RECENZE: Goats, Royal Court Theatre ✭✭

Ali Barouti, Ethan Kai, Adnan Mustafa ve hře Kozlové. Foto: Johan Persson Kozlové (Goats)

Royal Court Theatre

2 hvězdičky

Rezervujte si vstupenky Kozlové (Goats) jsou významným novým dílem dramatičky a dokumentaristky Liwaa Yazji, které vzniklo pro Royal Court. Hra se zaměřuje na malé syrské město, kde nová vládní iniciativa nahrazuje každého padlého syna kozlem, což vede k situaci, kterou lze popsat jen jako kopyty dupanou anarchii.  Sdílení jeviště s ansámblem neuvěřitelně charismatických koz má v sobě jisté napětí, nicméně tato novinka se brzy omrzí a odhalí hru, která je bohužel dramaticky vybroušená asi jako návštěva dětské farmy.

Souad Faress a Isabella Nefar ve hře Kozlové. Foto: Johan Persson

Úvodní scéna je znepokojivě líbivá; světlá dřevotříska, sytě růžové osvětlení a bleděmodrá látka přehozená přes velké obdélníkové rakve, které dominují jevišti. Křiklavé zlaté rámy s portréty nedávno zesnulých a rozkvetlé bílé věnce a girlandy vytvářejí syntetickou a šokující podívanou. Od samého začátku nám inscenace dává pocítit jakousi „karnevalizaci“ smrti. Ve světě této hry je smrt až příliš brutálně známou a rutinní záležitostí.

Sirine Saba, Amer Hlehel ve hře Kozlové. Foto: Johan Persson

Režisér Hamish Pirie přichází s několika zajímavými nápady, jako je využití mobilních telefonů a televizních kamer vysílajících dění přímo na obří monitory nad pódiem. Výsledek je zneklidňující a znamená, že příběh se sotva stačí rozvinout, než ho začne korigovat a balit do úhledného celku agilní televizní moderátorka. Ta má za úkol zajistit, aby veškerý mediální obraz oslavoval padlé mučedníky, velebil ušlechtilou vládu a hanil přízračného nepřítele. V centru poněkud nesourodého příběhu stojí Abu Firas, kterého s opravdovým citem hraje Carlos Chahine – otec, jenž v konfliktu ztratil syna, ale odmítá přijmout oficiální státní verzi událostí. Snaží se odhalit pravdu, ale na každém kroku je zmařen. Svého kozla prostě nechce.

Ali Barouti, Adnan Mustafa, Carlos Chahine ve hře Kozlové. Foto: Johan Persson

Děj je rozsáhlý a spletitý, plný vedlejších postav, které mají zajistit názorovou rovnováhu a zdůraznit, že situace v Sýrii je nesmírně komplexní. Soubor je však nevyrovnaný, ne-li přímo slabý, a provází ho nespočet výpadků textu a breptů. To je na scéně formátu Royal Court prostě nepřípustné. Hra kvůli tomu neustále ztrácí tempo a spád, což nespraví ani dunící syrský grime, ani oslepující světla namířená přímo do publika. Sirine Saba má úžasný hlas a je naprosto přesvědčivá jako bezohledná moderátorka i jako Imm al-Tayyib, ale její energie jako by se ztrácela ve vakuu. Měl jsem pocit, že frustrace zrazené manželky zkorumpovaného politika v jejím podání pramení možná i z frustrace herečky, které její kolegové na scéně nedávají téměř žádný prostor.

Ethan Kai ve hře Kozlové. Foto: Johan Persson

V textu Yazji nechybí humor; takový ten druh, u kterého jen suše vydechnete nosem. Je však něco vážně špatně na inscenaci, kde nejvíce přítomný a podmanivý výkon podává hospodářské zvířectvo. Divadlo Royal Court udělalo dobře, že zariskovalo a tuto zvláštní hru nasadilo. A udělalo dobře i s výběrem tématu, které upozorňuje na barbarské násilí a kruté utrpení sužující tolik lidí v Sýrii. Je osvěžující vidět něco bez okatého moralizování, ale nemohu říct, že bych si představení vyloženě užil. Bez legrace.

RESERVUJTE SI VSTUPENKY NA KOZLY