RECENZE: Sirens, Mercury Theatre Colchester ✭✭✭✭✭

Paul T Davies v recenzi hodnotí hru Sirens od Kennyho Emsona, kterou uvádí Mercury Theatre v Colchesteru.

Jesse Akele v inscenaci Sirens. Foto: Pamela Raith Sirens. Mercury Theatre, Colchester.

2. listopadu 2021

5 hvězdiček

Webové stránky Mercury Theatre

Hry Kennyho Emsona jsou pevně zakotveny v dělnickém prostředí hrabství Essex – tam, kde se levné čůčo kupuje v místní večerce, o cigára se dělí milenci i ti, co o sebe teprve stojí, láska klidně vzplane v garáži a paneláky zpívají o promarněných šancích i skrytém potenciálu. Jsou autentické, poetické a Sirens jsou dost možná jeho dosud nejlepším kouskem.

Simon Darwen a Tanya Loretta Dee. Foto: Pamela Raith

V sedmnácti se Rory a Gemma vloupají na stanici záchranných člunů na ostrově Mersea. On chce utéct a nechat ostrov za zády, ona chce, aby si konečně všiml, že nepije. Ukradl peníze z charitativní sbírky, aby si zaplatil cestu ke svobodě... Čas se pak rozostří a druhá scéna nás zavede o sedmnáct let dopředu, kde vidíme následky té osudné noci. Rory je teď v očích místních navždycky „ten kriminálník“ a snaží se opatrně a s jistým napětím navázat vztah se svou sedmnáctiletou dcerou Islou. Třetí scéna se posouvá o dalších sedmnáct let; z Roryho a Gemmy jsou lidé středního věku, kteří rozjímají o ztrátách a poutech, jež je k ostrovu a zdejší komunitě neustále poutají.

Simon Darwen a Jesse Akele. Foto: Pamela Raith

Tato inscenace je nádherně zahraná. Všichni tři herci se do svých postav naprosto vžili a mistrně předávají vše nevyřčené, porušené sliby i emoce silné jako zimní bouře. Simon Darwen je v roli Roryho vynikající – dokonale vystihl neohrabanost dospívání, úzkost i první lásku, aby následně dozrál do křehkého středního věku s vědomím, že život se odehrává v drobnostech a že to možná přece jen nějak zvládne. Skvělá Tanya-Loretta Dee jako Gemma v prvním dějství zachycuje intenzivní touhu po lásce a v závěru ženu unavenou životními ztrátami. Jesse Akele je pak úžasná Isla – drsná, prostořeká, v sedmnácti stále nevinná a připravená vyrazit z ostrova do velkého světa... v tomto případě do Chelmsfordu.

Tanya Loretta Dee a Simon Darwen. Foto: Pamela Raith

Hra funguje tak skvěle díky své jemnosti. Závěrečná scéna vám zlomí srdce právě proto, že postavy nebojují zběsile proti „odcházení světla“, ale protože, jak psal Dylan Thomas, čas prostě plyne. Režisérka Bethany Pitts nechává hru dýchat, rytmus je stejně bezchybný jako šumění vln na pobřeží a scéna je hotový triumf – studio zaplnila časem a životem, přičemž snížený prostor neslouží jen jako záchranný člun, ale i jako propast, která mezi postavami neustále zeje. Pro sezónu Mercury Originals je to parádní start a vřele vám doporučuji sehnat si lístek dřív, než o ně bude rvačka!