RECENZE: The Grinning Man, Trafalgar Studios 1 ✭✭✭✭✭

Obsazení muzikálu The Grinning Man v Trafalgar Studios. Foto: Helen Maybanks. The Grinning Man.

Trafalgar Studios

19. prosince 2017

5 hvězdiček

Kdo by si pomyslel, že Victor Hugo nabídne tak úrodnou půdu pro muzikálovou adaptaci? Produkce divadla Bristol Old Vic bude sice pravděpodobně vždy stát ve stínu světového fenoménu a barikád Bídníků (Les Misérables), ale The Grinning Man je sám o sobě makabrózním, melodramatickým a gotickým mistrovským dílem. Tom Morris, spoluautor dalšího celosvětového hitu Válečný kůň (War Horse), stvořil neobyčejně nápaditou a vizuálně úchvatnou inscenaci, která do Londýna přenáší syrového ducha bristolského divadla. Scénograf Jon Bausor čerpá z estetiky music-hallu a poutí, přičemž svůj svět rozšiřuje až do hledište a chodeb divadla. Světelný design Boba Caseyho je bravurní a loutkové provedení i vedení pod taktovkou Finna Caldwella a Tobyho Olieho je naprosto ohromující a strhující.

Soubor muzikálu The Grinning Man. Foto: Helen Maybanks

Na jevišti se odvíjí příběh o přežití a hledání identity, který silně rezonuje s dnešní dobou. Hlavní hrdina Grinpayne má od dětství děsivě znetvořenou tvář – do tváří má vyrytý trvalý úsměv. Spolu se slepou dívkou Deou se ho ujme laskavý muž, který je vychová jako vlastní, a oba dospívají jako atrakce v obludáriu kočovného cirkusu. Když na pouti u Trafalgaru do jejich životů vpadne královská rodina, děj se zaměří na Grinpayneovu cestu za pomstou muži, který ho zmrzačil. Stává se z něj jakási svatá postava; ty, kteří pohlédnou na jeho nezavázanou tvář, naplňuje vytržení. Nechybí utonutí v moři, všudypřítomná smrt, mučení a moralizování – zkrátka typický Hugo.

Julian Bleach jako Barkilphedro v The Grinning Man. Foto: Helen Maybanks

Julian Bleach je ve své roli vypravěče, klauna a padoucha Barkilphedra ve svém živlu. Jeho fantastický hlas zcela zaplňuje sál, jeho fyzické herectví je neuvěřitelné a výkon balancuje mezi hrozbou a komikou. Louis Maskell je v roli Grinpaynea skvělý, pěvecky jistý a jeho postava je dojemně zranitelná. Sanne Den Besten jako slepá Dea působí křehce a její projev je uhrančivý. Královská rodina – Julie Atherton jako krutá královna Angelica, Sophia Mackay jako nymfomanka Quake a Mark Anderson jako naivní Moir – jsou všichni vynikající. V obsazení vlastně není slabý článek, přičemž Sean Kingsley v roli adoptivního otce Ursuse podává velmi silný výkon. Nejvíce však fascinují loutky, zejména pes Mojo, mistrovský výtvor, který si okamžitě získá pozornost a respekt, a také krásné loutky hlavních hrdinů jako dětí v sekvenci, kde si postavy hrají s loutkami.

Louis Maskell jako Grinpayne a Sanne den Besten jako Dea v muzikálu The Grinning Man. Foto: Helen Maybanks. Partitura, libreto Carla Grosea a hudba Tima Phillipse a Marca Teitlera, je silně narativní, strašidelná a působivá. Pravděpodobně z ní nevzejde rádiový hit, ale na tom nesejde, protože dokonale kondenzuje Hugův obsáhlý román do soudržného vyprávění. Jsou chvíle, zejména v první polovině, kdy je kvůli prolínání několika rovin až příliš mnoho věcí převyprávěno slovem namísto akce, a představení by sneslo krácení o pár minut. Celkově jde však o fascinující ukázku makabrózního divadla, kde se vlivy Žebrácké opery, Shockheaded Peter, stínového divadla a poetiky souboru Kneehigh láskyplně pojí v dokonalý divadelní večer. Tato produkce si ovace vestoje plně zasloužila. Vzhledem k tomu, že se ve vedlejším Studiu 2 hraje i nekonvenční Bohéma (La Bohème) od The King's Head, Trafalgar Studios je v příštích týdnech místem, kde rozhodně nesmíte chybět! Tak neváhejte!