RECENZE: The Welkin, National Theatre ✭✭

Danny Coleman-Cooke hodnotí hru Lucy Kirkwoodové The Welkin (Nebesa), kterou aktuálně uvádí Lyttelton Theatre v londýnském National Theatre.

The Welkin

National Theatre

22. ledna 2020

2 hvězdičky

Rezervovat vstupenky

Zápletka hry The Welkin je naprosto geniální. Čistě ženská porota, která musí rozhodnout o osudu jiné ženy – takových dvanáct rozhněvaných žen v dobách dávno předtím, než byl Henry Fonda vůbec na světě.

Děj vychází ze zapomenuté tradice tzv. „poroty matron“. Šlo o ženy, které měly nezáviděníhodný úkol posoudit, zda je odsouzená těhotná – tedy rozhodnutí, které znamenalo rozdíl mezi šibenicí a vyhnanstvím v tehdejších koloniích.

Jde o poněkud kostrbatou a nepoddajnou inscenaci, která se pere s mnoha tématy i postavami, přičemž ani jednomu nakonec nedává dostatečný prostor, a to i přes svou značnou délku.

Kvůli tomu působí vyvrcholení hry nedotaženě, zatímco jiné pasáže by naopak zasloužily proškrtat – například zbytečné a anachronické hudební číslo ve druhé polovině.

V převážně ženském obsazení lze nicméně najít několik úctyhodných výkonů, i když některé regionální akcenty působily přesvědčivěji než jiné.

Ria Zmitrowicz je v roli Sally Poppyové naprosto strhující – hraje vrčící mladou dívku obviněnou z vraždy dítěte z rodiny místních statkářů. Od autorky Lucy Kirkwoodové to byla odvaha, že postavu vykreslila jako politováníhodnou a bezcitnou, spíše než jako oběť justičního omylu. Je důkazem talentu Zmitrowiczové, že dokázala z takto problémové role vytěžit tolik empatie.

Maxine Peake v roli místní porodní báby Lizzy předvedla svůj typicky skvělý standard, ačkoliv i její postava měla sklon k nepříliš realistickému řečnění a dialogům přehlceným vysvětlováním kontextu.

Scéna Bunny Christie je velkolepá, nicméně kombinace rozlehlého prostoru a již zmíněných nejasných akcentů způsobila, že se řada důležitých replik v sále prostě ztratila.

The Welkin je hra s obrovským potenciálem, která by však potřebovala zásah zkušeného dramaturgického nůžek, aby získala jasnější zaměření a tematickou ucelenost. V tuto chvíli působí jako dílo, které dělí od geniality ještě několik autorských verzí.

Foto: Brinkhoff Moegenburg