RECENZE: Seth Rudetsky a Cheyenne Jackson, online ✭✭✭✭✭

Julian Eaves recenzuje vystoupení Setha Rudetského a Cheyennea Jacksona v rámci nejnovějšího dílu on-line streamovaného cyklu The Seth Concert Series.

Koncertní série Setha Rudetského: Cheyenne Jackson

Neděle 2. srpna a pondělí 3. srpna

On-line stream

5 hvězdiček

Křišťálově čisté, jasné tóny úžasného tenoru Cheyennea Jacksona vytryskly v záplavě pestrobarevných tónů písně „Stand By Me“ (Leiber a Stoller) hned v úvodu tohoto nejnovějšího kabaretu z báječné on-line série Setha Rudetského.  Cheyenne (přáteli občas přezdívaný „Shy“) vypadal skvěle v elegantním saku v odstínu modři Yvese Kleina a bílé košili, přičemž jeho světle modré oči v této kombinaci přímo zářily.  Jackson je rodákem z dalekého amerického severozápadu, z pomezí severního Idaha a státu Washington, kde v zimě napadnou i metry sněhu a malý Cheyenne se jím musel brodit, i když si chtěl jen skočit na kadibudku nebo pro hrnek vody.  Pokud jste viděli film (u nás uváděný jako Stůj při mně), který si vypůjčil název právě z úvodní písně, pravděpodobně si dokážete představit tu intenzivní atmosféru, která se po celý koncert nesla.

Následovala „Something’s Coming“ od Stephena Sondheima z Bernsteinovy „West Side Story“ (je to složité), která skvěle vykreslila touhu a drajv kluka, co chce v životě něco víc, něco vzrušujícího, někde, nějak...  Cheyenne vládne mimořádně dramatickým hlasem, mistrně se pohybuje mezi důraznou silou a jemným pianissimem, chvíli se jen tak lehce vznáší nad textem, aby vzápětí vygradoval příběh způsobem, díky kterému ho chcete následovat, kamkoliv se vydá.  „Bésame mucho“ (anglický text Sunny Skylar na aranžmá Consuely Velázquezové podle melodie Enriqueho Granadose) byla tak jasným sváděním, jaké si jen lze přát, a dala vyniknout jeho nižšímu, medově barytonovému rejstříku.  Celého tohoto vokálního rozsahu prý dosáhl prostým poslechem jiných dobrých zpěváků – prostě svůj hlas vedl tam, kam oni, bez ohledu na to, jak vysoko nebo nízko to bylo.

Seth Rudetsky a Cheyenne Jackson

Měl také velké štěstí, že si na svůj velký průlom musel počkat až do svých pětadvaceti let. To umožnilo jeho hlasu dozrát, než dostal kuráž přestěhovat se do New Yorku a dělat understudyho Marku Kudischovi (poté, co mu kryl záda už v seating produkci v Seattlu).  Kudisch mu v zákulisí pomohl k životní šanci, když ho prosadil jako svého náhradníka na Broadwayi. Tato šťastná náhoda vedla k tomu, že si Cheyenne po pouhých šesti týdnech zahrál hlavní roli čtrnáct dní v kuse, zatímco si Kudisch odskočil zpívat operu.  To „něco“, co mělo přijít, bylo konečně tu!  Ano, i v realitě se dějí takové bláznivé věci, a pokud někdo pochybuje o uvěřitelnosti muzikálových zápletek, ať se podívá na ty šílené osudy, které se skrývají za herci samotnými.

Za zmínku stojí, že tento týden dostal pořad nový vizuální kabát – Seth se při písních objevoval ve výřezu, zatímco rozdělená obrazovka se používala jen pro rozhovory na uklidňujícím modrofialovém pozadí.  Technologie nespí: sice se objevilo pár zvukových zádrhelů, ale nic, co by se nedalo zvládnout.  Vtipně zařazená „A Little Less Conversation“ z elvisovského muzikálu „All Shook Up“ (Shyho první hlavní role) ukázala jeho rokenrolovou polohu a Jackson se v ní vytáhl až k vysokému C!  Už předtím hravě zvládl nízké G, což znamená, že disponuje rozsahem dvou a půl oktávy.  Obsadit ho musí být snem každého režiséra!  „Don't Walk Away“, rozmáchlá melodie od ELO z rozkošně ujetého muzikálu „Xanadu“, byla další skvělou ukázkou jeho vzletného lyrického tenoru.

Poté jsme se přenesli do atmosféry milovníka ze čtyřicátých let ve stylu Cheta Bakera s písní „Old Devil Moon“ z „Finian's Rainbow“ (česky proslaveno jako Divotvorný hrnec).  Cheyenne poté zařadil svou vlastní píseň, nádherný, folkem střižený hymnus na svého zesnulého otce: „It's OK to be gentle,/ It's OK to be kind.“  Došlo i na vyprávění o svatbě s manželem Jasonem a jejich společném životě, který zní naprosto idylicky – mají děti, každý den doma vaří, zkrátka pohoda.  Ovšem se špetkou provokace: „Teenage Dream“ od Katy Perry s refrénem „Don't Ever Look Back“ byla pro tuto chvíli v kabaretu ideální volbou. Ta plynule přešla ve velkolepé číslo „Like The Breeze Off The River“ z muzikálu „The Full Monty“ (u nás jako Donaha!), což je nádherná, country laděná píseň od Davida Yazbeka.  Bylo to nesmírně hřejivé a milé.

Následovala skladba „Hope“ od Jasona Roberta Browna z roku 2016, která působí trochu jako protestsong proti éře Donalda Trumpa (ačkoli, pokud vím, americký prezident si ji na mítincích nepouští).  Stejně dobře se však hodí i pro současné „divné časy“.  Poté jsme zamířili k titulu, který slavil úspěchy na Broadwayi, ale na londýnský West End se nikdy nedostal: „The Roar Of The Greasepaint, The Smell Of The Crowd“ od Leslieho Bricusse a Anthonyho Newleyho, ze kterého zazněl slavný a procítěný hit „Feeling Good“.  Velké finále pak patřilo civilnější, vždy kouzelné písni Johna Denvera „Leaving On A Jet Plane“, u které se přidala celá Jacksonova rodina – tedy tito Jacksonovi: dva tatínkové a dvě děti.  Zkrátka dokonalá rodinná zábava.

WEBOVÉ STRÁNKY KONCERTNÍ SÉRIE SETHA RUDETSKÉHO Přečtěte si naši recenzi Norma Lewise Přečtěte si naši recenzi Megan Hilty Přečtěte si naši recenzi Audry McDonald