RECENZE: Chess (Šachy), London Coliseum ✭✭✭✭✭

Paul T Davies hodnotí muzikál Chess (Šachy), který se nyní vrací v hvězdném obsazení na pětitýdenní sezónu do londýnského Kolosea.

Tim Howar, Michael Ball a Cedric Neal v muzikálu Chess. Foto: Brinkhoff Mogenburg. Chess

London Coliseum

1. května 2018

5 hvězdiček

Rezervujte zde

„Každá šachová partie znamená o jednu variantu méně.“ Těmito slovy textaře Tima Rice začíná píseň The Story of Chess. Nyní by se dalo dodat, že každá nová inscenace Šachů znamená o jednu variantu více, kterou si lze vychutnat. Po rozsáhlých úpravách od původního koncepčního alba z roku 1984, přes verze ve West Endu a na Broadwayi, se nyní v době, kdy vztahy mezi Východem a Západem vstupují do nové, mrazivé studené války, nabízí zásadní otázka: „Je tohle ta inscenace Šachů, na kterou jsme čekali 32 let?“

Michael Ball jako Anatolij v muzikálu Chess. Foto: Brinkhoff Mogenburg

Inu, Coliseum je ideální scénou pro vokální sílu a složitost této partitury. Skutečnými hvězdami představení jsou orchestr a sbor Anglické národní opery (ENO) pod taktovkou dirigenta Johna Rigbyho – muzikál nikdy nezněl lépe. Režisér Laurence Connor vytvořil inscenaci plnou života a rozumně vsadil na to, že tento kus dává hlavním interpretům skvělou příležitost k dechberoucím výkonům. Pamatuji si původní produkci West Endu jako poněkud strohou, laděnou do černobíla, ale scénograf Matt Kinley zde vytvořil neonový svět plný barev. Projekce navíc skvěle dokreslují historii a politiku studené války, čímž pomáhají vykreslit nejobtížnější aspekt příběhu – politické machinace. (Samotný milostný příběh je ve skutečnosti docela prostý). Herci jsou během sól a duetů dokonce přenášeni na plátna, což sice občas připomíná popový koncert, ale v sále této velikosti to dokonale sedí – čím dále od dění sedíte, tím lépe si tuto podívanou užijete.

Cassidy Janson jako Florence v muzikálu Chess. Foto: Brinkhoff Mogenburg

Co si však odnesete především, je zpěv, a pro tuto inscenaci se sešlo opravdu prvotřídní obsazení. Michael Ball rolí ruského velmistra Anatolije, který po sblížení s Florence emigruje, potvrdil svou pověst jedné z našich největších muzikálových hvězd. Jeho závěr prvního dějství, Anthem, vyvolává mrazení v zádech a v roli, která vyžaduje citové sebeovládání, dokázal mistrně vykreslit bolest z exilu.

Tim Howar a soubor muzikálu Chess. Foto: Brinkhoff Mogenburg

Cassidy Janson je v roli Florence, zmítané mezi milenci z Východu a Západu, emotivní a skvělá, obzvláště v písni Heaven Help My Heart. Tim Howar pak exceluje jako šachová rocková hvězda, Američan Freddie Trumper – je arogantní a suverénní, ale v úžasné Pity The Child odhaluje svou hlubokou nejistotu. Role Anatolijem opuštěné ruské manželky Světlany prošla od premiéry velkým vývojem; k jejím partům přibyla píseň Someone Else’s Story z broadwayské verze a He Is A Man, He Is A Child ze švédské produkce.

Tim Howar a účinkující v Chess. Foto: Brinkhoff Mogenburg

Alexandra Burke disponuje silným hlasem, ale v této roli působí poněkud nepatřičně a chybí jí potřebná empatie. Možná je to postavou samotnou, která stále působí trochu ploše, ale její interpretace těchto zřídka uváděných písní za návštěvu rozhodně stojí. Phillip Browne je vynikající jako pletichář Molokov a Cedric Neal si svou roli Rozhodčího (The Arbiter) očividně užívá.

Alexandra Burke v muzikálu Chess. Foto: Brinkhoff Mogenburg

Žádná inscenace ovšem nedokáže zakrýt slabiny samotného díla. Zaprvé, tématem jsou šachy; zadruhé, děj je prostý a jsou to právě politické sváry, které ho místy činí těžkopádným; a zatřetí, show dominují muži. Uvědomil jsem si, jak dlouho trvá, než se Florence dostane do popředí, a u Světlany je to ještě déle. Představení však nabízí mnoho brilantních čísel (One Night in Bangkok, The Soviet Machine a fantastické Endgame) a zejména v druhé polovině soubor naplno využije sílu díla a obrazně řečeno „zvedne divadlo ze židlí“. Odpověď tedy zní: ano. Tohle JE ta produkce Šachů, na kterou jsme 32 let čekali.

REZERVUJTE SI VSTUPENKY NA MUZIKÁL CHESS