RECENZE: Tender Napalm, Southwark Playhouse ★★★★★

Inscenace Tender Napalm v Southwark Playhouse je vytříbenou lahůdkou z pera Philipa Ridleyho, píše JBR.

Lara Rossi a Tom Byam-Shaw. Foto: Camilla Greenwell. Prostor. Vzdálenost. Čas. Mytologie lásky. Kontrast lyrického a hovorového. Jedna z nejpůsobivějších ukázek mluveného slova a dva z nejodvážnějších a nejnapínavějších hereckých výkonů, které byly letos na divadelních prknech k vidění. Hra Tender Napalm Philipa Ridleyho se po britském turné vrátila do Southwark Playhouse a je stejně drásavě krásná a dechberoucně šokující jako kdykoli předtím. Ridley spřádá napínavý příběh a s chirurgickou přesností vykresluje intimitu tak věrně, že je těžké nepropadnout nepříjemnému pocitu, že narušujete soukromí. Tender Napalm pojednává o tom, co je řečeno, i o tom, co zůstává nevyřčeno. Ridley s mrazivou přesností zachycuje kadenci a rytmus mileneckých rozhovorů i zdrcující břímě ticha, které mezi ně padá. Jako autor dokáže Ridley rozvinout repliku do nádherného, humorného i melancholického zamyšlení jako nikdo jiný. Je současně lyricky mnohomluvný i znepokojivě stručný; každé slovo jako by prořezávalo vzduch a vtiskávalo atmosféře punc jeho jedinečného jazykového mistrovství. Lara Rossi a Tom Byam-Shaw předvádějí přímo olympijské výkony ve fyzické i verbální obratnosti s mimořádným soustředěním. Hra se vlní jako operní partitura, árie střídá árii, motivy se vracejí znovu a znovu – jednou v pianissimu, podruhé con somma passione. Diváci při těchto bravurních výstupech jen stěží potlačují potlesk. A jako praví virtuosové i Rossi a Byam-Shaw přesně vědí, kdy zrychlit a kdy zvolnit. Po všech těch vokálních a verbálních ohňostrojích tak přichází klid, který svou nehybností a upřímností láme srdce.

Scéna Williama Reynoldse umisťuje herce mezi diváky (tzv. traverse staging). Strohý bílý prostor zdůrazňuje vzdálenost mezi nimi a vytváří arénu pro jejich výkony. Slova sviští vzduchem závratnou rychlostí. Pod ostrými halogenovými světly zkoumají tito dva aktéři mytologii lásky, příběhy, které si navzájem vyprávíme, aby bylo vše v pořádku, abychom potlačili bolest a vyhnuli se tématům, o kterých se nikdy, ale opravdu nikdy nesmí mluvit. Čas a prostor zde vystupují jako neustále přítomné vedlejší postavy, které nás vrhají tam a zpět mezi přítomnost a vzpomínky, mezi realitu a fantazii.

Režie Davida Mercataliho a pohybová spolupráce Toma Godwina jsou v tomto případě mistrovskými tahy. V kuse, který tolik spoléhá na krásu slova a jehož oxymóronní témata jsou vystavěna s cílem umocnit účinek, Mercataliho energické a fyzické vedení herců diváka od jazyka zároveň odpoutává i jej v důsledku zvýrazňuje. Mercatali pochopil křehkou rovnováhu protikladů vlastní většině Ridleyho děl, jeho specifický způsob natahování času skrze jazyk a tříštění lineárního vyprávění – v Tender Napalm tak dotlačil prostou divadelnost až na samotnou mez. Jeho sebevědomá režie má vlastní životní sílu, která pulzuje rytmy Ridleyho bezbřehé fantazie s ohromující energií a živočišnou dravostí. Tah a velkolepost Mercataliho práce je pak skvostně umocněna odvážným pohybovým pojetím Toma Godwina. Tender Napalm je Ridleyho lahůdkou; strašidelnou, děsivou i povznášející zároveň. Letos pravděpodobně neuslyšíte vytříbenější hru ani neuvidíte dva podmanivější herecké výkony. ***** (5 hvězdiček) Uvádí se do 23. června. Více informací