RECENZE: The Haunting of Alice Bowles, Original Theatre Company (online) ✭✭✭✭

Mark Ludmon hodnotí nejnovější počin souboru Original Theatre Company s názvem Strašení Alice Bowlesové (The Haunting Of Alice Bowles), který je nyní k vidění on-line.

Tamzin Outhwaite v inscenaci Strašení Alice Bowlesové Strašení Alice Bowlesové 

Original Theatre Online

Čtyři hvězdičky

SLEDOVAT ON-LINE

Globální pandemie sice překazila plány stanice BBC na pokračování tradice vánočních filmových strašidelných povídek podle klasika M. R. Jamese, ale divadelní soubor Original Theatre Company tuto mezeru skvěle zaplnil. S využitím svých bohatých zkušeností se streamovaným divadlem vytvořili novou adaptaci Jamesovy povídky Pokus (The Experiment). Výsledkem je mrazivé dílo Strašení Alice Bowlesové (The Haunting of Alice Bowles) s osmičlenným hereckým obsazením.

Snímek se ve svém jádru drží Jamesova děsivého vyprávění o vdově Alici Bowlesové, která se spolu se synem pokouší vyvolat ducha svého zesnulého manžela Francise, aby zjistila, kam ukryl rodinné jmění. V původní povídce z roku 1931 pustoší místní komunitu nejmenovaná „nemoc“, proto dává dokonalý smysl, že je děj této adaptace zasazen do roku 1918, tedy do vrcholící epidemie španělské chřipky. Dramatik Philip Franks, který film režíroval společně s Alastairem Whatleyem, jde však ještě dál. Příběh proplétá s novou dějovou linkou z roku 2020 v éře covidu-19. Sledujeme v ní vlogera Matta a jeho přítelkyni Cait, jak zkoumají nadpřirozené jevy na hřbitově, kde je Francis Bowles pohřben. Snímek vědomě odkazuje na moderní hororové klasiky jako Záhada Blair Witch nebo Paranormal Activity a efektivně využívá moderní digitální technologie k navození atmosféry strachu.

Stephen Boxer v inscenaci Strašení Alice Bowlesové

Využití video technologií ve skutečnosti celou produkci pozvedá. Scény z roku 1918 natáčeli herci doma v izolaci před zeleným plátnem a divadelně laděné malované pozadí bylo doplněno až postprodukčně, spolu s atmosférickým osvětlením a hrou stínů. Scénografie Adriana Linforda v kombinaci se zvukem a hudbou Maxe Pappenheima vytváří téměř snovou estetiku, která podtrhuje tajuplnost příběhu. Tamzin Outhwaite je v roli utrápené Alice Bowlesové vynikající, stejně jako Jack Archer coby její stejně pronásledovaný syn. Stephen Boxer je pak naprosto přesný v roli zmateného místního vikáře – postavy, která k M. R. Jamesovi neodmyslitelně patří. V současné rovině příběhu balancuje Max Bowden na tenké hraně mezi citovou závislostí a toxicitou coby čím dál zoufalejší vloger, kterému zdatně sekunduje Alexandra Guelff v roli jeho pochopitelně vyvedené z míry přítelkyně.

Tamsin Outhwaite a Jack Archer

Franksova adaptace je temná a v odhalování zvrácenosti Francise Bowlese, který je přímým protikladem laskavého vikáře v podání Boxera, místy až syrová. Původně krátká Jamesova povídka byla rozpracována do napínavých 45 minut, které (pokud zhasnete světla a vypnete telefony) dokážou pořádně vystrašit. Je to film, nebo divadlo? A záleží na tom vůbec? Na obrazovce funguje toto dílo v sestřihu zkušeného filmového režiséra Tristana Shepherda výborně, ale vizuální zpracování si díky odklonu od televizního realismu zachovává divadelní ráz. Slovy M. R. Jamese se toto dílo nachází v jakémsi „přechodném stavu“, což přináší patřičně zneklidňující zážitek.

Ke zhlédnutí na Original Theatre Company Online od 17. prosince 2020 do 28. února 2021.