RECENZE: The Life I Lead, Park Theatre Londýn ✭✭✭✭

Recenzent Paul T Davies se podíval na hru Jamese Kettla The Life I Lead o Davidu Tomlinsonovi, kterou uvádí londýnské Park Theatre.

Miles Jupp v inscenaci The Life I Lead. Foto: Piers Foley The Life I Lead.

Park Theatre.

19. března 2019

4 hvězdičky

V září 2019 se inscenace přesouvá do Wyndham's Theatre

Rezervovat vstupenky

Nová hra Jamese Kettla zkoumá život herce Davida Tomlinsona, kterého miliony diváků dodnes znají jako pana Bankse z disneyovské klasiky Mary Poppins z roku 1964. Program k inscenaci rozebírá, co mají David Tomlinson, pan Banks a představitel hlavní role Miles Jupp společného. Seznam je to dlouhý, a když k němu přidáte neutuchající šarm a brilantní komediální načasování, je kompletní. To, co by jinak mohlo působit jako sice zábavný, ale poněkud plytký večer, získává hloubku díky Kettlovu scénáři a nesmírně poutavému výkonu Milese Juppa. Jako v každé rodině, i zde se pod povrchem skrývají zamlčená fakta, která se však v této skvěle strukturované hře odhalují s velkou dávkou citu.

Miles Jupp v inscenaci The Life I Lead. Foto: Piers Foley

Na nádherné scéně Leeho Newbyho inspirované Magrittem k nám Tomlinson promlouvá – možná z nebe, možná z očistce, snad právě v onu noc roku 2000, kdy zemřel. Miles Jupp od prvního okamžiku bourá čtvrtou stěnu a navazuje přímý kontakt s publikem. Hra s nadhledem uznává Tomlinsonův talent i limity – přesně věděl, kam až sahají jeho síly, a roli „tichého klauna“ ovládal mistrně. Jupp ho vystihl naprosto přesně, a to po hlasové i fyzické stránce. Chvílemi máte pocit, jako byste seděli v divadelním klubu s charismatickým hercem staré školy, který vás baví historkami ze své kariéry, jichž je požehnaně, a to včetně skvělých sarkastických glos.

Miles Jupp v inscenaci The Life I Lead. Foto: Piers Foley

Hloubku však inscenaci dodává především téma otců a synů, zejména Davidův složitý vztah k jeho odtažitému, typicky anglickému otci. Šokujícím odhalením je fakt, že otec musel být citově chladný, protože žil dvojí život jako bigamista s druhou rodinou. Způsob, jakým se o tom Tomlinsonovi dozvěděli, je neuvěřitelný, a hra precizně vystihuje onen pověstný anglický stoicismus „zachování chladné hlavy“. Pak je tu také vztah Davida a jeho syna Williama, který byl patrně jedním z prvních dětí v Británii s diagnózou autismu. Tyto momenty jsou podány s jemností, bez hysterie či melodramatu, což jim však nijak neubírá na síle. Jupp zvládá změny nálad s naprostou suverenitou a citlivě zprostředkovává Tomlinsonovu zodpovědnost za to, že byl součástí dětství tolika lidí (nezapomeňme na hity jako Bedknobs and Broomsticks či Můj miláček Brouk, který byl nejvýdělečnějším britským filmem roku 1969). Člověk se neubrání pocitu, že to musel být nesmírně laskavý muž.

Pokud produkce působí trochu tradičněji a „ze staré školy“, vnímám to jako její přednost. Bylo osvěžující vidět sólové představení, které není přehnaně sevřeno existenciální úzkostí, ale oslavuje nejen skvělého herce, ale i milujícího otce a lásku samotnou. Je to hold filmovému kouzlu a díky panu Tomlinsonovi také velmi magický večer.

Uváděno do 30. března 2019

REZERVOVAT VSTUPENKY NA THE LIFE I LEAD VE WYNDHAM'S THEATRE