RECENZE: Julie, National Theatre ✭✭✭

Jessica Wretlind recenzuje Julii, novou adaptaci Strindbergovy Slečny Julie od Polly Stenhamové, která se právě uvádí v Národním divadle v Londýně.

Vanessa Kirby jako Julie a zbytek obsazení v inscenaci Julie v Národním divadle. Foto: Richard Hubert Smith Julie

National Theatre (Národní divadlo v Londýně)

3 hvězdičky

Rezervujte si vstupenky Původní Slečna Julie vznikla v roce 1888 a tento starý text je sžíravým odrazem světa, který jej zformoval. V tehdejší době vládla atmosféra hrozivé misogynie a nesmlouvavých třídních rozdílů, kterou podtrhl Strindbergův záměr odhalit Juliinu „slabou a zvrhlou mysl“. Tvrdil také, že „ženy by měly být potlačovány jako barbaři a zloději“, čehož v zápletce dosahuje ve chvíli, kdy zdravý rozum slečny Julie nakonec podlehne rozmarům jejího milence-sluhy Jeana. Adaptace Polly Stenhamové v National Theatre zasazuje Julii do moderního prostředí, kde však stejné síly misogynie a třídních rozdílů mezi „pánem a slouhou“ působí poněkud křečovitě. Stenhamová se v rozmanitém sociálním prostředí moderního Londýna snaží dodat Strindbergovým tématům relevanci pomocí nových prvků, výsledek je však spíše rozpačitý. Navzdory silným hereckým výkonům celého souboru, zejména Vanessy Kirby (známé ze seriálu Koruna), se tato produkce hroutí pod tíhou snahy o nalezení nového významu.

Eric Kofi Abrefa (Jean) a Thalissa Teixeira jako Kristina v inscenaci Julie. Foto: Richard Hubert Smith

Ve verzi Stenhamové pořádá Julie celonoční narozeninovou oslavu, během níž střídá divoký tanec, šňupání kokainu a občasné záchvaty vzteku. Je to uvěřitelná scéna hédonismu, ale užívání drog oslabuje naše pochopení jejího skutečného duševního zdraví a dává jejímu chování falešné opodstatnění. Dalším novým prvkem je obsazení Jeana (Eric Kofi Abrefa) a Juliiny služebné Kristiny (Thalissa Teixeira) herci tmavé pleti. Toto obsazení nabízí vizuální symbol rasové hierarchie, ale Jeanova pozice ekonomického migranta přesouvá jeho motivy do finanční roviny. Když pak naplní své poblouznění Julií (doslova i metaforicky na žebříku), stává se z něj pouhý oportunista, na rozdíl od mnohem komplexnějšího, manipulativního sadisty ze Strindbergovy verze, který se vyžívá v Juliině zkáze.

Julie v National Theatre v Londýně. Foto: Richard Hubert Smith

Těžko uvěřit, že by Jean v podání Stenhamové v sobě živil Strindbergovu misogynii, protože projevuje značný obdiv ke své snoubence Kristině. Ta je sice stejně atraktivní jako Julie, ale jde cestou sebezdokonalování – přestává kouřit a dělá si online kurz. Má mnohem pevnější charakter než Julie, která se místo toho snaží zlepšit jen to, jak ji vnímají ostatní. Julie, která je po čerstvém rozchodu na dně, se tak stává pro Jeana snadnou kořistí. Nabízí se tedy otázka: Proč se vůbec snažit?

Vanessa Kirby jako Julie. Foto: Richard Hubert Smith

Scénografie Toma Scutta je jasná a nablýskaná. Luxusní dům v Hampstead Heath je ve svém modernismu sterilní, ale postupně se špiní stopami večírku, což slouží jako vizuální metafora Juliiny potupy. Režisérka Carrie Cracknellová využila chytrého nápadu, kdy unavení hosté večírku opouštějí scénu skrze kuchyňské skříňky a hrozivě je za sebou zavírají – naznačuje tím, že neřest a zkaženost se skrývají v samotných zdech domu stejně jako v rozvrácené mysli Julie. Přestože je vyvrcholení hry chvílemi zábavné a temně humorné, nedaří se mu vyvolat skutečný pocit pobouření.

RESERVUJTE SI VSTUPENKY NA JULII V NÁRODNÍM DIVADLE (NATIONAL THEATRE)