RETRO ČTVRTEK – Holly Dale Spencer

V rámci našich pravidelných návratů do minulosti z cyklu Throwback Thursday jsme si tento týden popovídali s Holly Dale Spencer. Její kariéra začala už v osmi letech na prknech birminghamského Hippodromu a přes roli paní Wormwoodové v muzikálu Matilda se propracovala až k profesi koučky všímavosti (mindfulness), v níž během pandemie pomáhá ostatním.

Holly Dale Spencer 1) Jaké bylo vaše úplně první představení, které jste jako dítě odehrála, a co vás vlastně do divadelního světa přivedlo?

Moje prvotinou bylo vystoupení ve čtyřech letech s mojí první taneční školou Walsall Academy. První skutečně profesionální show byl pak Louskáček v Birmingham Hippodrome v podání birminghamského královského baletu (BRB), když mi bylo asi osm.

K divadlu jsem měla blízko přirozeně díky rodině – máma byla tanečnice, táta bubeník a stand-up komik, sestra zpěvačka a tanečnice a bratr dětský herec. Vyrůstala jsem obklopená hudbou a smíchem. Rodiče mě vychovali na muzikálech od MGM a jako malá jsem naprosto MILOVALA sledování Royal Variety Show v televizi.

Holly Dale Spencer 2) Jak vypadá váš večerní rituál, když se převtělujete do role?

Moje příprava na představení spočívá hlavně v tom, že se snažím „neclonit sama sobě“. Ujišťuji se, že jsem odvedla kus práce, že vím, co dělám, a že jsem schopná vyjít na jeviště a podat výkon. Mám sklon k nadměrnému analyzování, přemýšlení a umím na sebe být přísná, takže abych byla připravená, musím se to všechno naučit nechat plavat.

3) Jak si udržujete kreativitu během lockdownu?

V létě jsem začala chodit na online kurzy herectví v MC2 Studios – je to fantastické studio pro profesionální herce. Tyhle lekce naprosto miluju, za posledních pět měsíců jsem se tam hodně posunula a každý týden se na ten tvůrčí náboj těším. Také jsem letos začala brát hodiny zpěvu u úžasné Julie Gossage z Vocal Balance, která není nic menšího než zázračnice!

Pustila jsem se do psaní několika různých věcí a nějakou dobu jsme s partou přátel každý týden přes Zoom společně četli divadelní hry.

Měla jsem to štěstí, že jsem se mohla v Union Theatre zúčastnit workshopu k novému muzikálu „The Attic“ od skvělé Estee Stimler. Kromě toho jsem v Goldsmiths nazpívala a nahrála další nový materiál pro nový muzikál Estee a Adama Penningtona s názvem „Dear George“.

Začátkem roku jsem se také v Union Theatre podílela na čtené zkoušce srdceryvné, ale zároveň nesmírně vtipné nové hry Daniela Robinsona „Panto“.

Sice je to jen krátký štěk, ale můj hlas můžete zaslechnout v novém vzrušujícím celovečerním filmu studia Fizz and Ginger s názvem „Infinitum: Subject Unknown“, který byl právě uveden u nás i v USA.

4) Jste také koučkou všímavosti (mindfulness). Řekněte nám, jak jste se k mindfulness dostala a čemu se přesně věnujete?

Rozhodla jsem se využít tuhle celosvětovou „pauzu“ k tomu, abych se začala věnovat svému duševnímu zdraví. Úzkostmi trpím už od dětství. Meditacím jsem se věnovala nárazově několik let, ale letos jsem si z nich udělala každodenní rituál. Vrátila jsem se k literatuře o mindfulness a cítila jsem novou motivaci se do ní skutečně hluboce ponořit – poté, co jsem si loni prošla depresemi a několika lety extrémních emocionálních výkyvů a stresu. Mindfulness mi nesmírně pomohlo a změny byly natolik patrné, že jsem se o to chtěla podělit s ostatními. V létě jsem si tedy udělala lektorský kurz. Teď vedu individuální online sezení a týdenní skupinové lekce. Změnilo mi to život a moc doufám, že to bude mít i nadále ten pozitivní dopad, který to zatím u mých klientů má.

