RECENZE: The Mirror and the Light, Gielgud Theatre ✭✭✭✭

Julian Eaves hodnotí inscenaci Královské shakespearovské společnosti (RSC) The Mirror and the Light, kterou uvádí londýnské Gielgud Theatre.

Nathaniel Parker (Jindřich VIII.) a Ben Miles (Thomas Cromwell) v inscenaci The Mirror and the Light. Foto: Marc Brenner The Mirror and the Light

Gielgud Theatre

7. října 2021

4 hvězdičky

Rezervovat vstupenky

Třetí – a jak jsme ujišťováni, závěrečná – část trilogie Hilary Mantelové o vzestupech a pádech Thomase Cromwella, nájemného vykonavatele a poskoka Jindřicha VIII., dorazila do Londýna nepochybně k velké úlevě divadla ve Stratfordu nad Avonou. Podobně jako předchozí díly ‚Wolf Hall‘ a ‚Bring Up The Bodies‘ (Předveďte mrtvé) se i tento počin jeví jako výnosná dojná kráva: za relativně skromné náklady produkční společnosti se ceny vstupenek na toto jednoduché představení s jedinou scénou šplhají až k neuvěřitelným 127,50 librám. Je zřejmé, že cílí na ty, kteří mají mnohem více peněz na rozhazování než většina ostatních. A svůj cíl to nemíjí: tito diváci přišli v hojném počtu, aby hru podpořili. Přejme jim to.

Soubor inscenace The Mirror and the Light. Foto: Marc Brenner

Ostatní, s o něco širším a hlubším vhledem do problematiky, možná najdou méně důvodů k nadšení. Na rozdíl od předchozích dvou ‚epizod‘, které zdramatizoval Mike Poulton, si tento díl zpracovala sama autorka ve spolupráci se svým hlavním představitelem Benem Milesem, jehož tvář známe z mnoha televizních rolí a který Cromwella hraje od začátku. Co to vypovídá o změněné dynamice v zákulisí produkce, mohou diváci jen hádat. Výsledek z hlediska praktického divadelního zážitku je však až příliš předvídatelný: jednotlivé scény často fungují výborně, s textem, který je úsečný, trefný, hbitý, barvitý a často oslnivě svěží. Celkově však dílo trpí chaotickou absencí struktury, kterou nedokáže zakrýt ani maximální úsilí režiséra Jeremyho Herrina.

Aurora Dawson Hunte jako Elizabeth Seymourová a soubor inscenace The Mirror and the Light. Foto: Marc Brenner

Situaci neulehčuje početnému obsazení ani syrová expozice a drobnohled, který si vynucuje velkolepý moderní prostor Christophera Orama s betonovými stěnami. Ten se rozzáří, doutná nebo skličuje díky geniálnímu světelnému designu Jessiky Hung Han Yun (největší vrchol této produkce). Oramova scéna je mistrovským tahem, ovšem její účinek oslabuje tím, že herce navlékl do líbivých dobových kostýmů ve stylu English Heritage, které se beznadějně tlučou s jeho brilantní moderní scénografií (člověk si nakonec nutně klade otázku, čí to bylo rozhodnutí). I tak je zábavné si představovat, o kolik lépe by herci mohli zprostředkovat chytré myšlenky scénáře Mantelové, kdyby se mohli pohybovat se stejnou rychlostí a výmluvností, jakou disponuje její jazyk.

Soubor inscenace The Mirror and the Light. Foto: Marc Brenner

Přiznám se, že jednu věc s britským publikem nesdílím: jejich zjevnou morbidní fascinaci vlastní – stále vzdálenější – královskou minulostí. Zatímco dlouho očekávaný finální kolaps britského imperialistického projektu vstupuje do své brexitové koncovky, žasnu nad ochotou lidí v této zemi nořit se bez sebemenšího nasycení do únavných pletich svých importovaných vládců a jejich mnoha patolízalů. Ať je to jakkoli, Mantelová má co říct k finančním motorům, které pohánějí historické události, a nejlepší scény této hry jsou ty, kde je staví do popředí v odvážně vykreslených a zapamatovatelných dialozích. Odmyslete si ty historické kostýmy a korzety a získáte rozhovory, které přesně vykreslují totéž napětí mezi odtažitou, despotickou vládnoucí třídou a zemí, která postrádá jakýkoli směr nebo vlastní identitu. Na rozdíl od Shakespeara (ale spíše ve stylu Corneille nebo Huga) se autorka zabývá téměř výhradně impulzivní neschopností a prodejnou zištností této vládnoucí vrstvy. Jediná scéna s ‚prostým lidem‘ působí poněkud nečekaně a vytrženě, nikam nevede, kromě toho, že poslouží jako laciný – ale výstižný – vtip o tom, že se Britové nechtějí spravovat sami, ale raději se podřídí naparující se titulované elitě. A pak jsme zpět u klepů ve stylu ‚kdo-si-koho-bere‘ v tudorovském světě.

Nathaniel Parker (Jindřich VIII.) a Rosanna Adams (Anna Klevská). Foto: Tristram Kenton

Pokud jde o herecké výkony, Miles je na pódiu magnetickou postavou a příběh má pevně v rukou. Vděčí za to hlavně stabilitě svých scén, které jeho postavě dodávají konzistenci, jaká je většině ostatních upřena. Naproti tomu Jindřich v podání Nathaniela Parkera musí překonávat řadu podivně tvarovaných překážek, které při zkouškách jistě vyvolaly řadu zajímavých diskusí. Přestože je to svět mužů, jak už tomu u těchto historických kusů bývá, ženy jsou skvělé, když dostanou šanci promluvit (naše Hilary není žádná feministická agitátorka). Lady Mary v podání Melissy Alanové je ohromujícím portrétem moci svého otce, která jen čeká na svou chvíli, aby změnila svět. Rosanna Adams je v roli Anny Klevské (čtvrté manželky) trestuhodně nevyužitá. Olivia Marcus dodává hřejivost a uvěřitelnost nelehké roli Jany Seymourové. Aurora Dawson-Hunte září moderní upřímností jako její sestra Elizabeth. A Jo Herbert je elegantně vnímavá ve svých rolích lady Rochfordové a abatyše. Naproti tomu muže řadí Herrin často jako zaměnitelné figurky, což může být záměr, ale jejich úlohám to na zajímavosti nepřidá. Navíc to občas působí nespravedlivě vůči vynikajícímu výkonu Nicka Woodesona v roli Norfolka (postava, kterou jistě potkáte v každé významné správní radě v zemi), úlisnému arcibiskupovi Cranmerovi Gilese Taylora, uhlazenému Richardu Richeovi Lea Wana a kousavě jízlivému biskupovi Gardinerovi Matthewa Pigeona. Velký obdiv zaslouží i zbytek tohoto skvělého ansámblu.

Takže, pokud si to můžete dovolit, jděte. Pokud ne, počkejte: mám tušení, že o stále nezávislejší mysli paní Mantelové ještě uslyšíme – a až se tak stane, pravděpodobně to bude něco, co bychom si měli všichni poslechnout, za předpokladu, že bude spolupracovat s redaktorem nebo režisérem, který se nebojí škrtat.

Poznámka redakce – Zatímco prémiová místa na představení The Mirror and the Light v Gielgud Theatre stojí skutečně 135 liber, ceny vstupenek začínají na 15 librách a skvělá místa lze rezervovat za 80 liber.