RECENZE: Nejdražší hodiny ve vesmíru, divadlo Old Red Lion Theatre ✭✭✭✭✭

Dylan Llewellyn, Nancy Sullivan a Joshua Blake. Foto: Darren Bell    The Fastest Clock In The Universe Old Red Lion Theatre 11. listopadu 2013 5 hvězdiček Nejnovější počin divadla Old Red Lion, scény, která svými výkony pravidelně převyšuje svou velikost, je vynikajícím oživením jednoho z raných děl Philipa Ridleyho The Fastest Clock in the Universe. Ridleyho hra se zaměřuje na Cougara Glasse, sebestředného a děsivě labilního Adonise, který dělá vše pro to, aby si udržel mladistvý vzhled. Joshua Blake je v této roli fenomenální; vrčí jako panter, povaluje se ve spodním prádle, napíná svaly a hrozí, že každou vteřinu vybuchne. V malém bytě s ním žije Captain Tock v přesvědčivém podání Iana Houghtona. Jejich vztah je vykreslen s mravenčí precizností; kdo je na kom vlastně závislý? Houghton a Blake si s tímto mocenským bojem pohrávají jako v tenisovém zápase; energie je elektrizující a diváci z nich nemohou spustit oči – napětí může každým okamžikem násilně prasknout. Captain připravuje další z Cougarových oslav devatenáctých narozenin, což je fraška pečlivě naplánovaná a provedená oběma muži. Jako obvykle je pozván pouze jeden host, mladík jménem Foxtrot Darling. Cougar s agresivním sexuálním potěšením vypráví, jak Foxtrota lapil do svých sítí. Ve vzduchu je cítit nebezpečí. První dějství působí mírně přepjatě; napětí vygraduje až příliš rychle, aniž by dalo prostor pro pozvolné budování neklidu sdíleného celým publikem. Nicméně to se s postupem repríz jistě usadí. Na vrcholu prvního aktu vstupuje na scénu samotný Foxtrot v působivém podání Dylana Llewellyna. Llewellyn si diváky okamžitě získá; je mladistvý, s neposkvrněnou tváří a atraktivní – propadnete mu téměř stejně rychle jako Cougar. The fastest Clock In The Universe. Foto: Darren Bell S příchodem Foxtrotovy nepozvané snoubenky Sherbet Gravel (Nancy Sullivan) je divákům naprosto vyražen dech. Je to mistrovsky vypointovaný moment. Hra se mění v mocenský souboj mezi nyní mlčícím Cougarem a nesmyslně tlachající Sherbet, přičemž se každý snaží prosadit svou. Sullivan je jako Sherbet prostě úžasná; skvěle by zapadla do party z reality show TOWIE, kdy každou větu doplňuje otravným „babe“. Její výkon je komediální tour de force a svou silou i intenzitou se Blakeovi plně vyrovná. Herecký ansámbl uzavírá Ania Marson jako stárnoucí sousedka Cheetah Bee. Marson působí jako padouch z Disneyovky, který se belhá po jevišti zahalen do kožešin s nevídanou autoritou a východolondýnským přízvukem, díky němuž znějí i ty nejobyčejnější věty jako mystické zaříkadlo. Inscenace režiséra Toma O’Briena je znepokojivě a nevyhnutelně sexy. Temně poetický jazyk Ridleyho textu, protkaný humorem a touhou, O’Brienův vynikající pětičlenný soubor plně ovládl. Světelný design Dereka Andersona a zvuk Alexandry Faye Braithwaite dotvářejí frenetickou, elektrizující atmosféru a scéna Emily Harwood, připomínající stahující se bouřková mračna, je pro tuto komorní produkci ideální. I když Ridley v letech od premiéry této hry svou techniku vybrousil, právě v jeho rané tvorbě lze spatřit tu syrovou odvahu a dravou vizi, které z něj udělaly dramatika, s nímž je třeba počítat. O’Brienovým největším úspěchem je zachování vitality a aktuálnosti Ridleyho hry; je stejně bolestná a šokující jako kdykoliv předtím. Inscenace Toma O’Briena představuje vzácnou příležitost vidět jedno z Ridleyho nejlepších děl v takto vysokém standardu. Není to nic pro slabé povahy a rozhodně si to nenechte ujít. Uvádí se do 30. listopadu 2013 Více informací