RECENZE: American Idiot v Arts Theatre ✭✭✭

Obsazení muzikálu American Idiot. Foto: Darren Bell American Idiot

3 hvězdičky

Arts Theatre

22. července 2015 Rezervovat vstupenky

Člověk málokdy slyší jméno Green Day jedním dechem s Abba nebo The Four Seasons. A přesto se tito pop-punkeři přidali k oblíbeným klasikům v řadě jukebox muzikálů na West Endu. Představení mělo premiéru na Broadwayi v roce 2010 a o dva roky později objelo Británii – nyní je zpět a hraje se v Arts Theatre u Leicester Square.

Zápletka je prostá (natolik, že člověk občas marně čeká na zvrat, který nepřichází) – nespokojení teenageři Johnny, Will a Tunny se vydávají každý jinou cestou ve snaze uniknout z ospalého předměstí. Johnny hledá štěstí ve velkoměstě, kde ho rozptylují drogy a hezké dívky; Tunny vstupuje do armády a slouží v Iráku, zatímco Will se snaží být vzorným otcem svému novorozenému dítěti poté, co přivedl přítelkyni do jiného stavu.

Nad celou produkcí visí stín konzervatismu Bushovy éry a událostí 11. září, což dokonale doplňuje onen politicky naštvaný zvuk, kterým se Green Day proslavili. I když tento niterný vztek dává vzniknout skvělým hitům (člověk má chvílemi chuť se zvednout a jít „moshovat“), příběhu to ubírá na hloubce a jemnosti. Představení naráží na věčný problém jukebox muzikálů – snahu vyprávět příběh bez možnosti měnit texty písní. O to výraznější je to u kusu, který je kompletně prozpívaný; bez úvodních dialogů stojí postavy velké úsilí vymanit se z polohy ukřičených karikatur.

Zatímco některé sborové kytarové scény splývají v jednu, u pomalejších hitů od Green Day se s aranžemi pracovalo mnohem kreativněji. Boulevard of Broken Dreams byla skvěle zinscenovaná i zaranžovaná, stejně jako klasika Wake Me Up When September Ends. Vrcholem večera byla Extraordinary Girl, Tunnyho srdceryvná balada z nemocničního lůžka – nádherně zazpívaná, s osvětlením a kostýmy, které braly dech.

Show tak stojí především na těchto momentech a na neutuchající energii; kromě Johnnyho a Tunnyho je zde charakterní prokreslení postav minimální. Otec v domácnosti Will není příliš rozvinut, a i když si Johnnyho vyvolená zazpívá skvělé písně, po osobnostní stránce toho moc nenabízí (vždyť se i jmenuje „Whatsername“ – Jak se jen jmenovala!).

Obsazení, složené z hvězd West Endu i ostřílených rockových zpěváků, odvádí skvělou práci a dodává show elán a švih. Aaron Sidwell je v hlavní roli Johnnyho patřičně dravý i rozervaný, přičemž těží maximum jak z rockových čísel, tak z procítěných sól. Alexis Gerred dojímavě vystihuje bezmocné hrdinství Tunnyho, zatímco Steve Rushton mu zdatně sekunduje jako Will. Bývalá finalistka X Factoru Amelia Lily sice nemá s West Endem tolik zkušeností, disponuje však neuvěřitelným hlasem a v hereckém ohledu se rozhodně neztratí. V energetickém souboru není slabý článek, přičemž zvláštní pozornost strhávají výkony Racquel Jones a Natashy Karp.

Scénografie byla výjimečná; scéna Sarah Perks je špinavá a syrová, s chytrými detaily – jako například „autobus“ sestavený převážně z kytarových kufrů. Televize na scéně byly využity efektivně, i když je škoda, že stěnu z obrazovek, která tak silně působila v broadwayské verzi, nebylo možné na menším jevišti zopakovat. Kostýmy jsou úžasně punkové a dystopické; zejména ty démonické roztleskávačky, u kterých si člověk není jistý, jestli jsou z krásného snu nebo z noční můry.

Choreografie Racky Plews byla velmi precizní; agresivní a vášnivá tam, kde to bylo potřeba, ale také překvapivě dojemná v pomalejších pasážích. Jen tak pro zajímavost – pokud byste si chtěli dát panáka pokaždé, když postava ukáže prostředníček nebo se chytne za rozkrok, budete mít v polovině představení solidně nakoupeno! Kapela je fantastická a v půlce show si dokonce dovolí i malé narušení „čtvrté stěny“.

American Idiot je poněkud rozporuplná produkce; hudba Green Day má sice muzikálový potenciál, ale pro formát, kde se pouze zpívá, se úplně nehodí. Co však představení ztrácí na ději a postavách, to bohatě vynahrazuje energií, vášní a ryzí zábavou.

Rezervujte si vstupenky v Arts Theatre. Hrajeme do 27. září 2015