RECENZE: Jak je důležité míti Filipa, Mercury Theatre ✭✭✭

Paul T Davies hodnotí Jak je důležité míti Filipa od Oscara Wilda v divadle Mercury Theatre v Colchesteru.

Foto: Pamela Raith Jak je důležité míti Filipa.

Mercury Theatre, Colchester.

7. března 2024

3 hvězdičky

Webové stránky Mercury Theatre

Jen málokterá hra si skutečně zaslouží označení „nadčasová“, ale pro vtipnou konverzační komedii Oscara Wilda to bezpochyby platí. Tolik replik jiskří trefnými postřehy o britské vyšší společnosti, že divák přes smích v sále často přeslechne tu následující. Nádherná inscenace Ryana McBrydea v divadle Mercury se moudře nepokouší znovu objevovat kolo, ale přenáší děj do 50. let 20. století. Celkově vzato, jelikož postavy i situace zůstaly zachovány, tento posun v čase nepřináší nic zásadně nového, kromě úžasné scény a kostýmů od Katie Lias. Herecký soubor hraje s velkým důrazem a každou vtipnou repliku silně akcentuje – přitom si myslím, že trikem u Wilda je často právě ta ležérnost, se kterou replika zazní, jako by šlo o běžnou součást každodenní konverzace.

Foto: Pamela Raith

Obsazení si příležitost zahrát si v této komedii vyloženě užívá. Richard David-Caine jako Jack a Mateo Oxley jako Algernon kombinují své vynikající pohybové schopnosti a vytvářejí radostné komediální duo; jejich společné scény a hádky patří k vrcholům představení.

Foto: Pamela Raith

Scéna mezi Cecilií (Claire Lee Shenfield) a Gwendolínou (Harrie Hayes), v níž se zdvořile přou o (jak si myslí) téhož muže, je mistrovskou ukázkou sotva potlačované řevnivosti. I když by se dalo v té zdvořilosti zajít ještě dál a ukázat vnitřní sílu skrze naprostý klid. Martin Miller s humorem stěží drží na uzdě emoce reverenda Chausubla, Elizabeth Bower si krade scény pro sebe jako slečna Prismová v naprosto fantastické paruce a Susannah Van Den Berg si vyloženě užívá dvojroli sluhů Lanea a Merrimana. Lady Bracknellová je samozřejmě postavou, na kterou kvůli slavnému filmovému ztvárnění Edith Evansové dopadá dlouhý stín. Gillian Bevanová sází jednu samohlásku za druhou, až má člověk chuť se k ní u slavného „kabelka!“ (a handbag) přidat, ale měl jsem pocit, že nebyla tak dominantní, jak by tato role mohla být.

Foto: Pamela Raith

Inscenaci by ve skutečnosti prospělo, kdyby herci přestali tolik „prodávat“ každou vtipnou pointu a více se uvolnili do Wildova mistrného dialogu. Přesto jde o velmi příjemný večer a způsob, jakým Wilde vše směřuje k závěrečné pointě, kterou s herci odříkalo i publikum, je naprostým potěšením.