RECENZE: Go!, Camden Fringe v The Phoenix Artist Club ✭✭✭

Go! Camden Fringe v Phoenix Artist Club 20. srpna 2014 3 hvězdičky

Zatímco ve Skotsku naplno běží edinburský festival a upírají se k němu zraky všech kritiků, možná se až příliš zapomíná na program Camden Fringe. Ten v Phoenix Artist Clubu přímo v srdci West Endu nabízí eklektickou a pestrou podívanou, která by hravě strčila do kapsy leckterou produkci v Edinburghu.

Fringe festivaly jsou plné příslibů a možností. Najdete tam úplně všechno. Vyzrálé výkony v jinak slabých kusech; nesmělé pokusy s novými formami; náročné věci pro herce i diváky; líbivé kousky pro davy; špatné muzikály s talenty, které inspirovaly nebo vyplivly pořady typu X-Factor; silné texty rozbité na prach nejistým režijním vedením; a vzácně i neobjevenou hvězdu v něčem skutečně provokativním a působivém.

U těchto festivalů často platí, že až po závěrečné oponě vlastně víte, co jste to právě zažili.

To ale není případ inscenace Go!, „mini-katastrofického muzikálu“, který napsala a v němž exceluje Nikki Aitken. Svoji premiéru si odbývá právě na Camden Fringe v režii Christophera Hurrella.

Od momentu, kdy Aitken vstoupí na scénu a rozsvítí se světla, je jasné, že tohle je poctivá práce: profesionálně nazkoušená a do detailu promyšlená inscenace nového a ambiciózního hudebního divadla.

Veškeré výzvy leží na bedrech Aitken a Hurrella; divák si jen užívá jízdu – nebo spíš let – na křídlech nespoutané potrhlosti a táborového melodramatu.

Zápletka je prostá. Let GO999 startuje s podivně nesourodou skupinkou pasažérů v první třídě, schopnou letuškou Martinou, která má vše pod kontrolou, jízlivým a křiklavým stevardem, který má políčeno na kapitána (a možná i druhého pilota), a jedním černým pasažérem. Do cíle letadlo nikdy nedorazí a důvod proč… no, to bych vám vyzradil pointu. (Ale je to náramně vtipné.)

Tím hlavním lákadlem a trikem je fakt, že všechny tyto postavy hraje samotná Aitken v padesátiminutové tour-de-force. Zvládá vše od buzerace pasažérů po žádost o ruku na toaletě, rozjímání nad krachem manželství až po hlas „černé skříňky“, která drží klíč k tomu, proč se let zvrtnul.

Aitken je živel. Disponuje úžasně ohebným a silným hlasem, který využívá naprosto s přehledem a efektně. Působí radost každým coulem, má skvělý cit pro komické načasování a vzácnou schopnost odehrát vícero postav v jednom velkém sborovém čísle, aniž by divák ztratil přehled, kdo právě zpívá.

Hurrell vede představení s obdivuhodnou jasností. Volba scény a rekvizit je inspirovaná a mnohdy vyvolává salvy smíchu sama o sobě. Vše je cílené a pomáhá dotvářet text.

Jsou tu momenty, kdy je komedie vysloveně k popukání, a jindy zase pěvecký přednes Aitken u ďábelsky těžkých písní vyvolává čisté nadšení.

Samozřejmě ne všechno je dokonalé. Některé písně nejsou tak chytlavé jako ostatní a příliš mnoho jich je v podobné tónině nebo využívá stejné harmonické změny. V partituře ale není nic, co by trocha citlivého krácení a vynikající orchestrace nevylepšila. Je to velmi hodnotná hudba s obdivuhodnými ambicemi, které hudební ředitel Michael Roulston plně ctí.

Postava homosexuálního stevarda je v podání Aitken o něco méně přesvědčivá než ostatní, ale jiné postavy jsou tak trefně odpozorované (i jako karikatury či polokarikatury), že jí to snadno odpustíte.

Tohle je přesně ten typ produkce, který by byl v Edinburghu senzací. Není to bezchybné, ale je to zahrané a zrežírované s vášní, umem a naprostým nasazením.

A jako většina dobrých letů, i tento skvěle vzlétá a hladce přistává.

Běžte se podívat na zrod budoucí hvězdy v muzikálu, který se právě rodí – o tom přece Fringe festivaly jsou.

Více informací o představení Go najdete na webu Camden Fringe