RECENZE: Unprecedented, BBC4 iPlayer ✭✭✭✭✭

Paul T Davies recenzuje projekt Unprecedented souboru Headlong, vytvořený s Century Films pro BBC, který můžete nyní sledovat na iPlayeru.

Unprecedented.

BBC4 iPlayer

5 hvězdiček

Někteří lidé z mého okolí se brání sledování „příliš velkého“ množství divadla online a trvají na tom, že živý prvek je natolik zásadní, že si raději počkají na skutečný návrat do divadel. Je pravda, že zážitek z publika při sledování živého představení nic nenahradí, ale neodpírejte si velmi působivá díla, která nyní v online prostoru vznikají. Hlavním z nich je série Unprecedented od Headlongu, vytvořená ve spolupráci se společností Century Films pro BBC Arts a momentálně dostupná na iPlayeru. Impozantní řada dramatiků a více než 50 herců vytvořila pět epizod, které se většinou skládají ze tří desetiminutových her. Celý projekt byl vymyšlen, napsán, natočen a produkován během lockdownu a každý si v něm najde to své.

Série začíná velmi silně první epizodou a kusem Viral od Jamese Grahama – dramatika, který je po televizní adaptaci své hry Kvíz a uvedení This House v rámci National Theatre Live momentálně ve špičkové formě. Graham zde dává autentický hlas třem dospívajícím klukům, které kvůli zavřeným školám nečeká maturita a kteří se pokoušejí vytvořit další virální senzaci. Najdeme tu i dojemný moment, kdy jeden z kluků vyjde s pravdou o své bisexualitě, ostatní dva už to dávno vědí a poskytnou mu oporu. Hra Penny od Charlene James Ray je nádherně zahrána Lenniem Jamesem v roli bezdomovce, který získal dočasné ubytování v hotelovém pokoji a zoufale se snaží mluvit s Penny – o které se až v závěru dozvíme, že je to jeho pes. Zamýšlí se nad tím, že až pandemie donutila společnost začít se zajímat o lidi bez domova, a sám dobře ví, že jeho situace je mnohem komplikovanější než jen pouhá absence střechy nad hlavou. Going Forward od Johna Connellyho představuje týmovou schůzku, kde vedoucí potřebuje načerpat dobré zprávy pro své další „velmi důležité“ jednání. Pokud jí účastníci nedodají pozitivní novinky nebo optimistický výklad, jsou odříznuti – což trefně podtrhuje způsob, jakým byly vládní tiskové konference během krize kontrolovány a upravovány.

K dalším vrcholům pro mě patří úžasná Sue Johnstone v kusu Everybody’s Talking od Chloe Moss (5. epizoda). Hraje čerstvě ovdovělou matku, které její tři dcery přes internet nabízejí lekce pilates, recepty nebo kurzy malování – zkrátka cokoli, o čem si myslí, že jí pomůže v osamění. Jejich péče je však až příliš pohlcující a Johnstone nakonec jen potichu zaklapne notebook – potřebuje čas a klid na svůj vlastní zármutek. Hra Grounded od Duncana Macmillana (3. epizoda) skvěle převrací očekávání v příběhu stresované dcery Liz, která si zoufá nad lehkovážným přístupem svých rodičů k viru a snaží se je „uzemnit“ doma. Díky pestrosti celé série, která obsahuje dokonce i horor odehrávající se v Central Hill, stojí za zhlédnutí naprosto každý kousek.

Měl jsem pocit, že hry fungovaly lépe s menším počtem postav. House party od April De Angelis působí s mnoha aktéry trochu chaoticky, podobně jako skutečný online večírek, a k postavám si nestihnete vytvořit vztah. A i když oceňuji Going Forward, někteří herci zde téměř nepromluví, přestože skvěle vyjadřují nepohodlí z šikanování ze strany nadřízené. Celkově vzato jde ale o velmi promyšlenou, působivou a zábavnou reflexi pandemie, která dovedně využívá technologie, o nichž většina z nás před třemi měsíci neměla ani tušení, k zachycení a archivaci stavu našeho národa v čase koronaviru.