RECENZE: Moll Flandersová v Mercury Theatre Colchester ✭✭✭

Paul T Davies recenzuje hru Moll Flandersová podle románu Daniela Defoea, kterou momentálně uvádí divadlo Mercury Theatre v Colchesteru.

Moll Flandersová

Mercury Theatre, Colchester

3. 10. 2018

3 hvězdičky

Rezervujte zde Režisér Ryan McBryde letos v divadle Mercury zaznamenal obrovský úspěch s novým britským muzikálem Pieces of String, za který skladatel Gus Gowland před několika týdny získal cenu Stage Debut. McBrydeovy mimořádné režisérské kvality se potvrzují i zde – vytvořil svižnou, temperamentní verzi klasického románu Daniela Defoea ve „volné“ adaptaci Nicka Perryho. Bylo by asi příliš troufalé doufat, že inscenace dosáhne stejných výšin jako Pieces of String, nicméně jde o vysoce zábavný večer v podání nesmírně talentovaného hereckého souboru.

Defoe se marně snaží navázat na úspěch Robinsona Crusoe, když narazí na inspiraci pro příběh Moll Flandersové. Ta se narodila do chudoby, byla opuštěna rodiči, vyrostla v colchesterském sirotčinci (což dodává příběhu příjemný lokální nádech), mnohokrát se vdala, stala se zlodějkou, prostitutkou, bigamistkou a ženou, která si omylem vzala vlastního bratra. Vyprávění má pevný řád a příběh je podán naprosto srozumitelně, takže předchozí znalost osudů Moll není nutná. Velký potlesk patří výtvarnici Gabrielle Slade, která vytvořila jednu z nejlepších scén, jaké jsem kdy v Mercury viděl – je funkční, umožňuje rychlé střídání mnoha prostředí a plynulý děj, což skvěle doplňují vynikající kostýmy, osvětlení a zvuk. Je to dokonalé hřiště pro tento prvotřídní soubor.

Eva-Jane Willis je v roli Moll vynikající; dokáže být podle potřeby živočišná i vulgární, ale zároveň skvěle vykresluje hrdinčinu zranitelnost. Zejména ve chvílích, kdy se stává oním typem zlodějky, kterým dříve opovrhovala, je její sebeodpor ztvárněn mistrovsky. Bill Champion jako Defoe funguje coby nesmírně působivý vypravěč, který si po celou dobu udržuje kontakt s publikem. Se suchým humorem glosuje její příběh i samotnou podstatu psaní a kreativity, přičemž s šarmem boří čtvrtou stěnu. Celý ansámbl je skvělý a s lehkostí ztvárňuje plejádu rázovitých postav. Annie Wensak vyniká v řadě mateřských rolí, od laskavé ošetřovatelky až po zlověstnou „Půlnoční matku“. Mark Peachey září v několika úlohách, Dan Bottomley hýří energií především jako loupežník Jemmy. Celé obsazení navíc bravurně ovládá hudební nástroje a zpěv je úchvatný, zejména v gospelových číslech evokujících americký Jih.

A v tom pro mě paradoxně tkví slabina produkce – v hudebních číslech. Od té doby, co muzikálovým světem otřásl Hamilton svou kombinací moderní hudby a historie, přejímají nové muzikály tento rockový operní styl mnohem častěji. (Například Six zkoumá životy šesti manželek Jindřicha VIII. jako dívčí kapela a projekt Wasted volí stejný přístup u sester Brontëových.) Zde stojí Moll Flandersová jednou nohou v tradičním muzikálovém stylu a druhou v modernějším rocku, takže uslyšíte pecky jako We Are Family, Fever a již zmíněný gospel. Podle mého názoru to zůstalo někde napůl cesty – odvážnější krok kterýmkoli směrem by show dodal jasnější tvář. Inscenace používá moderní slang a já si jen přál, aby se do toho rockového operního a steampunkového stylu opřela naplno. Je to rozverná a pikantní podívaná, což se mi líbí, ale občas, zejména v první polovině, to hraničí až s fraškou typu vánoční pantomimy. Také téma mateřství a péče mohlo dostat hlubší, dojemnější rozměr.

I přes tyto výhrady drží soubor tak skvěle pohromadě, že večer uteče jako voda. Je to velmi zábavná jízda, která si u diváků nepochybně najde své příznivce. Vydat se na tuto epickou cestu s Moll rozhodně stojí za to a klobouk dolů před dramaturgií divadla Mercury za další odvážný počin.

REZERVUJTE SI VSTUPENKY NA MOLL FLANDERSOVOU

Foto: Scott Rylander