RECENZE: Pure Imagination: A Sorta-Biography od Leslieho Bricusse ✭✭✭✭✭

Čistá představivost: Skoro-biografie

Leslie Bricusse

Nakladatelství Faber Music Publishing Services.

Koupit na Amazon.co.uk Rex Harrison vyjádřil vážné pochybnosti o písni „Talk To The Animals“. „Je to tak hloupá písnička,“ prohlásil. „To proto, že pochází z hloupého příběhu,“ poznamenal jsem. „A jste si samozřejmě vědom toho, že ,rhinoceros‘ se nerýmuje s ,of courseros‘,“ dodal. „Rýmuje, pokud to vyslovíte jako ,of cos-eros‘,“ odvětil jsem. „No, já ne,“ řekl. „Vyslovuji to ,of course-eros‘! Protože tak je to anglicky, chápete, a shodou okolností jsme jak doktor Dolittle, tak já Angličané a mluvíme anglicky.“ Zněl jako Henry Higgins v té nejúsečnější a nejvratší náladě, ve scéně vystřižené z My Fair Lady. „Je to humorná píseň,“ zkusil jsem to. „Humorná píseň má být vtipná,“ opáčil Rex. „Tohle vtipné není.“ „Hrajeme si se slovy,“ řekl jsem. „Ó, Bože, ochraňuj mě před těmi zatracenými slovními hříčkami,“ odfrkl si. „Hloupé školácké nesmysly. Ostatně, o to nejde. Jde o to, že se to sakra nerýmuje!“ Toto je jen jedna z barvitých vzpomínek, které Leslie Bricusse líčí ve své právě vydané knize Pure Imagination. Autor dílo popisuje jako „skoro-biografii“ a je jasné proč: nejde o žádný suchopárný popis života jednoho muže, ale spíše o radostné, fascinující a často objevné putování jinou dobou, kdy „společenský život v Hollywoodu byl požitkářským a hédonistickým rájem“. O Bricussovi se dozvídáte skrze to, co dělá, s kým pracuje a kam chodí. Jeho trefné a živé postřehy a vzpomínky na slabosti druhých jsou podmanivé, ale zároveň osvětlují, jakým člověkem Bricusse byl a je.

Anthony Newley a Leslie Bricusse.

Jak by se dalo očekávat od muže, který napsal texty k některým z největších melodií světového repertoáru, Bricussův styl je suverénní, uvolněný a překypuje uličnickým humorem. Obratně shrnuje lidi i místa a přitom ve vás vyvolává pocit, jako byste právě seděli u vedlejšího stolu. Slova používá stejně přirozeně, jako jiní dýchají – a vždy volí ta správná, přesně tak, jak podle něj vyžaduje kvalitní textařina.

Kniha je uspořádána jako „skoro-partitura“. Najdeme tu Ouverturu, velké kapitoly tvořící „tóniny Bricussova života“ – od A moll po G nezmenšenou – a Codu. Pocit muzikálnosti prostupuje celým dílem, jak se na autora hitů jako Goldfinger, The Candy Man, Feeling Good nebo Talk To The Animals sluší. Jak píše Elton John v jedné ze šesti hvězdných předmluv: „Každý, kdo napsal What Kind Of Fool Am I? a My Old Man's A Dustman, by měl být navždy uctíván.“

Jak sám otevřeně přiznává, Bricusse se rád chlubí slavnými jmény; je o tom celá Ouvertura. V kapitole C dur dokáže v rozmezí čtyř odstavců zmínit patnáct celebrit. Není to však domýšlivost – je to prostě odraz nablýskaných kruhů, v nichž se neustále pohyboval, a hvězd, které byly jeho každodenními společníky.

Ukazuje se také, že jde o jednu z těch důležitých připomínek, že hvězdy jsou jen lidé – sice známí a zbožňovaní, ale přesto lidé. Příběhy o Avě Gardner prchající před novináři, Seanu Connerym na stromě nebo o mazlíčkovi Yvette Mimieux, dospělé samici jaguára s problémy s močením – to všechno jsou příběhy ze života, ne z mramoru.

Vyprávění pokrývá mnoho oblastí: od Bricussových snah zprostředkovat v Londýně setkání Stephena Sondheima s Beatles, aby Sondheim mohl s Lennonem probrat hudbu, přes historky o mírně podnapilé Rachel Roberts štěkající jako pes ve snaze získat roli zvířecích hlasů v Doktoru Dolittlovi a nekonečné tajné škody, které David Merrick napáchal na muzikálu Pickwick před jeho premiérou na Broadwayi, až po výuku Barbry Streisand bezchybnému anglickému přízvuku pro film On A Clear Day You Can See Forever. Dozvíme se o setkání s mladým Anthonym Newleym na výletní lodi, o nálezu Lizy Minnelli spící s obloženou sýrovou mísou na hrudi i o audienci u „boha“ (alias Colea Portera), kterou tajně domluvila úžasná herečka Beatrice Lillie. Hvězdy a historky jsou na každém kroku.

„Brickman a Newberg“, jak si Bricusse s Newleym říkali při pokusech proniknout na americkou muzikálovou scénu ovládanou židovskými tvůrci, by byli skvělým námětem pro „buddy movie“ nebo jukebox muzikál. Přidejte Joan Collins, kterou Bricusse popisuje jako druhou nejlepší v olympijské disciplíně užívání si života po Sammym Davisi Jr., a životní lásku Bricusse, Evie, a máte čtveřici přátel – opravdových spřízněných duší – kteří by mohli být středobodem jakéhokoli filmu či muzikálu.

V knize se objevují okamžiky lítosti a bolesti stejně jako chvíle nesmírného veselí a čiré radosti. Je chybou Lizy Minnelli, že Bricusse nikdy nenapsal text k titulní písni filmu Američan v Paříži. Vzpomíná se na noc, kdy Sammy Davis Jr. bavil londýnské herce až do pěti do rána na speciální show v Palladiu. Na to, jak prokoukl blafování Rexe Harrisona, přijal jeho rezignaci, obsadil do role doktora Dolittla Christophera Plummera a pak sledoval, jak Harrison prosí o návrat. Nechybí úvahy o cenách Tony po muzikálu Jekyll a Hyde, ani lítost nad tím, že byl prakticky vyloučen z přípravy muzikálu Karlík a továrna na čokoládu, i přes obrovský úspěch filmu Pan Wonka a jeho čokoládovna. Líčí úžasnou zábavu při natáčení Victor/Victoria i trápení Petuly Clark s nahráváním té správné verze písně „You and I“.

Tato hvězdná „skoro-biografie“ připomíná svou galerií rázovitých postav, poutavou prózou a přemýšlivými úvahami díla Dickense. Je nesmírně čtivá a naprosto strhující, vyzařuje z ní šarm a styl – a celým dílem se jako zlatá nit táhne láska: láska k životu, láska k Evie, láska k přátelům, k hudbě a záliba v smíchu.

Nesmírně příjemný čtenářský zážitek.

Knihu Pure Imagination: A Sorta-Biography si můžete koupit na Amazon.co.uk