5) Máte nějaké tipy na zachování všímavosti, které vám pomáhají při konkurzech nebo při přípravě na představení?

Moje „mindful“ rada pro každého, kdo se připravuje na konkurz nebo show, by zněla...

DÝCHEJTE.

Dech je váš nejlepší přítel. Je tu pro vás v každém okamžiku.

Nezapomeňte, že vy nejste vaše myšlenky. Myšlenky nejsou fakta.

Zkuste si ten negativní hlas v hlavě nějak pojmenovat. Většinou stejně kecá. Když mu dáte nějaké vtipné jméno, může to být docela zábava. =)

Nemusíte na své cíle křečovitě lpět. Nechte si prostor. Někdy je to nejlepší, co můžeme udělat, prostě se uvolnit.

Holly Dale Spencer jako paní Wormwoodová v muzikálu Matilda. 6) Jaká je vaše nejlepší nebo nejvtipnější vzpomínka z jeviště?

Nemůžu prozradit, co přesně se stalo... ale jednou se na jevišti přihodilo něco tak vtipného, že jsem pro následující scénu dočasně ztratila hlas, protože jsem se smála tak silně, až jsem v zákulisí dostala záchvat kašle – ajaj!

7) Jaké tři věci u vás v šatně vždycky najdeme? Třeba talismany pro štěstí, věci, co vám pomáhají na scéně, modré lentilky...

Moje místo v šatně je vždycky hrozně barevné – mám tam květovaný ručník na líčení, vlastní hrnek, a nejspíš tam budou připíchnutá všechna přáníčka, co jsem dostala, nebo i jen malé vzkazy na post-it bločcích od kolegů. Nikdy mi nechybí polštář a deka, protože miluju SPÁNEK – i kdyby to mělo být pod stolkem v šatně. Pak župan, pantofle a dost možná nějaký vtipný plyšák. Prostě se tam ráda pořádně zabydlím! A taky zázvorový čaj, med a zázvorové bonbony Gin-Gins.

8) Jaké je vaše nejoblíbenější muzikálové album, které teď posloucháte?

Abych byla upřímná, nahrávky muzikálů moc neposlouchám (já vím!). Ale když si zpívám ve sprše, je to obvykle stará škola jako Rodgers & Hammerstein, Cole Porter nebo Irving Berlin. Nicméně zbožňuji a jsem nesmírně pyšná na to, že jsem součástí původní londýnské nahrávky muzikálu American Psycho od Duncana Sheika... což je ovšem úplně jiný šálek osmdesátkového čaje. Takže můj vkus na muzikály je rozhodně eklektický.

9) Kdyby byl váš život muzikál, jak by se jmenoval a proč?

Kdyby byl můj život muzikál, jmenoval by se „Já proti mně“, protože jsem si sama největším nepřítelem! Možná to zní temně, ale nebojte, rozhodně by to byla komedie!

10) Co byste poradila čerstvým absolventům – jak ročníku 2020, tak nastupujícím absolventům 2021?

Moje rada pro nové absolventy zní... poznejte sami sebe. Travte čas sami se sebou. Ujistěte se, že vaše cíle jsou skutečně v souladu s tím, kým jste, a ne jen s tím, co si myslíte, že byste měli dělat. Vždycky se vracejte ke svému „PROČ“. Pečujte o své sociální vazby – hlavně o ty opravdové přátele, kteří vás milují bezpodmínečně a dovolí vám být sami sebou. Budete je potřebovat. Netlačte na pilu ani nic neznásilňujte. Mějte trpělivost. Věci potřebují čas, aby se vyvinuly, tak jim ho dopřejte. Pracujte tvrdě, ale starejte se o sebe. Miluju citát, který mi moc pomohl: „Workoholismus je blok, ne stavební kámen“. A také: „Nikdo na světě není víc ty, než jsi ty sám“.