RECENZE: Arthur Miller: Cena (The Price), Wyndham's Theatre ✭✭✭✭

David Suchet v inscenaci hry Arthura Millera Cena: Paul T Davies v recenzi z londýnského Wyndham's Theatre.

David Suchet v inscenaci Cena. Foto: Nobby Clark Cena.

Wyndham’s Theatre, Londýn.

11. února 2019

4 hvězdičky

Rezervovat vstupenky Inscenace Cena se v rámci neoficiálního londýnského festivalu Arthura Millera přesouvá z Theatre Royal Bath do West Endu, a to těsně před premiérou hry The American Clock v Old Vic.  Děj hry z roku 1968 se odehrává v podkroví manhattanského činžovního domu, v rodném domě Victora Franze. Ten se zde má sejít se starožitníkem Gregorym Solomonem, aby prodal veškeré vybavení před demolicí budovy. Policista Victor se blíží k důchodu a jeho žena Esther mu připomíná, že peníze se jim budou velmi hodit. Během vyjednávání však vstoupí Victorův bratr Walter, úspěšný lékař, s nímž Victor roky nemluvil. Minulost, která na bratry vrhá dlouhý stín, vyplouvá na povrch skrze vzpomínky na otce, boj v dobách hospodářské krize i oběti, které každý z nich musel přinést pro přežití. Ukazuje se, že otec nebyl tak na mizině, jak tvrdil, že Victor nemusel strávit život u policie a že i Walter bojoval s vlastními démony (zajímavá je detailní a otevřená diskuse o duševním zdraví, která dnes působí velmi aktuálně). Solomon do debaty občas zasáhne v touze uzavřít obchod, vědom si toho, že je to jeho poslední pracovní příležitost.

David Suchet a Brendan Coyle v inscenaci Cena. Foto: Noby Clark

Večer patří Davidu Suchetovi a jeho ztvárnění Gregoryho Solomona, téměř devadesátiletého židovsko-ruského starožitníka. Solomon touží po co nejlepším obchodě a je dojatý, že ho Victorův náhodný telefonát vytáhl z penze. Je to břitká, vtipná komediální kreace, která Suchetovi sedne jako ulitá. Jeho herecké partnerství s Victorem v podání Brendana Coylea je radost sledovat – oba si hraní užívají, každá vtipná replika dopadá na úrodnou půdu a vše podbarvuje citlivě vystižený nostalgický smutek ožívajících vzpomínek. Škoda jen, že Miller Solomona po většinu druhého dějství odklidí z jeviště, čímž hra ztrácí energii. Není to vina herců – obsazení je vynikající – ale Solomon je dominantní postavou a Sucheta, který je zde v podstatě ve vedlejší roli, si divák žádá víc.

Adrian Lukis a Brendan Coyle v inscenaci Cena. Foto: Nobby Clark

Brendan Coyle je v roli Victora excelentní. Představuje muže, který si uvědomuje, že se měl od otce odpoutat, dokud měl šanci, ale bránily mu v tom lži i popření sebe sama. Debata s bratrem Walterem v podání skvělého Adriana Lukise má spád a vášeň; hádka je neuchopitelná a jejich hněv se s každým novým odhalením proměňuje. Sara Stewart vytěžila maximum z role Esther, která je v textu spíše opomíjená a dala by se vyškrtnout, aniž by se zásadně změnil obsah či struktura; slouží především k posunu scén. Přesto se nejedná o Millerovo vrcholné dílo. Text je místy příliš rozvláčný, postavy sahají po kabátech k odchodu až příliš často, než přijde další zvrat, a sázky nejsou tak vysoké jako například v Čarodějkách ze Salemu nebo Smrti obchodního cestujícího. Chybí tomu onen pověstný úder na komoru. Elegantní režie Jonathana Churche mohla text možná trochu prořezat. Výtečná scéna Simona Higletta sice poskytuje prostor pro hraní, ale kupí nábytek takovým způsobem, že hrozí bratry zavalit a rozdrtit – přesně taková je totiž minulost.

Brendan Coyle a Sara Stewart v inscenaci Cena. Foto: Nobby Clark

Když se však Gregory Solomon v závěru vrací, aby hru uzavřel, ptáme se sami sebe, zda není jakýmsi vyslancem poslaným ke smíření bratrů. Ve chvíli, kdy se usadí v otcově křesle a směje se spolu s nahrávkou smíchu z desky, pochopíme, že je ztělesněním patriarchy – prohnaným hráčem, který vždy přežije. Je to radostné představení, které bohatě vynahrazuje fakt, že hra v druhé polovině trochu ztrácí dech.

REZERVOVAT VSTUPENKY NA PŘEDSTAVENÍ CENA VE WYNDHAM'S THEATRE