RECENZE: Muzikál Top Hat, The Mill at Sonning ✭✭✭✭

Naše oblíbená divadelní kritička TheatreCat Libby Purves recenzuje inscenaci Top Hat v režii Jonathana O'Boyla, která se právě uvádí v The Mill at Sonning.

Top Hat. Foto Andreas Lambis Photography Muzikál Top Hat

The Mill at Sonning

Do 8. ledna 2022

4 hvězdičky

Tohle pro mě byla premiéra. Dlouho jsem milovala Watermill o kus dál na západ, ale Mill at Sonning mi nějak unikalo – s tím jeho ještě větším, funkčním a elektřinu vyrábějícím vodním kolem, prostorným starobylým barem a elegantním půlkruhovým hledištěm, ze kterého je odevšad perfektně vidět. Člověk si až říká, proč není víc divadel ve starých vodních mlýnech; očividně jim to svědčí.

Každopádně mě několik zpráv ujistilo, že Top Hat od Irvinga Berlina dostává tam u břehů Temže všechno, co potřebuje, a to včetně prvotřídního stepu. Měli pravdu. Je to ta nejnadýchanější a nejabsurdnější filmová muzikálová klasika (pro každého ta pravá cesta do filmového nebe ve stylu Freda Astaira). Je to nádherná, vtipem sršící hříčka se zápletkou založenou na jediném nepravděpodobném nedorozumění převedeném v komediální zlato. Kenny Wax získal práva na divadelní adaptaci v roce 2011, načež objela Spojené království s itenerářem doplněným o další písně Irvinga Berlina a v divadle Aldwych po zásluze posbírala ceny Olivier.

Top Hat. Foto Andreas Lambis Photography

Ale jak si vede v komornějším měřítku? Skvěle. Nejen proto, že ty neuvěřitelné, rytmické hromadné stepařské scény jsou z bezprostřední blízkosti ještě vzrušující. Být přímo v sále, jen kousek od té energické, až neuvěřitelné atletiky špičkových tanečníků, působí na diváka téměř fyzicky. Ať už jde o ostrý step, jemné šoupání nohou nebo společenský tanec, na každého to má omamný, hypnotický účinek – což se projevilo i v tom, jak se cestou na parkoviště někteří diváci pokoušeli o drobné poskoky a šoupání nohama v šotolině. Tedy, alespoň v mém případě určitě.

Jack Butterworth se jako Jerry Travers prohání po jevišti s lehkostí a šibalským šarmem, Billie Kaye mu je skvělým doplňkem a oběma to v dobových kostýmech moc sluší (scéna Jasona Denvira v nádherném stylu Art Deco důmyslně proměňuje pozadí a těsné portály v broadwayské jeviště, park, dva elegantní hotelové pokoje s velkými postelemi i benátské Lido). Tiffany Graves a Paul Kemble jsou neodolatelní jako utrápený producent Horace a jeho chladná, sarkastická manželka Madge. Své velké společné číslo o tom, jak se upřímně nenávidí („Outside of that, I love you!“), prodali tak, že celé divadlo jásalo. Delme Thomas je patřičně směšný jako karikatura italského módního návrháře v sněhobílých kamaších, Brendan Cull je správně podivínský coby sluha Bates a Charlie Booker, který si v rámci fantastického a dynamického ansámblu odbývá svůj profesionální debut, dostal i svůj vlastní, skvěle teatrální moment.

Top Hat. Foto Andreas Lambis Photography

Vlastně jedním z potěšení tohoto pošetilého kusu je, že kromě čtyř hlavních postav dostane svůj prostor k zazáření tolik dalších účinkujících. A samozřejmě, ty břitké slovní přestřelky na úrovni vaudevillu jsou naprosto klíčové. Nádherně příšerné vtipy z roku 1935: Úplně jsem zapomněla na ten fór: „Netušíš, co to znamená vrátit se domů k ženě, která ti projeví trochu lásky a něhy. Znamená to, že jsi v blbým baráku.“ Podáno naprosto dokonale – všichni jsme se nahlas rozesmáli.

Jonathan O'Boyle režíruje s elegancí a švihem a choreografie Ashleyho Nottinghamové je prostě zázrak. Ostatně, tanečníci zblízka jsou zázrakem vždycky. Aby byl celý zážitek z večera pod starobylými trámy ještě příjemnější, zahrnuje vstupenka za 69 liber i bufetovou večeři o dvou chodech (vynikající „steak and ale pie“!). Mill at Sonning mi opravdu přirostlo k srdci a jsem moc ráda, že díky jeho mecenášům a fondu pro obnovu po covidu stále funguje. Skutečná vánoční lahůdka.

Předprodej na millatsonning.com do 8. ledna (v období Vánoc je rozumně zavřeno, tak s rezervací neotálejte).