RECENZE: Teaching Playwriting – Creativity In Practice, Methuen Drama ✭✭✭✭✭

Julian Eaves recenzuje příručku Výuka dramatiky – kreativita v praxi (Teaching Playwriting – Creativity In Practice) od Paula Gardinera, vydanou nakladatelstvím Methuen Drama.

Teaching Playwriting: Creativity in Practice

Paul Gardiner

Methuen Drama

5 hvězdiček

Koupit výtisk

Jedná se o vynikající učebnici plnou skvělých praktických cvičení, která ocení každý, kdo má co do činění s divadlem. V podstatě pomáhá otevírat cestu k nápadité interpretaci dramatických situací způsoby, které jsou užitečné nejen pro autory, ale pro kohokoli, kdo stojí před hotovým textem a hledá k němu nové, často neobvyklé a nečekané úhly pohledu. V tomto smyslu jde o velmi šikovný přírůstek do repertoáru praktických průvodců a teoretických přístupů, které jsou základním pilířem našeho odvětví.

Paul Gardiner jako praktik u nás možná není příliš známý – i já jsem o něm slyšel poprvé, až když se mi do rukou dostala tato kniha. Dramatiku vyučoval na školách a nyní přednáší o kreativitě a dramatické výchově na pedagogické fakultě University of Sydney v Austrálii. Kniha začíná krátkým obecným úvodem, na který navazuje několik stručných pasáží vymezujících parametry jeho studie a hlavní oblasti zájmu. Poté se autor pouští do toho, co je největší předností knihy: sdílí své ohromné praktické znalosti o tom, jak vymýšlet, strukturovat, rozvíjet, revidovat a precizovat divadelní scénáře. To tvoří naprostou většinu knihy a nenajdete v ní jedinou stranu, která by pro vás neměla nějaký přínos.

Komu je kniha určena? Formálně míří na dramatiky, zejména na ty začínající – první, kratší část nese název „Dramatika a mladí autoři“. Jako úvod do této činnosti funguje výborně. Nicméně protože v divadle existuje jedna zásadní otázka, která trápí tvůrce i herce – „Co tím chtěl autor/postava říct?“ – tato kniha přímo napomáhá postupné dekonstrukci toho, co do vzniku dramatického textu vstoupilo. Je proto velmi zajímavá pro každého, ať už jde o herce, režiséra, scénografa či choreografa, kdo se podílí na procesu fyzického přenesení autorova textu na jeviště (nebo na plátno či do éteru).

Druhá a zdaleka nejrozsáhlejší část knihy „Jak učit dramatiku: přístup“ se dělí do krátkých, snadno stravitelných kapitol, které se věnují téměř výhradně praktickým diskusím o tom, co v divadle funguje, jak a proč. Právě na tyto jednoduché otázky se při přípravě inscenace nejčastěji zapomíná. Základem všeho je autorovo rozsáhlé profesní a akademické studium daného tématu. Kniha nemá klasickou bibliografii, ale za každou kapitolou následuje seznam citovaných referencí, takže si je můžete snadno a cíleně dohledat. Jak knihou postupujete – nebo v ní volně listujete podle témat, protože text není závislý na lineární argumentaci – opakovaně narážíte na známá jména, z nichž vynikají zejména David Edgar a Lev Vygotskij. Stejně tak se autor pohybuje v rozmezí od Aristotela po Ayckbourna a cestou se věnuje mnoha dalším významným osobnostem i širokému spektru akademických analýz. Zdá se, že v dramatickém umění neexistuje kout, který by Gardinera nezajímal.

V mnoha ohledech je to nesmírně příjemné čtení: pro začátečníky, studenty, učitele i lidi z praxe. Povedený přírůstek do portfolia nakladatelství Methuen.