedíval).

Do cesty se mu staví Eddie, prototyp namyšleného sportovce, který zoufale prahne po Michaelových plánech, protože jeho otec vlastní počítačovou firmu. Tradiční hranice se začnou stírat, když na scénu dorazí krásná, leč chytrá Holly. Ta se zpočátku sblíží s Michaelem, což k žárlivosti dohání jeho nejlepšího kamaráda Lucase. Eddie a jeho přituplí kumpáni pak vymyslí dosti absurdní plán vydírání, aby Holly lapili. Přidá se ona k temné straně a přežijí propletená přátelství a vztahy?

Jak napovídá děj, největším problémem muzikálu Loserville je pocit, že už jste to všechno někdy viděli. Je to takový mišmaš Teorie velkého třesku a všech možných teenagerských dramat od Pomády přes Saved by the Bell až po Glee. Zatímco scénář dává „mimoňům“ jistou emocionální hloubku a skutečné dramatické napětí, sportovci a zlé holky jsou téměř nesnesitelně jednorozměrní a plní klišé. Nejzajímavější postavou je Samantha, členka „cool“ party, která skrývá vášeň pro sci-fi – skvělá příležitost, která však nebyla plně využita.

Hudba je podobně pop-punková; zpočátku baví, ale není příliš rozmanitá, což umocňuje i velký počet repríz stejných motivů. Její neutuchající hyperaktivita vás doslova tluče do hlavy, zvláště v kombinaci s křiklavými a pestrobarevnými kostýmy. Texty jsou také často bez nápadu a vykazují onu přílišnou jednoduchost, za kterou byli kritizováni právě Busted („Jsem ten pravý pro tvé randění / vidět tě s ním, to mě k smrti vyčlení“).

Po přečtení těchto řádek se možná divíte, proč jsem nedal jen jednu hvězdičku a neodepsal muzikál do propadliště dějin. Vysvětlení je prosté: Michael Burgen jej zrežíroval velmi nápaditě a v komorním prostoru mu to sluší mnohem víc než ve velkém divadle na West Endu. K těm hloupějším aspektům autoři tentokrát přistupují srozumnějším nadhledem (i když jugoslávská dvojčata, která byla v předchozí verzi ztrhána, tam z nějakého důvodu stále jsou).

Choreograf Matt Krzan připravil několik invenčních čísel, zejména u skladby Little Things You Do You, která chytře zakomponovává badminton do partitury i pohybu. Vokální podporu často zajišťují členové souboru ze zákulisí, což je chytré rozhodnutí, které mnoha písním dodává líbivé harmonie.

Scéna je úžasná. Produkce v Union Theatre často bojují s tím, jak využít malinké jeviště co nejpůsobivěji. Výtvarník (bohužel neuveden v programu) otevřel celý prostor a vytvořil místnost s graffiti a vědeckými nákresy na zdech.

V jednu chvíli se některé z nich rozsvítí, což v kombinaci s chytrým svícením vytváří velmi silný moment. Během show přibývají další čmáranice na tabuli, což skvěle doplňuje kontext a dodává scénám pocit konkrétního místa.

Herecky jde o vydařený kousek, i když někteří členové souboru měli v hromadných číslech nebezpečný sklon k přehrávání. Joshua Watt je v roli šprta Michaela Dorka sympatický a zpívá bezchybně. Na druhou stranu mu občas ujede akcent a na roli někoho, kdo má být pro dívky odpudivý, je možná až příliš pohledný.

Holly-Anne Hull předvedla stejně silný výkon jako chytrá a laskavá Holly. Má vynikající hlas, ale potřebovala by více pracovat s artikulací a projekcí, protože v některých momentech zanikala v doprovodu kapely. Shane Gibb při svém profesionálním debutu vážně zapůsobil a své sólo zvládl s přehledem; je to rozhodně talent, který se vyplatí sledovat.

Loserville je inscenace plná „éček“ – je barevná a sladká, ale pravděpodobně vás brzy přesytí. Jde o průměrný scénář a hudbu, které z průměru vytahuje jen talentovaná režie a energické mladé obsazení.

Loserville se hraje v Union Theatre do 20. prosince 2015