Moje divadelní události roku 2017 – Mark Ludmon

Požádali jsme náš tým recenzentů, aby nominovali své divadelní zážitky roku 2017. Mark Ludmon vybral své favority.

Celeste Dodwell a Vivian Oparah v inscenaci An Octoroon An Octoroon (Orange Tree Theatre) Tento rok přinesl do Británie dílo uznávaného amerického dramatika Brandena Jacobse-Jenkinse. Divadlo Hampstead Theatre představilo jeho temnou, zneklidňující satiru Gloria, zatímco Orange Tree Theatre uvedlo jeho divadelně nápaditou hru An Octoroon. Jako výchozí bod využívá kdysi populární melodrama Diona Boucicaulta z roku 1858 The Octoroon a chytře zkoumá černošskou zkušenost z perspektivy otroctví v 19. století. Inscenace v režii Neda Bennetta a se silným hereckým obsazením hýřila nápady, smíchem i energií a s velkým úspěchem často bořila čtvrtou stěnu. Přečtěte si mou recenzi.

Obsazení hry The Barbershop Chronicles v Národním divadle Barber Shop Chronicles (National Theatre)

Živelnost nové hry Inuy Ellamse Barber Shop Chronicles vás zasáhne hned ve chvíli, kdy vstoupíte do foyer scény Dorfman Theatre v National Theatre, které je vyzdobeno cedulemi z holičství z celého světa. Za doprovodu podmanivých afrických rytmů diváci tančí na jevišti s herci ještě před začátkem představení a tento poutavý, intimní zážitek přetrvává po celou dobu. Inscenace věrně zachycuje jedinečný svět holičství od londýnského Peckhamu přes Johannesburg, Harare, Kampalu až po Lagos a Akkru. Kromě toho, co dělá tato místa tak výjimečnými, zkoumá hra africkou identitu, maskulinitu a vztahy mezi otci a syny. Není divu, že se někteří lidé na představení vrátili hned několikrát, zvláště když jej National Theatre tuto zimu znovu uvedlo.

Obsazení hry The Ferryman The Ferryman (Royal Court a Gielgud Theatre) V žádném ohlédnutí za vrcholy roku 2017 nelze vynechat novou hru Jeze Butterwortha The Ferryman. Má všechno: silný příběh téměř mýtických rozměrů, brilantní text, neuvěřitelné obsazení všech věkových kategorií, a dokonce i živé králíky a husu na scéně. Děj se odehrává v 80. letech v hrabství Armagh a napětí v něm pomalu graduje, jak se ukazuje, že venkovská idyla rodiny Carneyových stojí na vratkých základech ohrožených konfliktem za hranicemi v Severním Irsku. V režii Sama Mendese jde o strhující, působivý a nezapomenutelný zážitek. Rezervujte si vstupenky na The Ferryman v Gielgud Theatre

Obsazení muzikálu Follies Follies (National Theatre)

Imelda Staunton se letos v Londýně objevila ve dvou fenomenálních obnovených premiérách. Nejdříve jako Martha po boku Conletha Hilla (George) v Kdo se bojí Virginie Woolfové a poté v nové produkci muzikálu Stephena Sondheima Follies v National Theatre. V druhém jmenovaném je naprosto skvělá jako dojemně zaslepená Sally, ovšem tentokrát je výraznou součástí ansámblu špičkových výkonů po boku Philipa Quasta, Janie Dee a Petera Forbese v rolích dvou párů vzpomínajících na své mládí, zatímco čelí stáří a nespokojenosti s tím, jak se jejich životy vyvinuly. Režisér Dominic Cooke diváky drží v šachu nádherou i smutkem po celou dobu dvou hodin a deseti minut, které se hrají bez přestávky. Sondheimovy hořkosladké písně jsou chytře a krásně interpretovány širokým obsazením, ve kterém září i hvězdné výkony ve vedlejších rolích, například v podání Di Botcher a Tracie Bennett.

Ben Stock a Stella Gonet ve hře Glorious. Foto: Christian Davies Glorious! (Frinton Summer Theatre) Letošní rok přinesl již 78. sezonu legendárního Frinton Summer Theatre – nejstaršího dochovaného repertoárového divadla v Británii – ve městě Frinton-on-Sea v Essexu. Součástí týdenní obměny programu her a muzikálů byla i obnova komedie Petera Quiltera Glorious!, v níž se po boku letošních stálých členů souboru objevila hvězdná jména. Inscenace v režii herečky Amandy Root představila Stellu Gonet v roli Florence Foster Jenkins, amatérské sopranistky, která si v New Yorku 40. let užívala koncertní i nahrávací kariéru, přestože byla velmi slabou zpěvačkou. Za účasti Simona Shepherda, Matildy Ziegler a Bena Stocka šlo o rozkošné představení plné laskavého humoru a komických výkonů, které malému sálu McGrigor Hall ve Frintonu dodalo produkci hodnou londýnského West Endu. Přečtěte si mou recenzi.

PŘEČTĚTE SI DALŠÍ RECENZE MARKA LUDMONA