RECENZE: Rosmersholm, Duke of York's Theatre ✭✭✭✭✭

Mark Ludmon recenzuje adaptaci Ibsenova Rosmersholmu z pera Duncana Macmillana, která se právě hraje v londýnském Duke of York's Theatre.

Lucy Briers, Giles Terera, Hayley Atwell a soubor inscenace Rosmersholm. Foto: Johan Persson RosmersholmDuke of York’s, LondýnPět hvězdiček Rezervujte si vstupenky Ibsen se k napsání Rosmersholmu nechal inspirovat návratem do Norska po letech exilu, kdy zjistil, že politika v jeho vlasti je prostoupena nepokoji a rozdělením. Ve svém příběhu o bývalém pastorovi Johnu Rosmerovi, který je rozpolcen mezi konzervativní tradicí a radikální změnou, vykresluje svět, kde je politika krutým sportem a soupeřící frakce bojují o hlasy prostřednictvím bulvárního tisku vytahujícího špínu. V nové adaptaci Duncana Macmillana jsou tyto tenze artikulovány způsobem, který v britském kontextu až mrazivě připomíná atmosféru kolem brexitu.  Politika se stala více otázkou hlasitosti než rozumu, více pocitů než faktů. Tisk je rozdělen na ostře vyhraněné politické tábory, které vyhledávají jeden skandál za druhým a tisknou lži, „kterým nevěří ani jejich vlastní majitelé“. Někomu se může zdát, že záměrem je „přimět nás k boji, aby odvedli pozornost“. Hayley Atwell a soubor Rosmersholmu. Foto: Johan Persson Ale drama zůstává pevně ukotveno v závěru 19. století s postavami hnanými hodnotami, které odpovídají své době. Zkoumá Rosmerovo – i Ibsenovo – pojetí ušlechtilosti, jež odkazuje k vyšší morálce charakteru, mysli a vůle spíše než ke společenské třídě – i když stále nese nádech elitářství. Je to také doba, kdy ženy nemají volební právo a jsou považovány za méněcenné, což inspirovalo jednu z Ibsenových nejpozoruhodnějších postav, Rebeku Westovou – protofeministku, jejíž revoluční názory vyvolaly Rosmerovu proměnu z reakčního patricije v zastánce sociální rovnosti. Giles Terera a Hayley Atwell v Rosmersholmu. Foto: Johan Persson Proti ní stojí konzervativec Kroll, kterého Macmillan povýšil z místního učitele na pravicového guvernéra – zdánlivě chladnokrevného politika, kterému je jedno, koho v zájmu získání moci pro svou stranu poškodí. Je také bratrem Rosmerovy zesnulé manželky Beth, která se vrhla do rybníka u jejich domu poté, co zjistila, že nemůže dát svému manželovi dědice. Právě tyto osobní vztahy dělají z díla víc než jen politické drama. Nejde ani o pouhé vykreslení souboje pravice s levicí, těžištěm je spíše Rosmerova neschopnost vybrat si jednu ze stran. Hayley Atwell, Tom Burke, Peter Wight a Giles Terera v Rosmersholmu. Foto: Johan Persson Toma Burka provází v jeho roli intenzita; své postavě dodává upjatou vážnost, která vybuchuje vášní, když zápasí s vnitřními konflikty a ztrátou víry. Ale Hayley Atwell jako Rebeka doslova září a naplno ztělesňuje svůj boj mezi idealistickým přesvědčením a láskou k Rosmerovi. Navzdory opovržení rovností a dělnickou třídou je Kroll díky herci jménem Giles Terera více než jen pravicovým padouchem; Terera skvěle vystihuje muže vyděšeného změnami a sociálními nepokoji. Scéna Rae Smith, jejíž stěny jsou zaplněny portréty dvou století rodu Rosmerů, zdůrazňuje, jak jsou všechny postavy pronásledovány minulostí – jak tomu u Ibsena často bývá. Ačkoliv se některé jejich činy a pohnutky mohou zdát 21. století trochu cizí, režisér Ian Rickson dodává jejich konfliktům pocit opravdovosti a naléhavosti, s tragickou nevyhnutelností podtrženou tísnivou hudbou Stephena Warbecka. Rosmersholm patří k méně uváděným Ibsenových hrám, ale v Macmillanově adaptaci působí jako jedna z nejaktuálnějších. Uvádí se do 20. července 2019

REZERVOVAT VSTUPENKY NA ROSMERSHOLM